20 – Postmoderní diskuze

- postmoderna, postmodernismus je evropský myšlenkový směr konce 20. století
- tento termín však označuje i filosofický směr konce 20. a počátku 21. století, který je spojen především s Francií
- pojem vznikl na základě knihy Jean-François Lyotarda – O postmodernismu
- základním prvkem postmoderny je pluralita názorů a jejich zrovnoprávnění, došlo nejen ke zpochybnění optimistického pohledu na historický vývoj západní civilizace, ale i pohledu na dějiny jako na proces postupného překonávání dřívějších fází
- s tím je samozřejmě spojen fakt, že se tímto termínem označují často i protichůdné proudy a tím je ztížen jejich popis

Filosofie

- tento směr vznikl jako reakce na modernu a je zaměřen opačným směrem, tzn. odmítá koncepci jediné pravdy a jediného cíle, ale usiluje o alternativní přístup ke světu – z toho pramení kritika pokroku a moderních myšlenek levicových intelektuálů, zároveň postmoderna.otevřela cestu k odmítnutí názorů spojených s kulturní nadřazeností západní civilizace a tím i nadřazenosti racionality v procesu poznání – to u filosofů vede k nedůvěře vůči obecným pravdám a teoriím, tím prakticky popírají předchozí filosofické snahy nastolit jednotný názor
- vytvoření pluralitního prostředí často dochází ke vzniku paradoxů spojených s několika pohledy na danou problematiku a následné snaze řešit tyto těžko řešitelné paradoxy
- představitelé: Jacques Derrida, Jean-François Lyotard

Výtvarné umění

- postmoderní umění se snaží nabídnout alternativu k moderně a tvořit taková díla, která nejsou zaměřena výhradně na tzv. kulturní elitu
- to ještě neznamená, že jejich díla jsou srozumitelná většinovému divákovi, ač se o to umělci snaží
- v malířství a sochařství se umělci pokoušejí zpracovávat poetičtější a více emotivní díla než tomu bylo doposud
- termín postmoderní výtvarné umění není příliš běžný, protože do této oblasti postmoderna proniká pomaleji, než je tomu např. v architektuře

Architektura

- v architektuře (resp. v umění) pojem „postmoderna“ poprvé použil americký architekt Charles Jenks ve svém díle Řeč post-moderní architektury
- základní snahou architektury je překonat jistou elitnost architektury a přenést ji do jazyka srozumitelného i laikovi, na druhé straně se snaží udržet i zájem odborníků, to se projevuje dvojím pohledem na architektonické dílo – laik vnímá podobnost s něčím mu známým, odborník vnímá i ovlivnění historickými slohy a jejich zvláštnostmi
- postmoderní architektura se zcela záměrně staví do opozice k funkcionalismu a bauhausu, protože nechce tvořit pouze neosobní bydlení, ale stavby které navazují (citují) předchozí styly
- známé stavby: newyorská budova AT&T, státní galerie ve Stuttgartu
- představitelé: Charles Jenks – anglo-americký architekt, James Frazer Stirling, Heinrich Klotz

Literatura

- postmoderní literaturou zpravidla označujeme literaturu, která svým způsobem je podmíněna dobou ve které žijeme.
- jedná se o to, že končí období vycházející z židovsko-křesťanské tradice, mění se životní styl, který směřuje k pluralismu názorů a tím dochází k rozvoji filosofických myšlenek postmoderny
- to je ovlivněno i tím, že došlo k rozpadu socialistického impéria, ale také tím, že rozpadem koloniálního impéria došlo k prolnutí více kultur; dalším určujícím prvkem jsou objevy v oblasti komunikačních technologiích, jejichž následkem se svět velmi zmenšil a to umožňuje hovořit o jakési světové společnosti
- to přineslo nové problémy, nový pohled na svět a na tyto vlivy je literatura nucena reagovat
- svět je více komunikativní a divák, (resp. čtenář) má větší volbu, výběr a i v jednotlivých dílech si hledá možnost výběru právě svého „úhlu pohledu“
- literatuře konkuruje televize, kina, atd., v poslední době vzniká nová konkurence – tj. počítač a internet
- je samozřejmě těžké popsat literární směr, který stojí na tom, že ke všemu jsou alternativy – tento směr má samozřejmě mnohé výhody – zbortila se mnohá tabu, komunikace je stále snadnější i na velké vzdálenosti, ale to způsobuje i jeho nevýhody – komplikovanost textů, někdy nejasnost autorových myšlenek, atp.
- je zřejmé, že tento směr bude možné zhodnotit teprve po nějaké době
- Umberto Eco, Gabriel García Márquez, Salman Rushdie, Milorad Pavić, Vladimir Vladimirovič Nabokov, Richard Brautigan, Kurt Vonnegut jr., John Barth, Donald Barthelme, Thomas Pynchon, Ken Kesey, David Keith Lynch, Woody Allen

Co je to postmoderno?

- tuto otázku si klade jeden z nejvýznačnějších postmodernistů Jean-François Lyotard a říká, že se jedná o „modernismus ve stavu zrodu“, kdy „všechno co je uznávané, třeba od včerejška, má být předmětem podezření“
- postmoderní myslitel vytváří dílo, které se neřídí pravidly již stanovenými
- citované myšlenky odrážejí hlubokou skepsi k existujícím způsobům uvažování a metodám
- to by samo o sobě nebylo nic nového, vždyť pochybování a tedy kritické myšlení vždy představovaly základní nástroje filosofie
- u zrodu novověké, moderní filosofie stálo právě pochybování, pochybování Descartesovo
- pochybování postmodernistů se však od karteziánského podstatně liší – Descartes pochybováním očišťuje veškeré poznatky, aby našel jakýsi neotřesitelný základ vědění tj. pochybování je mu prostředkem k pevnému ukotvení objektivní pravdy
- postmoderna nehledá objektivní pravdu, neboť nevěří, že něco takového existuje; odmítá vyjít ze stádia zrodu ze stádia hledání a vyhýbá se jakékoliv definitivnosti; vrací se k původní karteziánské relativizaci, aniž by se jí pokoušela překonat absolutizací nějakého principu
- z těchto důvodů jsou postmodernisté občas srovnáváni s antickými sofisty
- hlavní zájem postmoderny se soustřeďuje na zkoumání jazyka
- souvislost mezi myšlením, jazykem a světem je jednou z centrálních otázek 20. století
- důkladná analýza jazyka poznamenává díla dvou zcela rozdílných filosofů, kteří bývají označovány za nejvlivnější myslitele našeho století Martina Heideggera a Ludwiga Wittgensteina
- zájem postmoderny o jazyk je jednak důsledkem všeobecné pozornosti, jíž se jazyk těší a jednak důsledkem prostředí vzniku postmoderny jako jednoho z proudů v literární a divadelní kritice; zkoumáním jazyka se postmoderna dostává k otázce jazyka vědy a tím i vědy vůbec, čímž vytváří vlastní postmoderní filosofii vědy

Michel Paul Foucault 1926–1984

- francouzský filosof, představitel filosofického strukturalismu a postmoderní filosofie, poststrukturalismus
- historik a teoretik kultury, psycholog
- zdůrazňuje diskontinuitu dějin

Umberto Eco 1932

- [éko]
- italský semiolog (nauka o znacích), estetik, filozof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny a avantgardy 60. let 20. století
- od roku 1956 se podílel organizování avantgardy a tím i na vzniku volného uskupení avantgardních umělců, toto uskupení tvořilo základ pozdější skupiny 63; v roce 1959 začal psát pro Verri, kde vedl část (jednou měsíčně) zabývající se avantgardou a v tu dobu se rozvíjejícím lingvistickýmu experimentům
- dílo: U. Eco se zabývá studiem středověké estetiky a kultury, zabýval se také tzv. recepční estetikou, která se zabývá „vnímatelem“ uměleckého díla, nikoli uměleckým dílem samým. (Semiotika a filozofie jazyka, Jméno růže, Foucaultovo kyvadlo, Umění a krása ve středověké estetice, Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře)

Jean-François Lyotard 1924–1998

- francouzský představitel postmoderní filozofie
- hovořil o krizi filozofie jako univerzálního systému
- chtěl vytvořit univerzální princip, o který by se opírala moc ve státě; věřil, že toto bohužel věda nedělá – nestará se o etiku a společnost také není etická, zbývá tedy jen umění, které by mělo na danou situaci reagovat
- umění má dvě možnosti: sloužit společnosti a pokřivenému vkusu nebo má šanci se vzbouřit, postmoderna – burcuje proti vkusu, technice, politice, stylu, ukazuje na rozpor mezi tím, jak by měl svět vypadat a jaký je)
- ani umění nemá ale přesnou podobu a styl, jak se vyjádřit jasně, proto existují extrémní až šokující podoby umění; dle Lyotarda nemá být umění ovládáno filozofickým či estetickým diskurzem, ale může se naopak situovat kupředu
- O postmodernismu – 1979
- pojem postmodernismus se začal objevovat v Americe, v souvislosti s kritikou modernistické architektury a jejího internacionálního stylu; pro tento styl byl charakteristický přísný funkcionalismus, odmítání dekorativních prvků
= postmodernistické koncepce v architektuře jsou vůči těmto rysům v opozici
- co je postmoderno? – rozhodně částí moderna, protože: vše, co je uznávané, má být předmětem podezřením
  • Cézanne zpochybňuje prostor impresionistů; Picasso a Braque zpochybňují objekt Cézannův; Duchamp zpochybňuje obraz, byť by byl kubistický = nějaké dílo se může stát moderním, jen když je nejprve postmoderní
- takto chápaný postmodernismus není modernismus dospívající ke svému konci, nýbrž modernismus ve stavu zrodu, a tento stav je stálý
- postmoderna je filosofie pro silnější jedince, kteří jsou schopni unést nicotnost bytí
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod