15 – Ikonologie Erwina Panofskeho

Erwin Panofsky 1892–1968

- německý historik umění, od 1933 v USA
- zakladatel ikonologické metody
- nejracionálněji položený interpretační systém dějin umění
- spolehlivá deduktivní stavba a logická vázanost
- práce o: Albrecht Dürer, středověk, renesance

tři vrstvy v uměleckém díle

1. Prvotní neboli přirozený význam/námět
  • zjistíme ho identifikováním čistých forem, tj. určitých konfigurací čar a barev… jako znázornění objektů (člověk, rostlina)
    • svět uměleckých motivů
    • identifikování vzájemných vztahů jako událostí (smutný charakter gesta…)
    • motivy mohou být identifikovány na základě naší praktické zkušenosti
  • svou praktickou zkušenost podřizujeme opravnému principu = dějiny stylu (dítě uprostřed oblohy na renesančním obrazu je zjevení, a ne že tam někdo lítá) = praktická zkušenost kontrolována dějinami stylu
2. Druhotný neboli konvenční význam/námět
  • spojujeme umělecké motivy nebo jejich kombinace s tématy a pojmy
  • obrazy = motivy, o kterých víme, že jsou nositeli druhotného neboli konvenčního významu
  • příběhy, alegorie – jejich identifikace je doménou ikonografie
  • analýza motivů a jejich kombinací (kompozice)
    • skupina postav sedících i jídelního stolu v určitém uspořádání a v určitých pózách představuje Poslední večeři
  • předpokládá znalost specifických témat nebo pojmů zprostředkovanou literárními prameny (australský křovák nepozná námět poslední večeře)
  • tuto znalost literárních pramenů upřesňuje nahlédnutí do dějin typu (Salomé – mužská uťatá hlava na míse; Judita – hlava a meč; co to je – když je žena s hlavou na míse a mečem? = Judita, protože se ustálil i typ Judity s mísou, nikoli Salomé s mečem)
  • ikonografická analýza založená na znalosti literárních pramenů a kontrolovaná historií typů
3. Vnitřní význam neboli obsah
  • podstatné principy, které prozrazují základní postoj národa, období nebo třídy, náboženské nebo filosofické přesvědčení
  • tyto principy se projevují v kompozičních metodách (1.) i v ikonografickém významu (2.) a vrhají světlo na obojí
  • odhalení a interpretace symbolických hodnot je předmětem ikonologie
  • zde je obsažen vnitřní filosofický význam obrazu, který podává skryté svědectví o celém komplexu mravů zobrazované epochy
  • symbolická funkce obrazu
  • ikonologická interpretace, kterou kontroluje historická zkušenost
- aby historik umění mohl pochopit tento komplex dobových mravů, musí být vzdělaným znalcem humanitních věd a hledat objasnění symboliky zkoumaného obrazu v tolika dokladech o civilizaci, jež se historicky vztahují k danému dílu, kolik jich jen může zvládnout – v dokladech, které vydávají svědectví o politických, básnických, náboženských, filosofických a společenských tendencí zkoumané osobnosti, období nebo země

- ikonografie = obrazopis, nauka o námětech výtvarného umění, statistická metoda, popisuje a klasifikuje
- ikonologie = nauka o výkladu výtvarných děl, věda, srovnávací studium, metoda interpretace, která vychází ze syntézy

- racionální, kompaktní, nedvojznačný systém
- třetí vrstva vnitřního významu vnesla dílo do vztahu  k určitým dějinným proudům, umožnila překlenout dualismus formové a obsahové roviny umění – nalezla zdůvodnění technických postupů, volby materiálů
- hledání vnitřního významu a obsahu výt. děl dovolovalo, aby se při něm setkaly různé disciplíny na společné půdě jako rovnoprávní partneři – odstranění nebezpečí izolace dějin umění
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod