20 – Architektura v 2. polovině 20. století

20A – Mezinárodní styl

- pojem internacional style zavedli roku 1932 Philip Johnson a Henry-Russell Hitchcock při příležitosti výstavy moderní architektury v Muzeu moderního umění v New Yorku

CIAM

- Congrès International d'Architecture Moderne
- série mezinárodních konferencí moderních architektů mezi léty 1928 a 1959, v čele s Le Corbusierem
- v roce 1928 vyhlásil CIAM, že budoucnost architektury leží v procesu racionalizace a standardizace, v čistě utilitářských a funkcionalistických pojetích, ve zjednodušení a v co nejekonomičtějších metodách výstavby a v koncepci hustoty osídlení tvořeného výškovými budovami
- takto definované funkcionalistické město muselo být budováno jako tabula rasa, protože jeho fyzická integrace do stávajícího kontextu nebyla možná; neexistovala ani jeho schopnost ideově do sebe pojmout minulost
- výsledkem byla architektura vyhnaná z centra na okraj měst, směřující od různorodosti k uniformitě, od včleňování k izolaci

Team 10

(team10online.org)
- skupina architektů mladší generace, která se vytvořila v rámci kongresů CIAM
- TEAM X přinesl kritickou reakci na pojetí CIAMu
- jeho záměrem bylo odpoutat se při tvorbě projektu od této radikální ideologie a zaměřit se na organičtější a lidštější řešení, vycházející ze vztahů mezi fyzickou formou a sociálními a psychickými potřebami
- takový přístup měl teoreticky vyústit v soudržnou syntézu existující zástavby s novými zásahy do ní
- TEAM 10 též volil možnosti plynoucí z výškových budov, jejich řešení však byla na rozdíl od minula chirurgicky zasazena do existující tkáně města
- přesto byl i nadále výsledkem nesoulad mezi topografickou rovinou městských ulic a rovinou městského bydlení ve výšce
- snaha maximalizovat hustotu a vytlačit z městského života auta vedla stejně jako u CIAMu k odtržení architektury od reality moderního městského života

Giancarlo De Carlo

(1919–2005)
- představoval v TEAMu 10 poněkud odlišnou filosofii: filosofii znovuoživení, zachování a zakomponování, která byla v kontrastu s filosofií ideologie, spekulací a vytržení
- jednou z významných změn byl koncepční posun od výškových budov k nízké zástavbě
- De Carlovy projekty, jakými byly Urbino a Terni, odrážejí citlivý a intimní vztah, který vzniká mezi místem a formou, mezi developerem a uživatelem, mezi architekturou a řešením
- v tomto postupu jej následovali další významní architekti: Álvaro Siza – sídliště Malagueira v portugalské Evoře nejenže vycházelo z De Carlovy filosofie, ale vyrůstalo po dobu téměř patnácti let, aby mohlo dojít k jeho organickému začlenění
- v Japonsku dal architekt Tadao Ando vzniknout projektu bytové výstavby Rokko Hillside, který je dokladem citlivého přístupu k řešení vztahu místa a formy a představuje ukázku dialogu mezi tektonickým objektem a topografií místa
- řešení vysoké hustoty nízkopodlažní zástavbou, které nepochybně reaguje na specifické potřeby městské výstavby realističtějším a humanističtějším způsobem, nebylo však dostatečnou odpovědí na explozi urbanistického růstu, jež nastala v rozvojových zemích v Africe, Asii a Jižní Americe
- tato neschopnost vytyčit realistickou urbanistickou strategii v mnoha ohledech signalizovala rozkol mezi architekturou a urbanismem
- bezprostředně pak následovaly akademické a nerealistické teorie propagované elitou architektury (s čestnými výjimkami, jako byla kniha Fumihika Maki Investigations in Collective Form), jež nenabídly žádná konkrétní řešení problémů urbanismu

Le Corbusier

- domino; Citrohan – foneticky připomíná Citröen, masově vyráběný automobil; stroj na bydlení

Walter Gropius

- architekt a pedagog; po přestěhování Bauhausu do Dessau – postavil budovu na míru, 3 křídla tvaru L vycházejí z ústředního bodu, 5 podlaží kde jsou dílny, učebny, ateliéry, ubytovny

Mies van der Rohe

- „méně je více“; minimální stavby se skládají z kostry a kůže; krajní jednoduchost a čistota stylu; skleněné mrakodrapy – Seagram v NY; vila Tugendhat v Brně

20B – BRUTALISMUS

- směr, který vyznával drsnou krásu betonu, která měla být paralelní kráse stárnoucího člověka: beton – zvrásněná tvář

Le Corbusier

- kaple v Ronchamp, 1950, drsná, expresivní práce s betonem
- dominikánský klášter La Tourette, 1959, drsná betonová stavba

20C – Formalistické tendence

20D – utopické tendence (Metabolisté, Archigram)

- hledá se utopie…
- velmi zřídka, ale přece jen, se stává, že i radikální teorie najed investora a zrealizuje se – podařilo se např. Venturiovi
- radikální teorie architektury a fantazie v architektuře – v minulosti:
  • francouzský architekt, vizionář a teoretik Étienne-Louis Boulleé – vytvořil spoustu návrhů na veřejné památníky, které měly svými tvary připomínat vznešenost přírody a boha; Newtonův památník 1784 – je ve formě ohromné duté koule
  • italský architekt Antonio Sant'Elia – zpracoval spoustu velmi nápaditých náčrtů a plánů pro velkoměsta budoucnosti 1912–1914; jako socialista přišel s návrhy, které znamenaly naprostý rozchod s architekturou minulosti a s tradičními principy stavby měst; Città Nuova – sbírka návrhů; svět, k němuž se hlásili tyto návrhy, neměl vůbec žádný vztah k reálnému soudobému světu; pojednávaly o vysoce mechanizovaném velkoměstě posetém mrakodrapy a tehdy ještě zcela nepředstavitelnou víceúrovňovou dopravní sítí

Archigram

- teoretické dílo šesti britských architektů: Peter Cook, Dennis Crompton, Warren Chalk, David Greene, Michael Webb a Ron Herron
- dali se dohromady začátkem 60. let – uvedli publikaci nazvanou Archigram – název potom přešel i na jejich skupinu
- činnost skupiny spočívala v tom, že architektura, kterou vytvářeli byla jenom v nákresech
- bylo to sdružení architektů, kteří s pomocí 1) nové techniky – občas ještě nevynalezené, v některých případech i nevynalezitelné; 2) a kosmonautického vybavení rozšířili možnosti městského života
- užívali k tomu výměnné buňky, pohyblivé budovy
- kreslířská dokonalost jejich nápadů a výtvorů
- jejich myšlenky našly ozvěnu i u některých skupin mimo Anglii, např. u Metabolismu

Metabolismus

(Metabolist Movement)
- tato skupina japonských architektů sdílela s Archigramem - pojetí budovy jako spotřebního artiklu dočasné hodnoty
- vznikla v roce 1960 – Kiyonori Kikutake, Kisho Kurokawa, Fumihiko Maki, Masato Otaka a Kenzo Tange
- jejich teoretické městské prostory čerpaly ze sci-fi vizí, byly prodchnuty pocity neustálého pohybu a proměnlivosti
- někteří členové skupiny projektovali jednotlivé budovy – jinak se ale Metabolsité věnovali především dialektickému řešení napjatého vztahu mezi veřejným a soukromým prostorem, přičemž ten soukromý si představovali v podobě těsných, prostorově omezených buněk, které ovšem bylo teprve třeba vynalézt
- světová výstava v Osace 1970 byla poslední příležitostí jejich společného vystoupení

Architext

- další skupina japonských teoreticky zaměřených architektů
- počátkem 70. let ji založili: Takefumi Aida, Takamicu Azuma, Majumi Mijavaki, Makoto Suzuki a Minoru Takejama
- odmítali tradiční architektonické školy, hnutí a doktríny; hlásali pluralismus, rozluku s tradicí, individualismus

20E – L. Kahn a nová monumentalita

- Louis Kahn stavěl skoro výlučně z betonu, hra krásných prostorů (ne harmonie hmoty), protiklady: otevřené a uzavřené
- Univerzita v New Heaven: návrat k monumentalitě
- Institut pro biologická studia 1959–1965
- vládní komplex Dháka – Bangladéš

20F – R. Venturi a poučení z Las Vegas

Robert Venturi

- narozen 1925
- studoval a posléze také pracoval u Eero Saarinena a Louise Kahna, pak si založil vlastní praxi 1958
- vnáší zcela jiná témata – předchůdce postmoderny
- on sám se však vyslovil o postmodernismu velmi kriticky a prohlásil se za stoupence moderní architektury
- byl ale i zčásti kritik modernismu pro jeho reduktivnost, protestuje proti černobílému vidění
- vedle „Less is more“ Mies van der Roheho říká „Less is a bore“
- tvrdí že již neplatí: buď a nebo, ale již to i ono
- stavba již nemá být předobrazem lepšího světa, ale má vyjít vstříc obecnému vkusu a popularitě; zmatek má přednost před jasností
- přiblížení se vkusu „lidovosti“ je dvojznačné – může být také šprýmem pro zasvěcené – narážky na historii, chyby
- znovu se vrací do hry velká vyprávění, ač jim už nelze věřit; kouzlo vzpomínky, oživení historie s prvkem ironie
- užívá formu symbolicky zdobené architektury založené na zvycích
- ačkoli se Venturi považuje za architekta západní klasické tradice, zdůrazňuje, že se architektonická pravidla změnila
Dům pro Vannu Venturiovou Dům pro Vannu Venturiovou
- pro jeho matku; 1961–1964, Chesnut Hill, Pensylvánie
- vypadá zepředu mohutně, ale přitom je z boku úzký; ikona postmoderny, vytvořená pro architektovu matku
- tento dům pak zmínil ve své architektonické polemice Complexity and Contradiction (složitost a protiklady architektury) 1966
- plán domu je, spíše než na čistě prostorově abstraktní koncepci, založený na koncepci symbolické
- je založen na představě komína, ohniště, který dům, roste skrz štít
- „dům je velký stejně jako malý“, čímž míní to, že je to malý dům ve velkém měřítku; znaky velkého měřítka jsou hlavní elementy, vnějškově výrazné prvky – velký, málo členitý dům v centrální nebo dokonce symetrické poloze + jednoduchost formy a siluety celku
kachna nebo malovaná bouda Poučení z Las Vegas
- 1972 – dvě možnosti moderního architekta – napsal po návštěvě Las Vegas
  • 1) kachna – stánek s drůbežím občerstvením je postaven ve tvaru kachny – je vnitřek značně nepohodlně znásilněn; funkční struktura překryta a zkomolena zbytečně symbolickou formou
  • 2) malovaná bouda – když je budova postavena věrna svým funkcím a potřebám a nakonec je namalovaná fasáda, která nekoresponduje s celou stavbou; ornament je nezávisle připojen
- tím popírá „klasické“ pochopení moderny, podle které hodnota stavby vyplívá právě ze zdařilé jednoty konstrukce a formy
- věří, že struktura a výzdoba by měly zůstat oddělené podstaty a výzdoba by měla odrážet kulturu, ve které existuje
- užité stavební prvky mají věcně odpovídat své úloze a situaci – tím do architektury vstupuje hledisko lokality
- přesné historizující prvky a přizpůsobení místním tvarům a materiálům vedou k opětovnému užívání určitých znaků, charakteristických pro domovinu
Guild House
- domov důchodců ve Filadelfii
- hra s fasádou a formou; granitový sloup před vchodem; horní segmentované okno; průčelí s velkým množstvím historizujících prvků; odstupňování velikosti oken, převracející perspektivu; jemné zářezy ve středním poli, které zcela otevřeně poukazují na neexistující patro; stylizovaná zlatá televizní anténa – ironická narážka na krácení volných chvil obyvatel; divoké obkladačky
= jednotlivé prvky jsou vyjmuty ze svých obvyklých souvislostí a včleněny do kompozice tak, že působí jako citáty, činící narážky na obvyklé způsoby pohledu, aniž by je dováděly dál

20G – Postmoderní architektura, regionalismus

- postmodernismus: nejvýrazněji profilováno v architektuře – termín postmoderna zavedl americký architekt Charles Jenks, žijící v Anglii
- přímý protiklad moderny kde méně je více; nikoli „less is more“ ale „less is a bore“
- oproti mezinárodnímu stylu vytváří tzv. lokální styl (formulován R. Venturim, * 1925), jenž klade důraz na místní zvláštnosti a jedinečnost, s čímž souvisí návrat k ornamentu s odkazy (tzv. citacemi) na historické slohy (např. newyorská budova AT&T ve tvaru stojacích hodin zakončených motivem – tedy citující motiv – z chippendaleovského nábytku 18. stol.; architekt P. Johnson, * 1906)
- příklon ke stylu „starých“ hodnot s ornamenty, barvou, symetrií, eklektickým používáním forem, čerpání z historie
- architektura se snaží překonat elitnost rozšířením jazyka architektury do různých směrů; základním principem je tzv. dvojí kódování – architektura, která oslovuje elitu i lidi z ulice
- zaměřena proti citově neutrálnímu abstraktnímu funkcionalismu a jeho bytům chápaným jako „stroje k bydlení“
- důraz kladen na rozvíjení tvarosloví v různých měřítcích (mj. inspirace fraktálem)
- dvojí kódování (pro odborníky a pro laiky) je chápáno jako východisko k mnohočetnému kódování čili k vícejazyčnosti, např. v novostavbě státní galerie ve Stuttgartu od J. Stirlinga (* 1926): znalec rozpozná inspiraci Miesem van der Rohem, tradicionista je potěšen citací Schinkelova klasicismu, lokální kód je reprezentován připomínkou stuttgartské nádražní budovy, detail zábradlí a jiné prvky kódovány v populárním stylu
- architektura se ovšem má vyvarovat povrchního eklekticismu

Heinrich Klotz

- body postmoderny:
1 – regionalismus místo internacionalismu
2 – fikce a obrazové vyprávění místo geometrické abstrakce
3 – už nejen funkce, ale též (hlavně) fikce, příběh
4 – už ne stroj, ale množství významů
5 – překonání utopie techniky ve prospěch poezie
6 – místo stereotypu spontánnost (místo sterility perfekcionismu improvizace)
7 – moderna = osvobození od dějin. Postmoderna = znovunalezení dějin, ducha i ironie
8 – nikoliv jako autonomní geometrická forma, ale jako forma závislá na historických a jiných regionálních podmínkách místa

Charles Moor

s- Piaza d'Italia v New Orleans 1978 – teatrální náměstí, antické tvarosloví; působí jako jevištní kulisa; důvtipně provedená úprava klasického sloupového řádu - sloupy jsou z nerez oceli – neonové trubky obíhají sloupy v místě pod hlavicemi
- viz postmoderna v estetice

20H – High-tech, dekonstruktivismus, racionalismus

High-tech

- 60. léta; moderními prostředky navazuje na skleněno-železnou architekturu 19. století; použití konstrukcí z lešení a potrubí; architektura jako výraz společenské komunikace
- Centre Pompidou – 1971–1977 – Renzo Piano, Richard Rogers
- Eva Jiřičná, Kaplický: Future Systems

Dekonstruktivismus

- akt. arch. trend 90 let; hlavní zásadou je narušení dokonalosti, forma následuje fantazii
- Frank Gehry – Vitra Design Museum u Basileje; Guggenheimovo muzeum v Bilbau
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod