16 – Architektura v 1. v první polovině 20. století

Olbrich - vídeňská secese - moderna: School of Art Glasgow – Charles Renie Mackintosh, velká okna, jednoduchost
- Oto Wagner: Rakouská poštovní spořitelna +-1910
- přelom století: secese – H. Maria Olbrich: pavilon Vídeňské secese (vystoupení), pak hledání východisek moderní architektury
- O. Wagner: funkce + konstrukce + poezie

16A – Purismus, funkcionalismus, nová věcnost

- purismus a funkcionalismus: dva póly jedné koncepce – 1927 mluvíme o purismu – architektura odhmotnělých krychlí, od 1927 spíš o funkcionalismu, spolu s konstruktivismem = klasická meziválečná moderna

Purismus

- úsilí o stylovou čistotu ve tvorbě, zejména architektonické
- z latinského purus čistý
- architektonický purismus reprezentují dva odlišné směry: historický purismus 19. století a moderní purismus

Historický purismus 19. století

- směr v historizující architektuře a v obnově historických staveb v 19. století
- je pro něj charakteristické přísné lpění na tzv. čistém slohu a nekompromisní odstraňování pozdějších úprav (např. barokního vybavení gotických chrámových interiérů, barokních helmic gotických věží, renesančních štítů gotických domů ap.)
- historické stavby byly tedy „očišťovány“ do původního stavu, v některých případech i bez jasných dokladů a dokumentace
- nerespektováním pozdějších architektonických doplňků byla někdy narušena organičnost stavby
- proti metodám purismu byla zaměřena analytická metoda památkové péče
- významným teoretikem i praktikem purismu byl francouzský architekt Viollet-le-Duc, v českých zemích zejména J. Mocker

Moderní purismus

- hlavní je harmonie barev a tvarů
- oproti kubismu rozdíl – purismus je úplně placatý
- purismus uvádí do architektury nové barvy: sienu pálenou, ultramarín, světle zelenou
- umělecký směr v období 1918–1925, založený francouzským malířem A. Ozenfantem a architektem Le Corbusierem, kteří vydali manifest Apré le cubisme (1918, Po kubismu) a nový směr propagovali v revui L'Esprit Nouveau (Nový duch, 1920–1925)
- v protikladu k syntetickému kubismu jeho představitelé usilovali o návrat ke kubistickým počátkům (zpočátku v malířství; u Le Corbusiera lze předstupně nalézt již asi od roku 1910)
- podle teorie purismu má být výsledného účinku architektonického díla dosaženo co nejmenšími prostředky, důraz je kladen na konstrukci a tvarové oproštění architektury (uplatnění primárních geometrických těles) v celku i v detailu
- symbolem nového umění se stal stroj jako výraz dokonalosti a odstranění všeho, co nevyplývá z jeho funkce
- puristické principy byly přejaty a dotvořeny funkcionalismem
- absence zdobnosti a geometrická střízlivost puristických staveb však neznamená opuštění estetického zřetele, ten byl naopak ve srovnání s eklektickou architekturou spíše vystupňován vysokými nároky na kompozici a proporce plných a prázdných ploch a na jejich vzájemné kompoziční vztahy; charakteristické jsou precizní detaily, uvolněné vnitřní prostory, transparentní a plné světla, soulad architektury s nábytkem z kovových chromových trubek
- významnými představiteli puristických tendencí byli kromě Le Corbusiera a A. Ozenfanta zejména architekti sdružení v holandské skupině De Stijl (J. J. P. Oud)
- do českého prostředí uvedl purismus svými studiemi J. Chochol (některými studiemi z roku 1914 purismus dokonce anticipoval), významnými představiteli byli zejm. členové Puristické čtyřky; purismem byl ovlivněn i J. V. Kroha, J. E. Koula, J. Krejcar a B. Feuerstein, J. Zázvorka, K. Roškot, O. Tyl a další

Adolf Loos 1870–1933

- Řeči do prázdna, Ornament a zločin – 1908
- „Ornament je zločin“ - tak zní patrně nejcitovanější výrok Adolfa Loose, významného architekta a jednoho z nejhlasitějších bojovníků za jednoduchost a funkčnost v architektuře
- narozen v Brně
- první významné dílo – Café Museum ve Vídni
- s přáteli Oskarem Kokoschkou a Ludwigem Wittgensteinem patřil Loos ke skupině volně smýšlejících intelektuálů
- již na přelomu století působil svými radikálními názory rozruch - jeho kritika Wiener Secession byla dobře známa z tisku
- největší debatu ovšem způsobil v roce 1911 svým projektem obchodního domu Goldmann a Salatsch, kterému se kvůli jeho hladké fasádě bez jakýchkoli dekorací přezdívalo „dům bez obočí“
- císař obývající sousední Hofburg prý dokonce nechal v místnostech s výhledem na Loosův dům – jak se dříve obchodnímu domu, dnes sídlu banky nyní říká – zatáhnout závěsy, aby se na tu hrůzu nemusel dívat
- kromě několika dalších veřejných budov ve Vídni Loos také navrhl několik soukromých rezidencí, například Steinerovu či Ruferovu vilu ve Vídni nebo Khunerovu vilu v Kreuzbergu
- uvnitř strohých forem Loosovy architektury se ovšem trochu paradoxně nacházely tradičně zařízené místnosti s perskými koberci, dekorativním nábytkem a luxusními intarzovanými či kamenem obkládanými obklady stěn
- přesně takový je i interiér Müllerovy vily, kterou Loos vytvořil v roce 1930 jako nejdůslednější aplikaci svého Raumplanu – prostorového konceptu založeného na plynulé návaznosti a propojenosti jednotlivých částí lidského obydlí
- Loos málokdy navrhoval nábytek; při zařizování interiérů raději skládal a upravoval již dříve vytvořené návrhy
- Müllerova vila ve Střešovicích – 1920, nová organizace prostoru u Loose; proč má mít WC i obývací pokoj stejnou výšku? Plýtvání prostorem! Pouze přízemí má mít stejnou výšku – úvaha ekonomická, ale i zároveň  umělecký zážitek, prostor je bohatší - dům jako socha – Raumplan
- kunsthistorik Max Dvořák měl v Hrušovanech vilu od A. Loose

Funkcionalismus

Le Corbusier 1887–1965

- vlastním jménem Charles Eduard Jeanneret; původně designér, neměl architektonické vzdělání, učil se u Petra Berense
- a u nejvýznamnějšího učitele v Paříži = Auguse Perret – u něho dospěl k poznání, že beton je materiál budoucnosti – ekonomický a trvanlivý prostředek
- snažil se vyrovnat konflikt mezi gotickými (ovlivnil ho Violet-Le-Duc – gotika: konstruktivní autenticita a francouzský styl) a antickými principy (humanistické ideály); budoucnost viděl ve spojení těchto dvou
- navštívil v Toskánsku klášter Kartuziánů, kde mniši žijí odděleně a setkávají se při práci – to ho inspirovalo: moderní bydlení = žít společně a každý zvlášť – toto ho inspirovalo pro jeho budoucí sídliště
- Systém Domino – jednoduchý betonový skelet, který by se levně vyráběl a příčky a závěsy by se mohly doplnit individuálně – toto zůstalo jen u konceptu
Citrohan - Dům Citrohan – 1922, systém Domino aplikovaný na RD; železobetonový rám, jedna stěna prosklená, možnost vsunout příčku a podobně
- navrhl velké množství takovýchto domů, skladebného typu
- 1927 výstava ve Stuttgartu: představen tento princip
- Le Corbusierových 5 bodů nové architektury
  • 1) dům je třeba zvednout nad terén, postavit ho na piloty
  • 2) to, co se zemi vezme je třeba vrátit zahradou na střeše
  • 3) volný půdorys
  • 4) zavěšená fasáda – nic nenese, nosná je konstrukce
  • 5) pásová okna, průčelí můžeme otevřít v celé šíři
- Vila la Roche – stavěl ji pro bratrance – prosklená stavba byla ideálem, ale měl rád i kompaktní plochy, kontrasty tvrdých a oblých tvarů (jedna stěna je prosklená)
- Vila Savoy u Poissy
- 1929–1933 – dům pro armádu spásy v Paříži – natavené buňky na sobě, celý dům je plochý, rozježená je sochařská nástavba nahoře, kde jsou byty zaměstnanců
- Koleje na okraji Paříže

- v Praze – Veletržní palác: Tyl, Fux, 1926
- Barandovské terasy: Max Urban

Nová věcnost

- termín se ujal pro německou avantgardní architekturu (meziválečnou)
- ve všech větších městech začínají vznikat sídliště, sídliště Brotz u Berlína, sídliště Türten-Dessau (Walter Gropius) – metoda proudové výstavby, rozfázovaná stavba – více domů – úkony na sebe navazující; vily učitelů Bauhausu
- Hans Scharoun: vedle pravých úhlů přibírá křivky: VU-WA, vila Schminke – krásná s křivkami a schodištěm
- organizace CIAM – rozšíření mezinárodního stylu do světa – typ domu spíš do středomoří – plochá střecha, velká okna v přízemí, v podstatě se opírá o Corbusierovy typy
Rietveld – křeslo - Gerrit Rietveld – konstruktivista – zdůrazňuje prvky konstrukce, podoba s Mondrianovými obrazy, křeslo, estetika De Stijl
- ve Vídni: vzorové sídliště Werkbund

16B – Expresionismus, art deco, nový historismus

Expresionismus

- expresionismus se rozvíjel především v německé architektuře
- společným rysem byl krajně individualistický výtvarný projev, v němž byla dosud převládající soustava pravoúhlých forem důsledně nahrazena křivkou a ostrým úhlem
- expresionismus úzce spojoval architekturu s ostatními druhy umění
- v Berlíně vznikla skupina architektů a výtvarníků Arbeitsrat für Kunst, která pod vedením B. Tauta vyzývala k odstranění rozdílů mezi výtvarným uměním a architekturou
- výtvarné snažení expresionismu se projevilo i v krystalických formách blízkých českému kubismu, které však zůstaly jen na úrovni ideových námětů
- výjimkou byl pomník padlým na hřbitově ve Výmaru (1921, Gropius), který je dynamickou kompozicí vytvořenou z ostrých betonových jehlanů
Einsteinova věž v Postupimi

Erich Mendelsohn

- v letech 1914–1924 vypracoval stovky studií architektonických plastik, určených mnoha druhům staveb včetně továren
- jediná realizovaná stavba tohoto druhu se stala Einsteinova věž v Postupimi 1917–1921 – pojímá stavbu jako sochu; je z betonu; formální hříčka; ta budova praská…
Taut - Glass Pavilon

Bruno Taut

- německý architekt; představou ideálního obytného domu (1919) a současně kritik velkoměst, místo nichž navrhoval osídlení z menších koncentrovaných urbanistických jednotek, rozptýlených v krajině (Volkhaus)
- Skleněný dům – Glass Pavilon, Werkbund Ausstellung Köln 1914 – výstavní prostory v Kolíně, ta stavba je průhledná, na betonovém soklu; bohužel stavěna jako dočasná

Art deco

- pojem pro eklektický dekorativní sloh převzat z výstavy užitého umění – Art Deco 1920–1940
- během meziválečné éry se eklektický design vyvinul a začal být znám jako Art Deco
- samotný název byl odvozen roku 1925 z Exposition Internationale des Arts Decoratifs Industriels et Modernes v Paříži, uznávající a oslavující život v moderním světě
- Art Deco je také používáno jako reference sloučení stylu 20. a 30. let 20. století
- Art Deco byla éra rozporů a protikladů; skrze velmi bouřlivé 20. léta a Velkou depresi v letech 30., Art Deco naplňovalo každodenní svět elegantním stylem chladné sofistikace
- ačkoli bylo Art Deco nejvíce zřejmé v geometrii a jednoduchosti, často bylo také kombinováno s pulsujícími barvami a jednoduchými tvary které oslavovaly vzrůst komerce a technologie; od bujných objektů tvořených z exotických materiálů k masově produkovaným předmětům dostupným i střední třídě; svět Art Deca reprezentuje „půvab formy“

Mies van der Rohe

- současník Le Corbusiera, učil se u Petra Berense
- největší efekt nejmenším efektem, méně je více
- 1920 v Berlíně mrakodrap pro Friedrich Strasse – betonová konstrukce se skleněnou fasádou, redukce hmotnosti, klasicistní sklony
- nejvýznamnější minimalista 20. století
- 1929 – německý pavilon pro mezinárodní výstavu v Barceloně – pavilon sám byl exponát; rozčleněn příčkami podpořené kovovými nosníky, kolem skleněný obal jako vitrína. + vodní nádrž
- vila Tugendhat v Brně – 1929–31, skromně rozmístěný nábytek, skleněná stěna, odhmotněná stavba
- 1931 v NY výstava o moderní architektuře; 1932 doprovodná kniha: The Internacional Style (tento mezinárodní styl měl mnoho z Bauhausu)

Nový klasicismus

- v USA; znovu návrat k historii, nostalgii

16C – F. L. Wright a organická architektura

- s moderní americkou architekturou začali: H. H. Richardson a L. Sullivan
- Sullivan navazuje na Richardsona – zjednodušil dekor, kontrast mezi jednoduchými plochami – Auditorium building v Chicagu

Frank Lloyd Wright 1869–1959

- cílevědomě rozpracoval organickou architekturu až F. L. Wright v souvislosti s jeho programovým návratem k přírodě
- na rozdíl od architektonického purismu Wright nevycházel z abstraktně geometrických forem, ale snažil se vycházet vstříc potřebám určitého člověka a určitého prostředí
- typické je vyhýbání se ostrým hranám a úhlům a velkým plochám
- dům musí podle Wrighta růst z potřeb lidí a z charakteru země jako živý organismus; bylo mu jasné, že v domě jsou podstatné místnosti – nikoli fasáda; zavrhl všechny obvyklé ornamenty, římsy a lišty a staví domy tak, aby zcela vyhovovaly záměru
- zpočátku pracoval se Sullivanem, ovlivnili ho: Violet-Le-Duc aj.
- s Ruskinem se ovšem rozcházel v pohledu na strojovou práci
- navštívil Japonsko – cit pro prostor a formu = geniální; sbíral japonské dřevořezy
- věnoval se též teorii architektury, teorie a praxe u něj stojí ve vzácné shodě
- Art and Craft the Machine – proti Ruskinovi měl stroj rád; považoval ho za  předchůdce a umožnitele demokracie, umělecké dílo století; kladl velký důraz na spolupráci člověka a průmyslu
- jeho vlastní dům obložený šindelem, + atelier, který měl okna tak vysoko, aby se kresliči nerozptylovali
- miluje divadelní inscenaci prostoru – úzká pasáž, pak velká hala
- odstranil vše, co nemá žádný skutečný účel a užitek (i topná tělesa mají zmizet v konstrukci)
- kostel unitářů 1906 v Oak Parku v Illinois – realizován při velmi skromném rozpočtu z armovaného betonu a ukázal názorně přednosti tohoto laciného materiálu
- Chicago, Oak Park – jeho vlastní dům – obložený šindelem, dům + ateliér; na půdorysu osmiúhelníku, prosklený strop a okna vysoko – aby kresliči kreslil a nelelkovali; každá místnost jiná – třeba dětský pokoj je jako tunel; až barokní radost z inscenování těch pokojů
- Prérijní domy, Chicago – 1893–1910, program prérijních domů se odvolává na přírodu a japonské umění; vyrovnává se tu s nutnostmi současného života – individuální dům včleněný do přírody
- v šesti bodech formuluje požadavky
  • 1) jednoduchost a klid
  • 2) tolik druhů domů, kolik druhů lidí
  • 3) dům má vypadat, jakoby bez obtíží vyrůstal z krajiny, harmonie s přírodou - velký důraz na horizontalitu
  • 4) barevnost má odpovídat okolí
  • 5) každý materiál se má ukazovat ve své specifické struktuře + materiál má být místní a má se ukázat
  • 6) dům s charakterem stárne časem do krásy, přibývá na hodnotě
- chtěl zrušit krabici – půdorys kříže; uprostřed kříže je krb, hala; víc světla – okna ze tří stran
- nízké přečnívající střechy – horizontalita + pocit bezpečí venku pod tou střechou; střechy vrhají stín – jen ranní a večerní světlo
- Robi House v Chicagu – 1909; dostal přezdívku pancéřový kvůli analogii s válečnými loděmi z 19. stol.; terasy všude, zahrádka oddělena nízkou zídkou
- barevná okna – nesmírně důležité kvůli okolí – iluze, že jste v přírodě – úžasná věc
- tradiční tvar domu na způsob klece měl bát nahrazen prostory vzájemně se prostupujícími a vytvářejícími dynamickou rovnováhu
- otevřený půdorys – zrušení krabice
- Vila na vodopádu – Kaufmannova vila na řece Bear Run 1936; zdůrazňuje víc než kterákoli jiná stavba možnosti organické architektury; tvarová redukce – postup mezinárodního stylu; stavbu dramaticky začlenil do krajiny, vodopád je přímo její součástí
- později: Solární hemicyklus – půlkruh ze severu, z jihu otevřený prostor
- Guggenheimovo muzeum v NY – 1956–1959,spirálová konstrukce

- souběžně s revolučními novinkami Wrightovými se rozvíjely pokusy s prefabrikátovými domy, prováděné Thomasem Alvou Edisonem – prototyp dvoupatrového domu za velmi nízkou výrobní cenu díky výhodám nových syntetických materiálů

Organická architektura

- charakterizuje ji zodpovědnost vůči okolnímu prostředí a snaha o adaptaci lidským potřebám; navrhování od půdorysu, od funkce, z níž se odvodí vnější vzhled
- velké mostní stavby se přizpůsobily přírodním liniím hor
- vedle Wrighta byli stoupenci organické architektury např. P. Soleri, R. Neutra, H. Häring, H. Scharoun a A. Aalto
- v českých zemích uplatňoval organickou architekturu Scharounův žák L. Šlapeta (rodinné domky na severní Moravě, např. vila zvěrolékaře v Hlučíně u Ostravy; 1933–1934)

Jörn Utzon

- [utson]
- dánský umělec, inspirující se organickou architekturou
- Opera v Sydney – estetika letících střech

Alvar Aalto 1898–1976

- Protituberkulózní sanatorium v Piamu ve Finsku – 1929–1933, krajina je součástí návrhu a součástí stavby jsou i otevřené terasy a slunce; velké balkóny a okna
- toužil po integrované architektuře; vřadit stavbu do kontextu krajiny, klimatu, materiálových zdrojů a strukturálních technik + přizpůsobit ji lidským potřebám

Erik Gunnar Asplund

- harmonicky propojil architekturu s přírodou ve svém hřbitově ve Stockholmu

Robert Maillart 1872–1940

- mosty – inženýrská architektura včleňující se do krajiny; vylučoval všechny nefunkční části struktury; z armovaného betonu
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod