8 – Britští empirikové

- 17. – 18. stol. – duchovní vývoj se označuje jako osvícenství – odvrat od víry k rozumu, od církevních dogmat k vědeckému poznání, kritický postoj vůči náboženství
= užívání rozumu a samostatné konání myslícího individua
- toto nové kladení základů probíhá dvěma směry – racionalismus a senzualizmus (empirismus)

Empirismus

- empirismus – vysvětluje původ, povahu, metody a platnost lidského poznání ze smyslové zkušenosti
- Bacon, Hobbes, Locke, Hume
- i empirikové (ne jen racionalisté) zdůrazňují důležitou úlohu rozumu v procesu lidského poznání – rozumová činnost je pasivní spojování počitků a vjemů v představy a pojmy
- popření jakýchkoliv vrozených idejí (Descartes)
- proti jakýmkoli formám iracionálního a instinktivního poznání
- nedůvěra v rozumové pravdy ústí často v racionální skepticismus, hledající pramen všech omylů v rozumu

Francis Bacon 1561–1626

- anglický filosof
- vědec
  • se nemá podobat pavouku – jako racionalisté; souká sám ze sebe
  • ani mravenci – jako čistí empirikové; jen něco shromažďuje
  • ale včele, která sbírá pyl a přetvoří ho na med
- správná metoda je indukce = metodicky experimentální postup, který začíná shromažďováním a srovnáváním různých pozorování, načež postupným zevšeobecňováním uchopuje obecné formy přírody

John Locke 1632–1704

- anglický filosof, empirik, senzualista; základem duševní činnosti je idea získaná zkušeností
- není vrozených idejí a člověk přichází na svět jako čistý nepopsaný list – tabula rasa – pedagogický optimismus
Esej o lidském rozumu:
- dva prameny poznání
  • vnější zkušenost – smyslové vjemy
  • vnitřní zkušenost – duševní úkony
- nic není v mysli, co předtím neprošlo smysly

Thomas Hobbes 1588–1679

- [hobs]
- anglický materialistický filosof, senzualista; nic nemůže být v mysli, co nebylo dřív ve smyslech; filosofie je racionální poznání vazeb mezi příčinou a účinkem
- první Angličan, který se utkal intelektuálními zbraněmi s koncepcí tvůrčí fantazie – estetika je veskrze logická a důsledná
- ve skutečnosti neexistuje nic než hmota a pohyb a veškerá filosofie z ideálního hlediska není nic jiného než sčítání a odčítání

George Berkeley 1685–1753

- senzualistický princip

David Hume 1711–1776

- anglický filosof, senzualista, empirismus
- jsme schopni vnímat pouze vlastnosti, ale nikoli věc, která je nositelkou vlastností; předmětem myšlení není vnější svět, nýbrž naše vjemy a ideje; ani filosofie nezkoumá vnější svět, nýbrž pouze vztahy mezi vjemy a idejemi
- k estetice: umění má duševní příčiny – nezačíná se z nebes; nějaký vnitřní smysl, který určuje hodnotu věcí
- Hume si málo všímá dat, získaných bezprostředně zrakem nebo sluchem – zajímá ho spíš cit, vášeň nebo libost, kterou obsahují; krása a hodnota spočívají v příjemném pocitu; náš vkus závisí na přirozené emocionální stránce – ne na rozumu!; ale správnému vkusu se můžeme naučit – vnitřní smysl se může zformovat
= emotivní etika a estetika – cit, vkus a přirozenost

Lord Shaftesbury 1671–1713

- [šafcbery]
- používal slova „smysl“ k vyjádření bezprostřednosti a jistoty projevů našeho svědomí a našeho vkusu = vnitřní smysl
- naše pochopení pro krásu – tato schopnost je vrozenou součástí našeho bytí; rozum nemůže existovat bez zraku a sluchu
- vnitřní smysl je spojen s „určitou snadností zrakového vnímání“, které reaguje na „krásu skladby, jednotu rozvržení, pravdivost postav a správné napodobení přírody“
- funkcí zrakové zkušenosti je, aby nás vedla za jevy k jejich morálnímu protějšku a k božské příčině; umění a ctnosti jsou navzájem spřáteleny
- znalec umění vystupuje po estetickém žebříčku forem
  • nejprve se musí naučit milovat nejnižší řád nebo stupeň krásy
    • mrtvé formy, které vytvořil buď člověk nebo příroda
  • dále druhý stupeň
    • formy, které samy vytvářejí formy – mají rozum, mohou jednat a působit
  • třetí druh krásy
    • který vytváří nejen mrtvé formy, ale i formy, které pak samy vytváří další formy
- „smysl“ – krásu cítíme, ale nechápeme její důvody; „Pociťuj dobro, a všechny věci se ti budou zdát krásné a dobré.“

Henry Home neboli Lord Kames 1696–1782

- anglická filosof a estetik, vycházel z Locka; vychází ze smyslové zkušenosti; krásno pokládá za druhotnou kvalitu; v umění není nic nadpřirozeného, jeho zdroje jsou v lidské povaze; vkus, který je citem pro krásno, nelze odvodit z rozumu; Home se staví proti klasicismu a kritizuje zejména pravidlo tří jednot – místa, času, děje
- umění má etickovýchovnou úlohu; věrný stoupenec školy vnitřního smyslu
- navrhuje škálu různých libostí
  • 1. – libosti, které vznikají z rozumu – nejvyšší, jemné
  • 2. – libosti, které vznikají z vnitřního vnímání
  • 3. – libosti, které vznikají z fyzických smyslů - hrubé, rychle vedou k přesycenosti

Edmund Burke 1729–1797

- [bérk]
- anglický politik, publicista a estetik; v protikladu k racionalismu a klasicismu redukoval celý estetický proces na cit
- krása nepotřebuje pomoci ani od našeho rozumu, ani od naší vůle
- estetické vlastnosti jsou výsledkem vrozeného sociálního citu a instinktu
- radikálnější odpůrce rozumu, než většina ostatních příslušníků jeho skupiny
- redukoval celý estetický proces na vášeň
- krása nepotřebuje pomoci našeho uvažování – každá idea řádu, úměrnosti je výplodem rozumu
- krása je společenská kvalita
  • druhy společenského instinktu
    • 1. soucit – jímž lze vysvětlit libost z tragédie, vrozený sklon litovat svého bližního, způsobuje, že se zajímáme o to, co cítí jiní lidé a nutí nás napodobovat to, co dělají
    • 2. napodobení – základ napodobivého umění, pud napodobit pohyby a postoje jiných lidí je základem malířství, sochařství a poezie
    • 3. ctižádost, soupeření – spojená s vnímáním vznešeného
- v estetickém zážitku není rozum okamžitě přitahován ke krásným proporcím, k dokonalosti nebo k symetrii, nýbrž k něčemu, co je mu v základě podobné
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod