9 – Počátky moderní estetiky

Alexander Gottlieb Baumgarten 1714–1762

- německý osvícenecký filosof
- zakladatel novodobé estetiky i jejího názvu
- zatímco logika je věda o zákonech myšlení, je estetika vědou o zákonech smyslového poznání
  • dva druhy poznání
    • vyšší rozumové – věda
    • nižší smyslové
- poezie se týká toho nižšího stupně – oblasti představ nepodléhajících logické analýze – tedy obrazů a citů
- ale i tato oblast má svůj řád, svou dokonalost, kterých nelze dosáhnout racionální formou poznání
- umění je jev hodný pozornosti filosofa
- zdůvodňuje užitečnost estetiky jako rovnoprávné filosofické disciplíny
- typy řádu, jež se vyskytují v poezii, jsou sice v něčem analogické typům řádu v logice, ale nejsou výsledkem racionálního postupu
- smyslový obraz je tehdy dokonalý, jestliže jeho jednotlivé části vytvářejí co nejvíce smyslových idejí - jednota v rozmanitosti
- hlavním vzorem je umělci příroda – napodobuje-li náš reálný svět, blíží se tím ideálu
- krása je jevová dokonalost
- význam Baumgartena:
- dal estetice systematickou formu, osamostatnil ji a založil německou estetiku osvíceneckého klasicistického typu, která prokreslila cestu velké německé poezii a dramatu
- rozpoznal myšlenkový problém, který spočívá ve vymezení oblasti estetiky
- vyžadoval důstojné ocenění toho, co bylo až dosud pokládáno za něco zcela obyčejného

Johann Joachim Winckelmann 1717–1768

- německý estetik, historik umění, archeolog
- zakladatel klasické archeologie
- heslo – zpět ke klasickým originálům
- vyzdvihoval řecký ideál krásy, založený na majestátnosti a klidu – vznešenost a klid
  • oproti soudobé zálibě v přehánění a spletitosti
- podrobně studoval sochařské památky v Římě
- napsal první systematické dějiny starověkého umění 1764
- archeologické bádání Winckelmannovo – představuje vyvrcholení a zevšeobecnění živého zájmu, který už po léta vyrůstal v GB, F, D
- Winckelmann uspořádal do nového celku materiály, které mu dodali filologové, znalci starověku…
  • a tak založil moderní vědecké dějiny umění
- nový estetický ideál – který odvodil z antických soch
  • největší krása je ztělesněna v lidské postavě
  • krása lidského těla spočívá v souladu jeho různých částí
  • celkový dojem je ušlechtile prostý a pln klidné důstojnosti
  • půvab je nejdokonalejší tehdy, je-li nejprostší, oproštěn ode vší ozdobnosti, násilnosti a strojenosti
  • ideál umírněnosti a harmonického klidu
- všude kolem sebe ale vidí neklidnost a horoucí vášnivost umění
- moderní vkus pokládá klidný postoj za fádní
- zavedl pojem vývoje slohů
- předal svůj ideál, své vědomosti a nadšení větším myslitelům, kteří přišli po něm – Goethe, Schiller, Schelling, Hegel
- cílem dějin umění je vysvětlit původ umění, jeho růst, proměnu a úpadek zároveň s nejrůznějšími slohy, jež byly vytvořeny lidmi, dobou a umělci
- při sledování tohoto živého vývoje bral W. v úvahu vlivy podnebí i politických a společenských podmínek
- Winckelmann rozeznával v řeckém umění 4 stádia
  • 1. – archaické až po dobu Feidiovu – s tvrdou a mohutnou kresbou
  • 2. – epocha „vznešeného nebo velikého stylu“ – Feidias, Skopás; nejvyšší projev sochařského génia Řeků, neoznačil je však slovem krásné, charakteristické znaky jsou vznešená prostota a jednota
  • 3. – Praxiteles – větší jemnost, krása a půvab
  • 4. – nástup napodobitelů – eklektické a plytké, ten, kdo někoho následuje, musí být vždy pozadu
- umělecký ideál zahrnuje i ideální duševní stav – velikost a klid
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod