11 – Romantismus

- romantismus se utváří začátkem 19. století; jeho filosofickým i literárním předchůdcem je Rousseau
- jeho prvními významnými estetiky jsou: D – Novalis, bratři Schlegelové, GB – Ruskin, USA – Emerson, Whitman
- romantická estetika vzniká souběžně s romantickým uměním; romantismus zdůrazňuje cit, fantazii, vášeň proti rozumu, syntézu proti analýze, spontánnost proti uvědomělosti, ideje, ideály a sny proti skutečnosti, hrdinství, genialitu, individualismus proti střízlivosti klasicismu; objevuje v plné míře krásu a velikost přírody
- v romantismu má svůj zdroj i hrůzostrašná a fantastická literatura
- romantismus
  • literatura – Hugo, Musset, Novalis, Byron, Shelley, Puškin, Mácha
  • hudba – Weber, Schubert, Wagner, Smetana, Chopin
  • malířství – Delacroix, Daumier

Německo

- generace, která byla odchována Goethem a jeho současníky
- usilovná snaha nalézt nějakou vyšší řídící jednotu, nespokojili se s pouhou nápovědí absolutna – předpokládali, že se absolutno projevuje v umění
- podle klasického výkladu krása vytváří mezi smysly a rozumem rovnováhu, která zachovává jejich nezávislost
  • v prožitku romantických myslitelů úplně mizí rozlišení oněch dvou sfér
  • poezie je totožná s filosofií
- skutečný svět a svět představivosti se prolnuly a vytvořily jedinou snovou říši
- romantici se odvažují smělejších rozletů fantazie

Novalis 1772–1801

- Friedrich von Hardenberg
- poezie je nejvyšší skutečnost – čím poetičtější, tím pravdivější
- poezie je totožná s filosofií – rozlišování mezi filosofem a básníkem je zdánlivé
- hudba je dokonalé naslouchání, malířství je dokonalé vidění – ztotožňuje tvůrčí činnost s vnímáním
- ve chvíli inspirace přejde básník od básnické tvorby k filosofickému výkladu vlastního duševního stavu – to, co tím vyšlo na světlo vědomí byla snová vidina
- oblast podvědomí, k níž tíhl Novalis, se projevuje ve snovém životě
- náš život není snem, ale měl by se snem stát
- žil výhradně ve svém kouzelném vesmíru
- Hymny noci – vrcholné dílo, cyklus šesti hymnických zpěvů ve verších a v básnické próze, konfrontujících v různých rovinách motivy světa, dne, života a času na jedné straně s motivy noci, smrti, spánku a věčnosti na straně druhé

Friedrich Schlegel 1772–1828

- představitel německé romantické estetické školy
- umění je nejvyšší forma ducha, prostředek k pochopení absolutna
- razil názor, že umění, zvláště poezie, neprochází dějinami jako netečným prostředím, nýbrž že sama podstata umění je zapojena do vývojového procesu
- pojem ironie – ironie je sebevědomí tvůrčího rozumu
- praktickými projevy romantické ironie jsou drzost a cynismus, a je to nejvyšší básnická hodnota
- výklad dějin poezie – ta forma poezie, kterou on prosazuje, je esteticky nadřazena dřívějším formám a podmíněna historickým vývojem umění – zde musel být střet s klasickou estetikou, která chápala někdejší řeckou dokonalost jako věčná vzor
- tato smělá koncepce měla tu zásluhu, že se na díla křesťanské epochy přestaly aplikovat klasické normy
= teoretikové estetiky museli od nynějška brát v úvahu celou různorodost umělecké tvorby ve všech dobách a ve všech zemích
- adekvátnější zkoumání středověkého umění
- budoucnost umění vidí jednotě poezie a vědy, fantazie a rozumu

August Wilhelm Schlegel 1767–1845

- bratr Friedricha
- vynikající kritik a překladatel, systematizoval a popularizoval nové estetické myšlenky

Anglie

John Ruskin 1819–1900

- anglický estetik romantického zaměření
- umělecké schopnosti nelze pěstovat ani uplatňovat izolovaně – jsou projevem ctností celého národa
- odmítá odtržení umění od těch podmínek, v nichž se rozvíjelo
- láska ke kráse a láska ke spravedlnosti
- za psychologickou základnu umění pokládal instinkt – instinktivní původ umění, nevědomý pud k tvorbě = nemožnost naučit se umění nebo osvojit si je jako souhrn pravidel; umění je mono živit nebo potlačovat, ne však vypěstovat; instinkt je však nutno usměrňovat
- jeho oblíbenec – Turner
- umělci jsou přesnými a vnímanými pozorovateli
- umělec je nadán schopností vnímat všechny živé formy se zvláštní pozorností a citlivostí, takže i když později vytvoří abstraktní ornament, čerpá jeho hodnotu a krásu z toho, co viděl – románská klenba je zdánlivá nebeská klenba…
- věk strojů + praktické uctívání bohyně zisku zotročilo mnoho lidí a znetvořilo zemi - kouř, špína, kalné barvy a násilné linie narušují přirozený  půvab krajiny
- umění každé země je ukazatelem jejích společenských a politických ctností
= zkoumá i ekonomické podmínky vývoje umění – jen v některých obdobích světových dějin měl rozvoj génia příznivé společenské podmínky – v období řeckém, toskánském a benátském

USA

Ralph Waldo Emerson 1803–1882

- americký transcendentalista, filosof a básník
- básník je nadán obsáhlými a hlubokými schopnostmi vidění
- básník je okřídlený, věčný člověk – mezi nedokonalými lidmi, vyniká svou dokonalostí
- znakem a osvědčením básníka je to, že zvěstuje to, co nikdo nepředvídal
- v jeho díle najdeme na rozdíl od Evropy mravní přísnost
- ve své definici básníka a krásy vyžaduje jako hlavní základ prostotu
- vlastnosti krásy: prostota, stručnost, vhodnost, všeobecnost, umírněnost, trvalost a sklon k vzestupu
- příroda je vše a vše je příroda
- celá příroda a každý její projev jsou projevem božské nadduše

Walt Whitman 1819–1892

- americký básník
- pokusil se určit specifickou estetickou úlohu USA
- literatura je největší ze všech umění a nejdokonalejší způsob vyjádření národního charakteru – inspirace musí vždy čerpat ze společenských a hmotných podmínek, v nichž vzniká
- básníci mají opěvovat nejen svou vlast, ale i století, ve kterém žijí
- Stébla trávy – zdůrazňuje nerozlučnost společenské zkušenosti a estetického výrazu
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod