12 – A. Schopenhauer a F. Nietzsche

Voluntarismus

- směr ve filosofii vykládající vůli jako základní princip bytí anebo alespoň jako základní funkci v duševním a morálním životě člověka
- vůle je ztotožněná s „věcí o sobe“
- toto učení má kořeny již v antické filosofii – stoikové
- Augustin: bůh je absolutní vůle
- primát praktického rozumu (tj. vůle) nad teoretickým zdůrazňuje také Kant
- Schopenhauer buduje na voluntarismu svůj celý filosofický systém
- z něho vychází Nietzsche – vůle k moci
  • využíváno k obhajobě nacionalismu, útočných válek
  • typickým příkladem je ideologická funkce Nietzschovi filosofie v Hitlerově Německu

Iracionalismus

- idealistické učení vykládající svět jako chaotickou a pouhým rozumem nepochopitelnou skutečnost
- i zkušenost pokládá za nedostačující pramen poznání
- zdůraznění citu, intuice, vůle instinktu jakožto základních psychických funkcí a hlavních pramenů poznání

Arthur Schopenhauer 1788–1860

- německý iracionalistický filosof, hlasatel voluntarismu a pesimismu
- považuje se za pokračovatele a dovršitele Kantovy filosofie
- vysoce oceňuje filosofii indickou, hlavně buddhismus – indičtí filosofové prý výstižně postihli podstatu problému, když skutečnost, kterou poznáváme rozumem, nazvali iluzí, snem = svět je představa
- Svět jako vůle a představa
- hledá odpovědi na otázku, co tvoří „pravou“ podstatu skutečnosti, co rozumět „věcí o sobě“
- zachoval Kantovu dualistickou koncepci světa
  • fenomenální – naše zkušenost
  • noumenální – věc o sobě, rozumové jsoucno
- bez ohledu na tradici Schopenhauer rozhodli, že od nynějška bude mít slovo noumenální (racionální) opačný smysl = reálné není rozum, ale nerozum, iracionální vůle, bez smyslu a bez cíle
- svět a vůle je jedno a totéž
- svět je hmotný výraz iracionální vůle
  • světová vůle je svobodná
  • jednotlivce ne
- vůle je podstatou celé přírody
- vůle je slepá, nevědomá, nezkrotná, svobodná, bezcílná, mimočasová, mimoprostorová, rozumem nepochopitelná, nadrozumová, iracionální
- základní vlastností vůle je neutuchající nespokojenost, žene svět k neustálé změně, vyvolává střetávání protichůdných sil a nálad a tím působí strast a bolest = voluntarismus ve svých důsledcích ústí v pesimismus
- vůle je ženoucí silou růstu rostlin, rozmnožování zvířat, pudů a lidských vášní, i uměleckých projevů; v neživé přírodě se projevuje jako síla přitažlivosti, elektřina, magnetismus
= a právě vůle k životu je pojítkem mezi námi a věcí o sobě – protože tatáž vůle se skrývá i za světem fyzikálních, fyziologických a psychologických jevů
  • proto věci nepoznáváme objektivně, ale subjektivně, podle svých zájmů a přání – jen génius se nad ně povznese
- zdroj života i poznání je tedy ve slepé vůli, která nemá cíl a smysl života je nic
- jsou dvě východiska vykoupení, jak se člověk osvobodí od strastí – překonání, popření vůle
  • 1. cesta přechodná – bezvolní nazírání „čistých“ idejí v umění, umělecké nazírání platónských idejí
  • 2. cesta trvalá – asketická morálka, totožná s cestou Buddhovou – nirvána, cesta askeze, odříkání, překonání vůle, snaha zbavit se strasti, chtění
- z čeho vůle po životě vzniká?
- vzniká z nutnosti, z nouze, z nespokojenosti s přítomným stavem věcí
- sotva však odstraníme závadu, hned se nás zmocní nuda a tím nový nedostatek
- tak kolísáme mezi nedostatkem a nudou, aniž kdy dosahujeme trvalého klidu a spokojenosti
- život je buď utrpení nebo nuda, život je čekání na smrt
- láska je iluze – cíl je jen zachování rodu
- v tomto pro všechny stejném utrpení si máme pomáhat – nejvyšší hodnotou je soucit

ad1 – cesta vykoupení přechodná = estetická
- stát se pouhým pozorovatelem, např. pozorovat výtvarné dílo – ostatní žádosti odpadnou
- čistá, objektivní kontemplace
- distance od vůle (ale pouze pro ten okamžik kontemplace)
- objekt estetického nazírání může být cokoli – umění, příroda,… – subjektivní záležitost
- umělecké dílo by mělo směřovat k estetické čistotě, abstrakci = co nejméně používat věci, které směřují k životu, z tohoto pohledu je architektura nejnižším stupněm umění
- Schopenhauer vypracoval teorii o jednotlivých druzích umění na základě stádií objektivizace vůle
- architektura je nejnižší ze všech umění
  • její funkce je ozřejmit vztah tíže k pevnosti
  • řecké stavitelství plnilo svůj úkol dokonale, v architektuře řeckého chrámu je hlavním prvkem vztah mezi zatížením a opěrou – mezi sloupy a architrávem
- umění vody
  • analogické architektuře, jež je uměním země
  • ještě neexistuje; vztah tekutosti a pevnosti
- věčná idea rostliny
  • je materiálem pro architekturu zahrad, pro malbu krajin
  • zde je ideálem  uspořádat individuální rostlinné formy tak, aby vynikly vlastnosti rostliny jako druhu – nehybnost spojená se schopností růstu
- podstata živočichů
  • se odhaluje v malířství i sochařství
  • zvířata jsou krásná jen jako druh, ne jako jedinci
- člověk
  • připojuje ke svému druhovému charakteru individualitu
  • velké sochařství se pak zmocňuje nějaké určité stránky ideje lidství a tu staví na odiv
  • zobrazení člověka je nejvyšším uměleckým úkolem (protože je člověk vrcholem vývoje přírody)
  • cílem opravdového uměleckého díla nikdy není obraz nějakého jednotlivce nebo události – obraz Mojžíše, kterého v rákosí našla dcera egyptského krále ve skutečnosti vystihuje vztah jakékoli ženy vůči nalezenému dítěti
- poezie je nejbohatší a nejvyšší ze všech druhů umění – umí lépe než malířství zobrazit lidi a jejich vztahy a zápletky
- hudební umění je vrcholem i souhrnem ostatních druhů umění – hudba vyjadřuje celý rozsah vůle a všechna stádia přírodního procesu, hudba mluví o vůli samé
- umění je nejvyšším výtvorem lidského rozumu a nejvyšší formou poznání
  • jediným zdrojem umění je poznat ideje
  • jediným cílem je sdělit toto poznání
- genialita je vynikající schopnost nazírat ideje

Friedrich Nietzsche 1844–1900

- německý iracionalista a voluntarista
- nevěří v poznávací schopnost rozumu, a zároveň v žádnou transcendentní sílu (onen svět)
- pramen pravého poznání je intuice
- osudný význam pro něho měla Schopenhauerova filosofie – avšak na životní utrpení reaguje zcela opačně
  • ne popřením života a ideálem světce, nýbrž vášnivou vůlí k životu, osobou silného člověka = nadčlověka
  • překonat utrpení, bojovat se skutečností, vítězit v tvrdém zápolení
  • podporuje pud, sílu a zdraví
  • základní princip života je vůle k moci
- ideál filosofa = přehodnocení všech hodnot, zbavit se dosavadních morálních hodnot
  • ospravedlňuje právo silných
  • připravuje příchod nového lidského typu - nadčlověka
- vůle k moci je hybná síla veškerého vývoje, vedle toho je myšlenka věčného návratu, která vůli brzdí = věčný koloběh věcí
- nadčlověk
  • génius oproštěný od rozumu, vědění, odpovědnosti, zásad
  • musí se postavit mimo morálku, mimo dobro a zlo
  • je prostou přírodní silou, uskutečnění vůle
  • překračuje člověka
- na rozdíl od Schopehauera považuje egoismus za dobrou vlastnost – vůle k moci
- v životě bez cíle máme být sebestřednými egoisty, při své dobyvačné cestě nemáme brát ohled na druhé
- cílem vývoje člověka je nadčlověk
- Nietzsche chce nadčlověka vypěstovat – válka je cestou k vyššímu lidství
- Zrození tragédie z ducha doby
- tvůrčím střediskem pozemského a přírodního vesmíru je život – pohlaví, rození, růst = biologická estetika
- spontánní projevy estetického instinktu obsahují soud (např. odpor) – v tomto ohledu spadá krása do druhové kategorie biologických hodnot = umění je podněcování  živočišných sil pomocí obrazů a tužeb po plnějším životě
- klasický, nebo velký styl, o němž Nietzsche sní, je charakterizován chladem, jasností a strohostí; jeho další vlastnosti jsou logická důslednost, uspokojení rozumu, nenávist k ctnosti, odpor k neurčitosti k nejasným náznakům, opovrhuje líbivostí
- rozdělení umění
  • dionýské
    • vzrušení, nadšení, extáze, zuřivost, opojení je zdroj estetické orgie
    • herec, tanečník, hudebník, lyrický básník
  • apollónské
    • umírněnost, rozumnost, snový obraz, se je předzvěstí estetické vize
    • malíř, sochař, epický básník
- obě tyto síly splývají v řecké tragedii, kde dospívají k harmonické syntéze
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod