19 – České umění po 2. světové válce

19A – Český informel a jeho kulturní souvislosti

- informel je umění netvárnosti – silné vrstvy barvy s kousky omítky, rozdrceným mramorem, pískem i sádrou působí hrůzným napětím
- umělec pracuje s barvou jako s blátem, všemožně ji míchá a kupí vrstvy na povrchu plátna v hrůzné životnosti
- barevná hmota pak na plátně zobrazuje širokou škálu pocitů, vidin samoty, odcizení, hněvu, hrůzy a zničení časem
- informel si nade vše cení svou bezprostřednost, vitalitu a nezkaženost, a tak jsou často jako umělecká díla vystavovány obrazy šílenců
- zbaven fixace na jakákoli pravidla, která dosud ve výstavbě a pojetí uměleckého díla platila
- bez estetizace, stržení pout s tradicí a s pojmy jako krása, tvar rytmus, řád
- nejvyšší bod světového informel v polovině 50. let; v Čechách 13 let zpoždění
- vychází z širších evropských souvislostí – navazuje bezprostředněji než ostatní polohy českého umění své doby na aktuální světové proudy; informelní umělci – okruh AVU
- filosofie existencionalismu se promítla i do umění
- silným podnětem pro český informel byl totalitní systém a s ním spojené vědomí opozice; Mnichovem dopadl na naši zemi prožitek naprosté opuštěnosti – existenciální pocity úzkosti, skepse a osamění i ve výtvarném umění
- v atmosféře strachu po roce 1948 – jak se vyrovnat s komunistickým diktátem; nelze se vrátit doby předválečné
- plné rozvinutí nefigurativní informel nastalo v Čechách ale až na konci 50. let
- na našem území se užívalo pojmu strukturální abstrakce
- nová výtvarná řeč většinou vyrůstala z tvůrčího přehodnocení surrealismu – skupina Ra

Skupina Ra

- formovala se během války – Josef Istler; hledání nového výrazu; umělci prošli zkušeností surrealismu – kritický vztah k tomuto předválečnému směru – odmítají psychický automatismus; důraz na citové hodnoty a sílu čistě výtvarných prostředků; 1948 – násilně umlčena; v pol. 40. let uplatňovali v monotypech, grafikách a malbách autonomní lineární znaky – práce s nepředmětnou malířskou strukturou
- počátek 50. let byl pro české umění dobou temna
- mnozí přestali načas pracovat, někdo přestoupil na „jinou víru“
- situaci nezměnil ani úspěch na světové výstavě v Bruselu, ani dominantní postavení abstrakce na světové scéně

Skupina 42

- představovala jakýsi článek v kontinuitě moderního umění, ačkoli také po roce 1948 skončila; umělci – Kotík, Kolář + Istler z Ra navazovali kontakt s mladou generací – s Medkem, Boudníkem…
- i přes omezené možnosti dané totalitním režimem avantgardní pohyb pokračoval dál
- úzkost a nejistota, které plodila doba, směřovaly umělce víc k existenciální problematice a k přítomnosti – převažovala figurální témata, např. Medek – Noc a den 1956
- uvolňování politické situace v 2. pol. 50. let – pomalu končilo období naprosté izolovanosti – změny směrnic ideologicky zaměřeného Svazu československých výtvarných umělců umožnily opětovně zakládat tvůrčí skupiny
- také se začínala uvolňovat kulturní politika; předěl se začal ztenčovat – začalo se i psát o abstraktní tvorbě, která byla doposud tabu

Konfrontace

- 1960 16. 3. a 30. 10.
- stimulem k abstrakci byl vývoj světové abstrakce; rozšíření nefigurativní tvorby bylo mimo jiné i výrazem nekonformního postoje vůči politickému tlaku
- dvě neoficiální neveřejné konfrontační ateliérové výstavy; na základě přátelství a názorové blízkosti; akce undergroundu
- konané v ateliérech Jiřího Valenty a Aleše Veselého; iniciátorem byl Jan Koblasa
- spojovalo je velice podobné prožívání životních pocitů i nefigurativní, expresivně a existenciálně vypjatá malba
- gestická malba, informel, lyrická abstrakce, tašismus, abstraktní expresionismus – tvrdá brutální abstrakce; syrové hmoty netradičních materiálů
- netradiční materiály a nekonvenční postupy – strukturální abstrakce – tento pojem vznikl na poč. 60 let v okruhu konfrontací pravděpodobně inspirované Boudníkovým objevem strukturální grafiky
- obrazy-objekty – vznikaly zpracováním nejrůznějších předmětů a hmot – plechů, dřev, textilií, písků, papírů, provázků, hřebů, drátů…
- některé materiály zůstaly záměrně nezpracované, aby působily svoji syrovostí
- těžké hmoty, temná barevnost, materiálová destrukce, exprese
- převažovala díla projevující se v úsilí o úplné, pečlivé zaplnění obrazu – horror vacui = strach z prázdnoty
- bolestná meditace o nespravedlnosti páchané na nevinných obětech; zdůrazňování obsahu děl
- díla, které zde účastníci vystavili, působila téměř jednotným dojmem – monochromní barevnost – okry, šedé, černé a hnědé tóny
- 1961 – vzniká skupina Konfrontace
- teoretici: Fr. Šmejkal, Jan Kříž, Bohumil Mráz
- umělci: Medek, Piesen, Koblasa, Istler, Kotík, Boudník, Valenta,Veselý, Demartini, Kolář, Kolářová, Malich
- Konfrontace daly podnět k vzepětí informálního umění – též to souviselo s krizí starých výtvarných koncepcí, které již nebyly s to vyjádřit současný životní pocit

Vladimír Boudník 1924–1968

- český malíř a grafik, autor textů, samotář a autodidakt
- svůj směr explozionalismus – 3 manifesty explozionalismu vytvořil na konci 40. let – malířské akce v pražských ulicích; obkreslí sloupanou omítku; vybízel kolemjdoucí; zapojit fantazii lidí; kreativní; senzitivní, asociační hra; vnitřní čin - exploze
- jeden z nejvýznamnějších představitelů původní a nezávislé lyrické abstrakce v grafice
- v letech 1945–1957 šířil ideu explozionalismu založenou na tvůrčí asociaci pouličními happeningy a kresbami na zdech
- byl přesvědčen, že umění může zbavit lidstvo netečnosti a lhostejnosti
- vytvořil nové výtvarné techniky: sazovou techniku a exhumační techniku, aktivní grafiku, strukturální grafiku, magnetickou grafiku
- bází jeho grafického umění byly „aktivní“ stopy po nejrůznějších nástrojích a konkrétních materiálech z továrního odpadu
= 1959 objev strukturální grafiky
- existenciální akcent v symbolech utrpení a smrti; 1968 sebevražda

Mikuláš Medek 1926–1974

- vystudoval pražskou Akademii a VŠUP pod vedením Františka Muziky a Františka Tichého
- jeho tvorba byla založena na principech surrealismu, od kterého se pomalu odkláněl k nefigurativní malbě
- lidská postava se proměnila v autonomní plošný znak – barevná hmota, obrysovost figury ztrácela postupně význam; celou obrazovou úlohu překryly procesy psychických dramat a vytvářely z ní živou tkáň vědomí
- přes „existenciální“ malířské kompozice postoupil k „preparovaným obrazům“ založeným na racionálně rozložených barevných útvarech
- rytí linií do struktur barevných laků; síla jednoho tónu – převážně šlo o hlubokou červenou a hlubokou modrou
- po roce 1964 se opět vrátil k figurální a imaginativní malbě. Byl vnukem Antonína Slavíčka
- Jídlo
- symbol odporu, hájil si osobní nezávislost i když musel odejít ze školy (VŠUP)

Robert Piesen 1921

- strukturální malba – ukázněná organizace plochy
- rez, narušení, destrukce čistých materiálů
- méněcenné hmoty, provazy, nitě, železo, písek

Aleš Veselý

- obrazy-objekty; stigmatické objekty – bohatá imaginace osobních symbolů

Dalibor Chatrný

- kresba magnetem a železnými pilinami

Radek Kratina

- Zápalková struktura – počítá se zásahem diváka – variabily

Běla Kolářová

- fotogramy, rentgenogramy

Karel Malich

- abstraktní reliéfy; lineární kresby – držel několik fixů v jedné ruce; prostorové modely mraků

Hugo Demartini 1931

- začínal jako informelní malíř; lyrická abstrakce

Miloš Urbánek

- nalepil plakáty a pak je strhal; pracoval s textem – z písma se stal samostatný konstruktivní element – lettrismus

Zdeněk Sýkora

- Šedá struktura

Václav Boštík

- Rytmické členění

Jiří Kolář 1914

- český výtvarník, básník, spisovatel; spoluzakladatel Skupiny 42; věnuje se vizuální poezii a předmětné poezii – poezii dělal z čehokoli, Uzlové básně, Žiletkové básně
- objevy – rozšířil možnosti koláže: roláž – rozřezání obrazu do částí, které jsou podle určitých pravidel vráceny do celku  novém rytmu; chiasmáž – struktury druhů písem, roztrhání na malé kousky; antikoláž; dekoltáž; třásňová koláž; muchláž…

19B – Neokonstruktivní tendece a příbuzné proudy

19C – Nová figurace

- nová figurace není ve svém významu pravým uměleckým směrem, jedná se o definici nového vztahu skutečnosti a člověka
- nová figurace vznikla na počátku šedesátých let, vše jako reakce na svět zahlcený neosobním abstraktním uměním; našla nové výrazové možnosti ve zdůraznění rysu lidské postavy a lidských emocí
- umělec zde zachycuje postavu jako předmět svého díla ve zcela jiném pojetí než v klasických směrech minulosti
- člověk na plátně je pln revolty proti společnosti, jeho výraz je vyhraněn do intensity nočních můr a porušených lidských forem

19D – 12/15, hnutí a problémy sedmdesátých a osmdesátých let

Tvrdohlaví

- 1987–1991 – desetičlenná skupina; 1999 – znovuzaložení skupiny
- Jiří David, Stanislav Diviš, Michal Gabriel, Petr Nikl, Jaroslav Róna, František Skála

Body-art, performance

- zkouší meze vlastního těla

Petr Štembera 1974

- Štěpování – způsobem, obvyklým v sadařství vštěpoval větvičku do paže

Jan Mlčoch 1974

- Zavěšení - Velký spánek – dal se zavěsit za ruce a nohy na silonová lana v obrovském půdním prostoru, oči zakryté páskou a uši ucpané tampony

19E – Tendence a osobnosti současného českého umění

Eva Bromová

Jiří Černický

- První sériově vyráběná schizofrenie
- Domácí výbuch

Magdalena Jetelová

- zářící světelný paprsek, protínající krajinu

  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod