16 – Strukturalistická estetika

Strukturalismus

- z lat. struktura – stavba, skladba, složení
- filosofický směr chápající soubor jevů určitého úseku skutečnosti jako celistvost zákonitě uspořádanou – dává význam tomu uspořádání = struktuře
- vývoj vysvětluje jako proměnu struktur
- zkoumání opakovatelných struktur studovaných jevů – dává význam zákonitému uspořádání všech jevů skutečnosti
- vědecký směr v jazykovědě, literární kritice a jiných humanitních vědách, který vznikl v roce 1916
- nejvýznamnější strukturalistickou školou je Le Cercle linguistique de Prague (Pražský lingvistický kroužek)
- ve výkladu přírodních i společenských zákonitostí zdůrazňuje prioritu celku vůči částem
- skutečnost nemůže být dostatečně vysvětlena použitím matematických a mechanických zákonů, neboť ony předpokládají pouze kvantitativní rozrůzněnost a nepřihlížejí k reálným kvalitám
- na vznik strukturalismu měla vliv strukturální lingvistika – jazyk je systém znaků, které jsou spjaty vzájemnými vztahy
- znakové systémy jsou i jiné kulturní výkony – umění, rituály, formy chování

Pražský lingvistický kroužek

- v Praze působil od roku 1926 Pražský lingvistický kroužek – mezi jeho členy byl i Jan Mukařovský
- v tezích Pražského lingvistického kroužku se poprvé objevuje termín struktura, od kterého se odvozuje název pro strukturalismus

Estetický strukturalismus

- rozvinul se v Československu ve 30. letech 20. stol. v Pražském lingvistickém kroužku
- hlavním reprezentantem byl Jan Mukařovský
- klade důraz na samotné umělecké dílo a jeho výstavbu
- vztahy ve struktuře uměleckého díla jsou zkoumány dialekticky jako jednota protikladů
- vývoj struktury je chápán nejdříve jako samovývoj, později se uznávají sociální nárazy zvnějšku
- umělecké dílo se vysvětluje analogicky podle jazyka jako znak, jehož složky jsou nositelem významu
- znak je smyslová realita, která v procesu semiózy pro interpreta něco zastupuje; slovo, zvuk, piktogram, dopravní značka…
- semióza – proces označování jevové skutečnosti pomocí znaků
- proces semiózy si můžeme představit jako trojúhelník
  • smyslový nositel znaku – hmotné dílo, artefakt
  • význam znaku – konkretizace díla ve vědomí příjemce = estetický objekt; tato konkretizace ve vědomí je estetický prožitek
  • designát – objekty nebo děje, jež znak označuje
- základní klasifikace znaků podle vztahu k vnější realitě:
  • ikona – platí na základě vnější podobnosti mezi označovaným a označujícím
    • obrázek růže znamená růže
  • index – platí jako příznak věcné spojitosti mezi označovaným a označujícím
    • obrázek dynamitu pro znalce Toma a Jerryho znamená hněv, pomstu
  • symbol – platí na základě domluvené, naučené spojitosti mezi označovaným a označujícím
    • červená na semaforu znamená stát
- umělecké dílo může představovat soustavu znaků o různé úrovni, má složitou vnitřní strukturu, jeho vztah ke skutečnosti je mnohoznačný, obrazný
- estetický prožitek je proces recepce uměleckého díla – schopnost probírat se významy, sledovat jejich vzájemné vazby, téměř nekončící proces postupného odkrývání vrstvených významů
- pozor – současná společnost a spotřební kultura nás tlačí ke krátkým spojením, k rychlému vstřebání stručného obsahu díla – prvoplánové, doslovné vnímání
- umělecké dílo plně existuje v procesu interpretace, kdy se stává součástí aktivní proměny našich myšlenkových struktur
- proměnlivé působení uměleckého díla se vysvětluje uplatňováním jeho různých funkcí, které v díle samém tvoří taky strukturu
  • rozlišují se funkce poznávací, politická, estetická
  • jejich vztah podřízenosti a nadřízenosti uvnitř struktury se historicky mění
  • pro umění je podstatná funkce estetická
- strukturalisté rozlišují estetično normované a nenormované; estetická hodnota je proměnlivá a je syntézou obou těchto pólů
- estetická norma vzniká na bázi individuální, antropologické a sociologické; velká umělecká díla normu částečně uplatňují, ale částečně ji taky porušují

16A – Jan Mukařovský

Jan Mukařovský 1891–1975

- český estetik, jazykovědec a literární teoretik
- zjišťoval estetické působení díla rozborem jeho složek
- studie o Němcové, Máchovi, Čapkovi, Vančurovi
- nejvýznamnějším představitelem českého literárněvědného a estetického strukturalismu
- usiloval o vypracování přesného pojmového systému, jenž by byl použitelný pro rozbor jazykové formy uměleckého díla
- literární dílo je podle něj znakem, který má strukturální povahu, jako celek je určen svými prvky a jejich vzájemnými vztahy, přičemž jeden z prvků je strukturálně dominantní
- soustředil se na problém zvukové stránky verše, na jeho melodii a na rozdíl mezi jazykem básnickým a hovorovým
- příkladným dílem minuciózní slohové analýzy, v níž zcela dokáže abstrahovat od kontextu sociologického, historického i psychologického, je Mukařovského studie Máchův Máj (1928)
- jednotlivé rozbory charakteristických slohů českých spisovatelů (Božena Němcová, Vítězslav Hálek, T. G. Masaryk, K. Čapek, V. Nezval a V. Vančura) – vyznačují se striktním vědeckým přístupem s přísně vypracovanou metodologií
- soubor nejvýznamnějších studií vydal v roce 1941 pod názvem Kapitoly z české poetiky – jde o jednu z nejdůležitějších knih české literární estetiky
- po válce se intenzívně zapojil do politiky, a to na straně KSČ – ta mu dopomohla k pozici rektora UK
- aby podpořil své postavení také vědecky a obhájil se z možných výtek z hříchu dávno už nepřípustného strukturalismu a formalismu, vydal stať Ke kritice strukturalismu v naší literární vědě (1951), v níž popřel svou vědeckou minulost; v 60. letech, v době částečné liberalizace, se ke své vědecké identitě opět vrátil

16B – Claude Lévi-Strauss

Claude Lévi-Strauss 1908–2009

- [klód lévi-strós]
- etnolog; strukturální antropologie
- celoživotním tématem jeho vědeckého úsilí bylo poznání myšlení přírodních národů
- studuje kulturu jako strukturu vzájemných vztahů – rozplynou rozdíly mezi divošskýma civilizovaným
- profesorem sociologie na universitě v Sao Paulu v Brazílii
- začal se věnovat etnologii, podnikl několik terénních výzkumů mezi indiánskými kmeny v brazilském vnitrozemí.
- věnoval se výuce sociální antropologie
- Claude Lévi-Strauss je považován, jak za zakladatele strukturální antropologie
- nejvýznamnější díla patří: Strukturální antropologie (1958), Divošské myšlení (1962), Totemismus dnes (1962), čtyři díly Mythologií (1967), Symboly a jejich dvojníci (1989)
- celoživotním tématem jeho vědeckého úsilí bylo poznání myšlení přírodních národů
- evolucionističtí etnologové se dívali na domorodé kmeny bez písma jako na pozůstatky prvotního primitivního stádia vývoje lidstva, případně jim přisuzovali „prelogické“ myšlení nesouměřitelné s „logickým“ myšlením civilizovaného člověka
- Lévi-Strauss popíral existenci kvalitativních rozdílů ve způsobu, jakým posuzuje realitu archaická a moderní společnost
- strukturalismus musí studovat kulturu jako strukturu vzájemných vztahů
- lidská společnost vzniká vytvořením směny – polemizuje s názory, které ztotožňovali zrod člověka s určitým rozumovým výkonem
- směna = primární akt ustavující lidskou kulturu
- pojem „symbolické výměny“ hraje důležitou úlohu – Lévi-Strauss tvrdí, že pojem směny můžeme považovat za společný jmenovatel veškeré lidské aktivity, neboť lidská společnost je tvořena systémem směny, operujícím na třech rovinách komunikace:
  • 1. Výměna zpráv, konstituující jazyk
  • 2. Výměna žen, vytvářející příbuzenský systém
  • 3. Výměna zboží, zakládající ekonomickou aktivitu
  • k těmto rovinám přidává Lévi-Strauss i čtvrtý typ komunikace genů mezi jednotlivými genotypy
- existují tři typy příbuzenských vztahů:
  • 1. Sourozenci
  • 2. Rodiče – děti
  • 3. Manželé
- první dva vztahy jsou podmíněny biologicky, zatímco manželství představuje nepřírodní instituci – umožňující stálou směnu žen ve společnosti
- zkoumá vznik sociálního života v souvislosti s rozvojem směny jako zvláštního typu komunikace, která má specifikou  „gramatiku“ – komunikace se uskutečňuje pouze prostřednictvím znakových systémů
- pokusil se dokázat, že „primitivní“ logika přírodních národů je schopna generalizovat, klasifikovat a analyzovat stejným způsobem, jako logické myšlení moderní civilizace; odlišnost spočívá pouze v tom, že logika předdějinného člověka pracuje se smyslově konkrétními pojmy a je spojena s bezprostředními pocity
- Lévi-Strauss se v knihách Totemismus dnes a Divošské myšlení zabývá problematikou totemismu; slovo totem označuje bytost, kterou archaické kmeny považovaly za svého mýtického předka – ve většině případů se jednalo o zvíře
- klasická evolucionistická antropologie posuzovala totemismus jako výraz „nedospělého“, nerozvinutého myšlení přírodních národů a doklad špatně pochopené kauzality týkající se genealogických vztahů
- Lévi-Strauss na četných případech ukazuje totemismus jako projev třídícího klasifikačního myšlení přírodních národů, které je analogické a formálně rovnocenné modernímu myšlení – označením konkrétního kmene nebo klanu znamením havrana a ztotožněním jiného kmene nebo klanu s totemem orla archaický člověk rozlišuje obě dvě skupiny – tím je v rámci konkrétního myšlení vyjádřená klasifikační odlišnost a zároveň sebe-identifikace jednotlivých kmenů nebo klanů
- totemické systémy a označení jsou sémiotickými modelujícími systémy, tvořícími specifickou formu symbolické komunikace
- při výkladu tetování obličeje u jihoamerických Indiánů Lévi-Strauss poznamenává: „Dekorace je vymyšlena pro tvář, ale tvář existuje pouze skrze dekoraci. Díky dekoraci tvář získává svou sociální prestiž a mystický význam.“ – tetování je projevem přechodu od přírody ke kultuře
- největší proslulosti dosáhly Lévi-Straussovy práce ve kterých se zabýval výkladem mýtů přírodních národů – dokladový materiál čerpal zejména z mytologie jihoamerických indiánů; jeho východisko je přísně strukturalistické:
- mýtus chápe jako strukturu ve které je každý člen nutno vyložit ze vztahu ke členům jiným; struktura mýtu je budována binárními opozicemi, např.: vysoký x nízký, teplý x studený, oheň x voda, etc.  – zprostředkování kontradikcí v mýtu se nazývá mediace
- v mýtech jihoamerických indiánů se v rámci mediace základní opozice života a smrti nahrazuje méně výrazným protikladem rostlinné a živočišné říše a ten je zase převeden na kontradikci býložravců a masožravců – posledním členem mýtické přeměny je bytost živící se zdechlinami, která je v mythologii indiánů zastoupena buď kojotem nebo havranem
- zatímco C. G. Jung studuje vztah instinktivního a vědomého při formování lidské osobnosti, Lévi-Strauss považuje za klíčový faktor při vzniku člověka protiklad přírody a kultury
- v Jungově teorii zaujímá výsadní postavení psychická energie, která se váže na archetypy (pravzory) zatímco v Lévi-Straussově koncepci hraje obdobě důležitou roli informace související s různými rovinami symbolické směny
- základním úkolem strukturální antropologie je proniknout pod zdánlivou jedinečnost a rozmanitost empirických jevů a odhalit skryté universální struktury (infrastruktury), které usměrňují, koordinují a regulují lidskou činnost
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod