18 – Postmodernismus

18A – Nulový bod (Lucio Fontana, John Cage, Yves Klein), skupina Zero

- nulový bod, neboli druhá moderna (postmodernismus je proti moderně), utopie, absolutní čistota, nic
- v malbě – monochromie, v hudbě – ticho, skok do prázdna…

Lucio Fontana

- Bílé, proříznuté plátno – 1949, otvírá prostot dál, kam?
- rozřízl plátno
- destruuje obraz a skrze něj vstupuje do prostoru, konec tradičního umění ve prospěch nekonečné dimenze
- destruuje obraz, protože obraz pracuje s plochou – snaží se integrovat reálný prostor do umění; skrze plochu vstupuje do prostoru
- návrat k intuici k neznámému rituálu; proříznutí plátna = smrtelné gesto klasické malby
- vidí tam symbolické hodnoty prostoru
- požaduje plné pochopení primárních hodnot existence
- učinil aktuálním téma monochromního obrazu
- Bílý manifest 1946
- požadujeme plné pochopení primárních hodnot existence, proto uvádíme do umění podstatné hodnoty přírody
- barva – prvek prostoru, zvuk – prvek času, pohyb – rozvíjející se v čase a v prostoru = základní formy nového umění

John Cage 1912–1992

- zabýval se zenovým buddhismem – člověk má jednat a ne mluvit; život směřující k cíli nemá žádný obsah, pořád se jen spěchá
- smysly jsou plně otevřeny jen tam, kde není žádného cíle
- aleatorika – tvoření na základě náhodných kombinací; použití náhody v umění
- otec náhody, rozvinul bohatství toho, co náhoda je (ne jen házení mincí); náhodu je možné ztotožnit s přírodou
- 1952–1956 – Black Mountain Collage – 1. happening, skladby, kde se diváci sami účastní; 1. happening vůbec; jeho žáci pak hnutí Fluxus
- spolupracoval s dalšími Fluxusáky: Cuningham, Rauschenberg
- Skladba pro připravené piano – naházel pod struny různé věci – posun zvuku
- Imaginary Landscape nr. 4 – pro 12 rozhlasových přijímačů
- 4 min 33 sec – ticha
- Zimní hudba – 1–20 pianistů hraje náhodné partitury
- Atlas Eclipticalis – mapa hvězdné oblohy přiložená na notový papír, kde hvězdy vytvářejí noty, tu je náhoda = příroda
- Lectures of Nothning (čtyři skladby)
- ten, kdo otevřel dveře do absolutní svobody
- oprostil se od osobního vkusu – vypouštění ega uměleckého tvoření – surrealismus – podvědomí, informel – lidské nitro, exprese – soustředí se na svůj výraz – u J. Cage toto ego není vyjádřeno
- nové zvukové zdroje – oscilátory, generátory, elektronická hudba, sebemenší hluk má pro něj hudební hodnotu
- experimenty s náhodnými prvky v tvůrčím procesu byly v této době akceptovány spíše výtvarníky než hudebníky

- čeští skladatelé: Vostřák, Kotík, Rudolf Komorous, Miloslav Korbelář, tento druh hudby souvisel s českým informelem (který paradoxně má jiné kulturní pozadí)
- zájem o grafickou podobu partitur

Yves Klein 1928–1962

- v Japonsku poznal zenové myšlení
- IKB = International Klein Blue; dal si patentovat modrou; modrá vyvolává atmosféru duchovnosti a svobody, jeho modrá je velice speciální – fosforeskuje…
- Antropometrie – modelky natřené IKB za doprovodu umělcovy vlastní symfonie (monotónní hudba), používal je místo štětce
- Umělec prostoru se vrhl do prázdna – 1960, fotomontáž; vydal si svoje vlastní nedělní noviny
- Akt vyklizení galerie a namaloval zdi bílou barvou – dal tomu svého ducha čistoty = nulová senzibilita

Skupina Zero

- 1957 – Německo + Itálie
- jádro skupiny tvoří Heinz Mack, Otto Piene a Günther Uecker (hřebíkový umělec)
- spojuje je zájem o světlo, pohyb, akce – demonstrace
- vydali první sborník Zero 1, zabývající se problémem malířské monochromie
- Pietro Manzoni – bílý monochromní obraz z linek a čar
- Zero se stalo pozitivní alternativou založenou na syntéze moderní technické civilizace se světem přírody k do té doby převládajícímu hnutí informálního malířství, spjatého především s francouzskou existencialistickou filosofií
- mělo mezinárodní platformou, která díky široce stanoveného programu spojovala nejrůznější osobité skupiny a umělce: Nové Realisty, umělce Nových tendencí, kinetisty, monochromní malíře, neokonstruktivisty a mnohé další
- sborník Zero 3, který vydali Otto Piene společně s Heinzem Mackem v roce 1961, měl povahu generačního manifestu, na jeho tvorbě se podílely příspěvky Pola Buryho, Lucia Fontany, Yvese Kleina, Piera Manzoniho, Arnulfa Rainera, Ditera Rota, Almira da Silvy, Raphaela Jesuse Sota, Daniela Spoerriho, Jeana Tinguelyho, Günthera Ueckera a dalších

18B – Konceptuální umění (vysvětlení pojmu, historie, vliv konceptuálního umění v současnosti)

- v 60. letech nepřátelé vládnoucího pop-artu; pokud měl pop-art nějaký obsah, šlo většinou o ironická nebo lehkovážná témata
- nové umění s takovou neseriózností nechtělo mít nic společného
- koncept – vrchol 1966–1972
- umění, pro které je rozhodující idea a nikoli výtvarná práce a vytvořený předmět
- myšlenky mohou být vyjádřeny použitím rozličné škály médií – texty, mapy, diagramy, filmy, video, fotografie; kombinace slova a obrazu; fragmenty slov
- konceptuální umělec je tvůrcem myšlenek spíš než předmětů; ptá se, co je to umění
- vzniká v okruhu Fluxu
- za předchůdce může být považován Marcel Duchamp, který svými readymades vznesl otázku po podstatě umění již ve 20. letech

Sol Lewitt 1928

- ideově teoretikem konceptuálního umění; spojuje koncept s minimalismem; konceptuální umění se obrací na ducha diváka víc než na emoce; idea je v díle prvotní a to, jak je provedena je druhotné – udělá to třeba dělník; myšlenka sama může bát finálním produktem a nemusí být realizována; úkolem umění je bát filosofií
Věty o konceptuálním umění:
1. Konceptuální umělci jsou spíše mystici než racionalisté. Dosahují závěrů, které logika nemůže pojmout.
2. Racionální úvahy opakují racionální názory.
3. Iracionální názory vedou k novým zkušenostem.
4. Formální umění je nevyhnutelně racionální.
5. Iracionální myšlenky by měly být následovány rozhodně a logicky.
6. Pokud umělec změní svůj názor v průběhu vykonání díla, kompromituje výsledek a opakuje v minulosti dosažené výsledky.
7. V procesu, který zahrnuje vznik nápadu až po dokončení díla, je umělcova vůle druhotná. Jeho vůle může být pouze projevem jeho ega.
8. Pokud jsou používána slova jako malba a socha, implikují celou tradici a předpokládají následné přijímání této tradice, a tím kladou omezení na umělce, který tudíž váhá při vytváření umění, které by tato omezení přesahovalo.
9. Koncept a myšlenka jsou dvě různé věci. Koncept obsahuje všeobecný směr, zatímco myšlenka je komponent. Myšlenky uskutečňují koncept.
10. Myšlenky mohou být umělecká díla; jsou ve vývojovém řetězci, který případně může zaujmout nějakou formu. Všechny myšlenky nemusí být nezbytně nutně fyzicky vykonané.
11. Myšlenky nemusejí nezbytně nutně přicházet v logickém pořadí. Mohou se vyvíjet nečekanými směry, nicméně myšlenka musí být dokončena v mysli před tím, než se zformuje myšlenka následující.
12. Pro každé umělecké dílo, které se stává hmotné, existuje mnoho jeho variací, které hmotné nejsou.
13. Umělecké dílo může být považováno za vodič mezi myslí umělce a pozorovatele. Nikdy by ale k pozorovateli nemělo doopravdy dosáhnout a také by nikdy nemělo opustit umělcovu mysl.
14. Slova jednoho umělce k druhému mohou vyvolat myšlenkový řetězec pokud spolu sdílejí společný koncept.
15. Protože žádná forma není ve své podstatě důležitější než ostatní formy, umělec může rovným dílem používat jakoukoliv formu od slovního vyjadřování (ať mluvou či písmem) až k fyzické realitě.
16. Pokud jsou používána slova a pokud vznikla z myšlenek o umění, potom jsou pouze uměním a nikoliv literaturou, stejně tak, jako čísla nejsou matematikou.
17. Všechny myšlenky jsou umění, pokud se uměním zabývají a pokud spadají do konvenčního pojetí umění.
18. Lidé se obvykle snaží pochopit umění minulosti tak, že na něj aplikují současné konvence, z čehož vzniká neporozumění umění minulosti.
19. Konvence v umění jsou pozměňovány uměleckými díly.
20. Úspěšné umění mění naše porozumění konvencím tak, že mění naše vnímání.
21. Vnímání myšlenek vede k novým myšlenkám.
22. Umělec si nemůže představit své umění, a nemůže ho pochopit, dokud není úplné.
23. Umělec může špatně pochopit umělecké dílo (porozumět mu jinak než umělec), nicméně stejně může být sveden svým vlastním nesprávně vyloženým myšlenkovým řetězcem.
24. Vnímání je subjektivní.
25. Není nezbytně nutné, aby umělec rozuměl svému vlastnímu umění. Jeho vnímání není ani lepší ani horší než vnímání ostatních.
26. Umělec může vnímat umění ostatních lépe než své vlastní umění.
27. Koncept uměleckého díla může zahrnovat podstatu díla nebo proces, při kterém je vytvářeno.
28. Pokud je myšlenka díla stanovena v umělcově mysli a je rozhodnuto o jeho konečné formě, je celý proces pouze dokončen naslepo. Existuje zde mnoho vedlejších podnětů, které umělec nemůže pojímat. Tyto podněty však mohou být použity jako myšlenky pro nová díla.
29. Proces je mechanický a nemělo by s ním být manipulováno. Měl by se vyvíjet svévolně.
30. V uměleckém díle je obsaženo mnoho různých prvků. Ty nejdůležitější jsou také nejzřejmější.
31. Pokud umělec používá stejnou formu ve více dílech a mění použitý materiál, lze předpokládat, že umělcův koncept se týkal použití materiálu.
32. Banální myšlenky nemohou být zachráněny nádherným provedením.
33. Je složité zpackat dobrý nápad.
34. Když se umělec naučí dělat své řemeslo příliš dobře, vytváří povrchní umění.
35. Tyto věty jsou poznámkami o umění, nejsou však umění samo o sobě.

Joseph Kosuth 1945

- jedním z nejuznávanějších postav konceptuálního umění
- jeho cílem bylo vytvořit ve svém díle takový obsah, aby dílo nepotřebovalo žádné komentáře či vysvětlení; všechno jeho dílo je podle něj výsledkem kreativního procesu, neboť bez provedení by žádná myšlenka nemohla být plně realizována
- význam vyjádřeného umění je pak v textu daleko důležitější a přístupnější než jeho podoba
- používá neony, billboardy a reklamní stránky v novinách, aby tak diváku prezentoval abstraktní informaci; tato informace vysvětluje svým textem sama sebe a zároveň tak představuje běžné fráze jako umění
- vidí svá díla jako jediný možný způsob k tomu, aby si umění zachovalo delikátní vztah s filosofií a kulturou
- Jedna a tři židle – 1965, opakující obsah slova židle v reálné, obrazové i slovní podobě; tři dimenze židle – všechny jsou samostatné, svébytné systémy myšlení a fungování

18C – Postmodernismus ve výtvarném umění a myšlení

- postmoderna, postmodernismus je evropský myšlenkový směr konce 20. století
- označuje i filosofický směr konce 20. a počátku 21. století, který je spojen především s Francií
- škála tendencí a forem často navzájem odlišných
- tento pojem vznikl na základě knihy Jean-François LyotardaO postmodernismu
- společným prvkem je zaměření vůči dosavadnímu (modernímu) umění, exkluzivnímu, obecně nesrozumitelnému, zacílenému převážně na kulturní elitu
- zaměřen proti doposud převládající (moderní) koncepci jediné pravdy a jediného cíle
- základním prvkem postmoderny je pluralita názorů a jejich zrovnoprávnění
- usiluje o alternativnost lidských přístupů ke světu, odmítá vizi intelektuální a kulturní nadřazenosti západní civilizace i nadřazenost racionality v procesu poznání
- došlo nejen ke zpochybnění optimistického pohledu na historický vývoj západní civilizace, ale i pohledu na dějiny jako na proces postupného překonávání dřívějších fází
- s tím je samozřejmě spojen fakt, že se tímto termínem označují často i protichůdné proudy a tím je ztížen jejich popis
- tímto důrazem na pluralitu se postmoderna blíží k hnutí New Age
- v malířství a sochařství patrné přesouvání důrazu směrem k poetičtějším, emocionálnějším a ambivalentnějším dílům; samotný termín postmoderní výtvarné umění je však používán méně často

18D – Nové technologie ve výtvarném umění

- propojování technologií – synestezie; nejpřitažlivější impulz je ten, který působí na různé smysly
- současnost preferuje umění prostorově-časové
- závažné téma mediálnosti veškeré lidské zkušenosti
- videoart, videoperformance, internet, webart
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod