14 – Evropská meziválečná avantgarda

14A – Dada (charakter, význam, hlavní centra a představitelé, Marcel Duchamp)

- Marcel Duchamp: přehodnocení vztahu k umění – revize: Fontána (pisoár), a vystavený sušák na lahve…
- Dada – surrealismus, 1916–1950 Evropa
- v únoru 1916 založili v Zürichu rumunský básník Tristan Tzara, němečtí spisovatelé Hugo Ball a Richard Hülsenbeck a elsaský malíř a sochař Hans Arp Cabaret Voltaire, jako literární klub spojený s výstavní síní a jevištěm
- název Dada pro hnutí dodalo náhodné otevření Laroussova slovníku
- kult absurdity, jedno obrovské nic, odmítnutí všeho, odmítá jakoukoli racionalitu, jakýkoli řád; dada neznamená nic – příbuznost s Malevičovou nulou
- v Galerii Dada vystavovali 1917 svá díla H. Arp, C. de Chirico, M. Ernst, L. Feininger, V. Kandinskij, P. Klee, O. Kokoschka, F. Marc, A. Modigliani a P. Picasso
- nejvýznamnější uměleckou osobností byl Arp; v jeho kolážích, dřevorytech a reliéfech se vyrovnávají podvědomé představy s výtvarnou jistotou
- předchůdcem švýcarských dadaistů byl M. Duchamp, jenž se usadil 1915 v New Yorku, kde vytvářel svá ready-mades
- kolem něho se utvořila skupina newyorských dadaistů, k níž patřili Man Ray, F. Picabia, de Zayas, Arensberg
- skupina vydávala časopis „291“; koncem 1916 se Picabia vrátil do Barcelony, kde založil časopis „391“
- po druhé cestě do USA se usadil 1918 ve Švýcarsku a připojil k Curyšské skupině
- 1917 vydal Tzara 2 sešity Dada, k němuž ve spolupráci s Picabiou připojil 1918 třetí sešit s dadaistickým manifestem; 4 a pátý sešit vyšly 1919 pod názvem Antologie Dada
- pařížskou dadaistickou skupinu tvořili Breton, Aragon, Soupault, Eluard, Ribemont-Dessaignes, Péret a Cravan, první dadaistický salón se konal 1922 v Galerie Montaigne; na podzim se skupina rozešla pro rozpory, které vznikly při dadaistickém setkání v Tyrolech
- berlínskou dadaistickou skupinu založil Hülsenbeck 1917; rozešla se 1920 po výstavě, kde vynikaly zejména satirické karikatury G. Grosze
- kolínskou skupinu vedli M. Ernst a H. Arp; uspořádala výstavy 1919 a 1920; zvláště výstava 1922 vyvolala skandál, načež byla policejně uzavřena
- vůdčí osobností dadaistické skupiny v Hannoveru byl Kurt Schwitters – Merz
- dada bylo intelektuálním protestem proti dosavadním kulturním a uměleckým konvencím; jako v podstatě destruktivní hnutí nevytvořilo nové výrazové formy a ani o to neusilovalo; techniku koláže přejalo od kubismu
- svým zásadně odmítavým stanoviskem k estetickým hodnotám připravovalo surrealismus, jehož první přívrženci byli bývalí dadaisté

Marcel Duchamp 1887–1968

pisoár - „umění není věcí sítnice, ale šedé kůry mozkové“
- Akt sestupující ze schodů –1911, končí s kubismem
- Nevěsta svlékaná svými mládenci = Velké sklo – 1915–23, osudové dílo Duchampovo; nikdy to nedokončil, rozbilo se to, praskliny odpovídají liniím mládenců - on řekl, že teprve teď po slepení to bude hotové; dílo tvoří dva oddělené prostory – horní je doménou nevěsty, dolní mládenců
- Sušák na sklenice – 1914, předmět naprosto banální, bez umělcova zásahu, jen podpis
- Fontána – pisoár; zpochybnil umělecké konvence

14B – Kazimir Malevič a ruská kubofuturistická avantgarda, ruský konstruktivismus

Kubofuturismus

- Rusko reaguje na buřičské a anarchistické myšlenky Marinettiho okamžitě – manifest Osvobozená slova přeložen za dva měsíce, což je unikátní
- a ihned se shledávají s velkým ohlasem; atmosféra ruské avantgardy je anarchistická

Michail Larionof a Ludmila Gončarovová

- formulují svůj směr „paprskismus“ – rayonismus – lučismu, obrazy převedeny do svazků paprsků, reálný motiv je znečitelněn; první ryze Ruský směr, i když ta samostatnost je tam trošku limitovaná
- Larionov 1912: Vesna – ostře žlutá, provokativní, jsou zrušeny kánony estetické i zobrazující
- podobně jako v Itálii měl futurismus i v Rusku nacionální zaměření – inspirace tradiční ruskou ikonou a náboženskou malbou
- 1907 skupina Modrá růže, později další Kulový kluk (již provokativní futuristický název); v Rusku dochází ke spojení v tzv. kubofuturismu
- 1914 světová válka: Larionov i Gončarovová  (kteří byli v obd: 1909–1910 tahouny ruské kultury) odjíždějí do Paříže, kde již zůstanou

Velemir Chlebnikov

- futurisické básně: Futuristický les
- snaha provokovat buržoazii: jedna výstava se jmenovala Políček obecnému vkusu

Kazimir Malevič

- malíř a teoretik, je významnou osobností ruské avantgardy (1/2 20.stol.) a jedním z průkopníků abstraktního umění
- vymyslel vlastní směr – suprematismus, čili nepředmětné umění; skrze umění hledal cestu  k absolutnu; k suprematismu dochází přes zázemí, které má náboženský charakter
- zatímco Mondrian přišel ke geometrické abstrakci zjednodušováním a postupným eliminováním věcných obsahů, Malevič už na začátku hledal něco, co se v přírodě vůbec nevyskytuje – a tím pro něj byly geometrické tvary, zvláště pak čtverec
- zpočátku maloval kubofuturistické figurativní obrazy a kubismus byl pro něj odrazovým můstkem pro další tvorbu
- Tančící figura – deformované pojetí člověka i obrazu; protest i provokace
- Hlava venkovského děvčete – je již na hranici geometrické abstrakce, převádí viděné na geometrické formy – zřetelný vliv kubismu
- Částečné zatmění s Monou Lisou – 1914, je to koláž, kubistické dílo, kde je červeně přeškrtnutá tvář Mony Lisy, což značí odmítnutí figurativního umění
- Černý čtverec na bílém poli – na poslední futuristické výstavě 0,10 – 1915 věšen do rohu jako ikona (na této výstavě má Malevič 39 abstraktních obrazů s geometrickou kompozicí)
- opustí svět dosavadních forem a dospěje k formě čisté; absolutní černá na absolutní bílé – které znamenají součet všech barev a světel
- roku 1915 vydal manifest suprematismu s názvem „Od kubismu k suprematismu“ – vyhlásí suprematismus, který se zříká zobrazení předmětů; nezobrazuje předměty, ale čistý pocit; vytváření světa, které nemá předmětu
- krajní bod, kam může malířství dojít, mezní pozice, za niž již nejde dál
- suprematistický manifest 1915 – nadvláda čisté senzibility, která je nezávislá na okolí; zobrazování přírody je bezcenné
- černý čtverec je čisté nic = otevření bodu nula, otevření absolutnu
- umění je cestou k absolutním hodnotám, k té nule, k bohu (ne náboženství ani technika)
- vysvětluje genezi:
  • malířství před suprematismem nebylo svobodné a nebylo uměním, protože napodobovalo to, co je v přírodě
  • Matisse osvobodil barvu, zachoval předmět
  • kubisté osvobodili předmět; porušili celistvost předmětů, ale rezignovali na barvu
  • futuristé rozbili hmotný substrát; zavedli pohyb a dynamiku, zrušili perspektivu a další svazující pravidla, ale nedospěl k čistě geometrické tvorbě
  • „Kubofuturisté shromáždili všechny věci na náměstí, rozbili je, ale nespálili.“
  • Malevič směřuje dál a přichází k suprematismu – k bezpředmětné tvorbě, která je nezávislá na okolí, jde o čistý pocit, o vyjádření čisté senzibility; směřuje k bodu nula
- a jak k té bezpředmětnosti a bodu nula Malevič vlastně přišel? Ve svém textu „Myšlení“ píše o Bohu. Bůh je dokonalý, šest dnů tvořil, sedmého dne nastal odpočinek a od té doby už netvoří. „Pohyb už neexistuje, je dosaženo absolutna, přibližuje se nebytí.“ „Prapodstatou není pohyb, ale klid a jeho synonymem je neexistence, nicota - stav nula.“
- odstraněním předmětu z malby může umělec dospět k nule
- „pokud lidstvo poznalo boha, poznalo 0“; jeho úvahy směřují k bodu nula; odstraňuje předměty z umění, aby mohl dospět ke své nule
- redukuje na 3 formy: čtyřúhelník, kruh, kříž – na bílém pozadí
- bílá plocha představuje nekonečno a barevné formy na ní jsou buď statické a nebo dynamické; na obrazech jsou energie, síly a jejich vztahy
- k výročí říjnové revoluce vyzdobil Malevič město a přednášel dělníkům o novém umění a černém čtverci
- fáze suprematismu: černý čtverec je nahuštěná malířská masa, zatím nerozlišená na barvy spektra – tato masa, podle Maleviče, vybuchne a rozpráší se na pestrou paletu barev; suprematismus je v této fázi malířstvím barev a silového vyjádření – obrazy mají komplikovanější kompozici
- žlutý obdélník – přechod k nekonečnu – rozpuštění té žluté v bílé, výtvarně je blíž tomu, co chtěl říct; v Malevičově vývoji to není ilustrace
- další fáze suprematismu: dalším rozprášením pak vznikne bílá, nehybná nicota, bez cíle a bez smyslu, a tím malířský suprematismus ve 20. letech končí
- Bílý čtverec na bílém pozadí – je krajní bod, za který už nejde jít; je to absolutní bezpředmětnost
  • Černý čtverec = ekonomický
  • Červený čtverec = revoluční
  • Bílý čtverec = duchovní
- bílý suprematismus přechází ve filosofický a Malevič se dostává k architektonickému a prostorovému suprematismu
- virtuální hyperarchitektury – umělec projektuje nový model Země a kosmu
- z Maleviče se stává náboženský mystik a dostává se ke kosmickému suprematismu
- 1928–1933 se vrací opět k figuraci – ke zjednodušeným figurám, kde jsou vynechány detaily, jen to lidství je zviditelněný – ne člověk; znovu se tam vrací realita, kterou před 15 lety opustil, pořád ale v geometrické formě
- v umění hledal cestu k absolutnu a tím zvýšil nároky na umění; průkopník monochromie – 60. a 70. letech na něj navázali minimalističtí umělci, jako třeba Frank Stella, jehož práce odmítají jakékoliv odezvy k vnějšímu světu, jsou čistě geometrické

El Lisickij

- Pohádka o dvou čtvercích – radikální se rozhodnutí se pouze pro obrazové, odloučení se od textového, základ nové typografie
- Malevičovy formy jsou použity jako narativní; El Lisického interpretace suprematismu dala impuls vizuální komunikaci (Malevičovy geometrické tvary)

Vladimir Tatlin

- 1913 cesta do Paříže, setkal se s Picassovými reliéfy a asamblážemi; 1913–1914 dospívá k podobným principům jako Marcel Duchamp
- stávají se s Malevičem tvrdými konkurenty; oba vyvodili krajní polohu, které jsou sobě dost protikladné: Tatlin – scénograf, praktik x Malevič – až náboženská podstata

Ivan Puni

- žák Tatina, dospěl k dadaistickým readymadům, propojuje malovanou a skutečnou realitu
- 1915 skutečný talíř na skutečné desce stolu, jen zavěšeno na zdi – jen přimalován zelený okraj talíře
- Lázeň – obraz je text, ryze konceptuální dílo; konceptuální dada umělec; jeho dílo až do 90. let téměř neznámé

Konstruktivismus

- 1917 VŘSR, revoluce sociální plánována ruku v ruce s revolucí v umění – snaha – umění pro všechny, zrušit velké umění, má se stát každodenním chlebem
- 1918 – v roce prvního výročí Lenin vyhlásil soutěž na výzdobu Moskvy – zvítězil Malevič – „proletáři všech zemí spojte se“
- Malevič jezdí vlakem přednášet dělníkům o novém umění, černém čtverci, věřil, že je tím obroditelem
- Majakovskij – kresbičky k agitačním básním
- SVOMAZ – ruská revoluční škola – dává impuls i učební metody pozdějšímu Bauhausu, který byl postaven na levicové ideologii
- kolem 1919 končí to šťastné období, kdy revoluce sociální i umělecká šly spolu – kdy se obě dvě revoluce prolínají, po této době se rozcházejí
- vliv ruské revoluční avantgardy mezi válkami měl pozitivní vliv na celou Evropu
- 1919 ztrácí suprematismus, Malevič odchází do Vitebska a zakládá UNOVIS – skupina propojovala suprematismus s užitým uměním; El Lisickij
- přestává se mluvit o suprematismu a začíná se zdůrazňovat konstruktivismus
- po 1920 se již nemluví o suprematismu, ale přichází ke slovu konstruktivismus – hlásí dobu inženýrů a končí s umělci; více odpovídá Leninově ideologii
- Kandinský není dost konstruktivní, proto odchází z Ruska opět do Paříže (zůstává u závěsného obrazu), Chagal odchází
- elektrifikace + sovětská moc = komunismus; nová politika a nová technika; nové umění vzejde z nových technologií; principy umění se redukují jen na principy technické
- umění zítřka nebude již uměním
- 1920: Manifest realismu a Manifest produkcionismu = 2 konstruktivistické manifesty… dnes nerozlišujeme

Manifest realismu

- napojen futuristickými idejemi
- formuluje základní body umění budoucnosti, umění má vést lidstvo – superspolečenská úloha; rozsáhle kritizuje dosavadní postup
- distancuje se od futuristů, kteří zůstali na půl cesty, ačkoli taky hlásali novost
- zříkáme se barvy jako malířského prvku – je to náhodnost, ne podstata; zříkáme se objemu; linie – to v přírodě neexistuje, má platnost jen dekorativní; zříkáme se napodobování; sochařství = pět stěžejních zásad
- umělec se zbavuje štětce a je vybaven prostorem a časem; pracuje pro reálnou společnost s reálným prostorem a časem
- Zdeněk Pešánek na to reaguje u nás – pracuje s reálným pohybem a světlem
- fotografie se stává určujícím uměleckým médiem, fotomontáž – výsledného obrazu se dosahuje kombinací různých snímků

Manifest produktivismu

- autorem je Rodčenko
- je ještě radikálnější, kritizuje předchozí manifest jako příliš abstraktní a romanticky nekonkrétní
- těsněji to spojuje s politickým uspořádáním, zdůrazňuje komunistickou politickou orientaci; naprosto politické zaměření a politické využití umění
- zdůrazňují – pryč s uměním, ať žije technika; náboženství a umění je lež
- umělec jako inženýr; ruší se romantický pojem génia a zavádí se praktický pojem inženýra
- umělci se vzdávají požadavku nezávislosti výtvarného díla, ale mimoumělecká prospěšnost, konec závěsným obrazům; plakáty, předměty denní potřeby, oblečení, látky – význam umění pro průmysl

Vladimir Tatlin 1885–1953

- Věž třetí internacionály– 1919, manifestace konstruktivistické estetiky v architektuře, nebyl však zrealizován

Alexandr Rodčenko

- kinetická plastika, abstraktní plastika; vycházel z kubismu a futurismu; propagační malíř a grafik – zformuloval řeč moderní fotografie

Meduněcky

- nejčistší příklad ztvárnění konstruktivistických idejí – plastika z tyčí

- NEP – nový ekonomický program, hospodářské budování státu; jsou akceptovány jen ty formy umění, které přímo proklamují ideologii – takže umělci emigrovali nebo se vzdali
- 1929 Lunačarsky vyhlašuje socialistický realismus a Malevič spáchá sebevraždu
- německý fašismus a ruský komunismus mají stejné rysy

14C – Piet Mondrian a skupina De Stijl

- abstraktismus intelektuální přísnosti, řádu, geometrie: tu v Holandsku
- abstraktismus se líhne v Evropě na různých místech paralelně: vychází z historických předpokladů
- termín: konkretismus – obraz není abstraktní, ale tvoří novou, konkrétní realitu
1. – abstraktismus typu emotivního – Kandinskij: abstrakt umění je chápáno jako výlev ducha, spíš emotivní; romantická inspirace
2. – typ intelektuální přísnosti, řádu, geometrie: Mondrian
- obě tato tendence však mají mytický základ; Kandinský i Mondrian věří v obrodu světa divotvornou silou ducha
- u Mondriana zdůraznění ducha, který opustil a unikl z nejistých mezí nahodilosti; náklonnost k scientismu
- De Stijl 1914 k Holandsku

Piet Mondrian 1872–1944

- začínal jako malíř – naturalismus – impresionismus – secese – fauvismus
- je to malíř velikého přirozeného nadání; k abstrakci došel postupně, viz Strom
- postupně bere předmětu jeho individuální rysy, až zbude kostra: linie
- toto pak nazval novoplasticismem kolem 1917
- spolupracoval s Theem Van Doesburgem; pak se nepohodli kvůli diagonále, kterou Van Doesburg použil – pro Mondriana znamenala děsivý návrat k citovému světu, kterému se bránil co mohl
- Revue De Stijl soustředila nejlepší malíře orientované ve smyslu abstraktním; důraz na styl – cílem přírody je člověk, a cílem člověka je styl
- M: individualismus v umění i v životě je příčinou zkázy proti níž je třeba postavit průzračnou jasnost ducha, který jediný může vytvořit rovnováhu mezi všeobecným a individuálním
- odraz dobových problému – pohledy na vysoké a nízké umění. Pro koho? V Rusku: pro všechny
- ztotožnění umění se životem chápe Mondrian podobně jako Malevič – čistá vnitřní aktivita, proto je třeba z umění vyloučit přítomnost objektivního světa; ten je příčinou emocionality, kterou Mondrian spatřoval v každém zachvění štětce, proto vyloučil každou zkřivenou linii
- za jediné možné prostředky považoval vodorovnou a svislou přímku; Mondrian od této své askeze nikdy neupustil
- redukce: vodorovné a svislé linie; bílá černá; tři základní barvy – žlutá, modrá, červená
- Skupina De Stijl: kolem revue – věnovala se také architektuře

14D – Bauhaus (hlavní myšlenky, představitelé, význam)

- umělecko-historická škola designu, založená v roce 1919 Waletrem Gropiem ve Výmaru v Německu; vzniká spojením dvou škol: Školy výtvarného umění ve Výmaru a Výmarské akademie umění a její oficiální název zněl Staatliches Bauhaus Weimar
- prvním ředitelem byl Walter Gropius
- na jeho půdě se sešly nejznámější a nejvýznamnější osobnosti uměleckého světa
- Gropius si do školy začne zvát umělce všech oborů – Paul Klee, Vasili Kandinski, Theo van Doesburg, Johanes Iten, Laszlo Moholy Nagy, Marcel Breuer
- struktura školy – Vorkurs – přípravka, kde se studenti nejprve seznámili se všemi technikami a pak si teprve vybrali další specializaci; studenti kolektivně zpracovávali různé materiály (keramika, textil, dřevo, sklo); centrální postavení má vždy architektura – architektura pojímána jako završení studia
- škola obsahovala několik dílen, např.: sochařskou, truhlářskou, keramickou, grafickou, textilní a sklářskou
- Bauhaus se stal evropským centrem meziválečné výtvarné avantgardy
Bauhaus v Dessau - v roce 1925 přesídlila škola z politických důvodů do Dessau, kde byla, v budově od Waltera Gropia, do roku 1932 (nový název Vysoká škola Průmyslového tvarování); v této fázi kladen důraz na spojení tvorby s průmyslem
- 1932 se Bauhaus přestěhoval do Berlína, po krátké existenci v Berlíně byl roku 1933 zrušen nacisty
- Bauhaus  poskytoval vzdělání na dělání návrhů pro průmyslovou výrobu; výrobky vzniklé na Bauhausu byly ovlivněny geometrickými formami, funkcionalismem, racionální estetikou holandského hnutí De Stijl a ruským konstruktivismem

Marcel Breuer 1902–1981

Breuer -
    židle B3 (Wasilly) - významný designér 20. století, vedl nábytkářskou dílnu na Bauhausu - začal se zabývat využitím trubkové oceli pro výrobu nábytku, výsledek byl moderní revoluční; nábytek z trubkové oceli se stal symbolem radikální modernosti a nového bydlení; byl levný, lehký, hygienický a s duchem avantgardy

14E – André Breton a surrealismus

- živná půda = dada + Freud
- surrealismus vyšel z Dada, které samo již uvolnilo zábrany; ale nejde tu o absolutní negaci – snaží se podpořit svobodu
- jde tu o přeměnu od duchovní anarchie, spontánnosti a experimentů k vědeckému hledání a snahy o uchopení této duchovní svobody; sen, nezištná hra myšlenek
- surrealismus se snaží zalátat a najít cestu po válečné roztržce mezi uměním a společností; hledá spojnici mezi realitou a fantazií
- je tu výrazný problém individuální svobody a svobody sociální (revoluce po 1. sv. válce)

André Breton

- je duchovním vůdcem tohoto hnutí; poznal Freuda, psychologie, teorie podvědomí, surrealismus oslavuje snové představy a fantazii
- definice surrealismu dle A. Bretona: Surrealismus je čistý psychický automatismus, jímž má být ať slovně, písemně nebo jakýmkoli jiným způsobem skutečný průběh myšlení; je to diktát myšlení, s vyloučením kontroly vykonávané rozumem, mimo jakékoli estetické nebo mravní zaujetí
- 1. manifest Surrealismu: André Breton
- výtvarné vyjádření – malířství a sochařství nemají toto zrychlené vyjádření
- tedy: vnitřní model, niternost, která je však velmi vzdálena asketickému spiritualismu
- A. B.: občas se blíží expresionismu, kteří obraz považovali za promítnutí momentálního stavu duše, psychologického plynutí, na plátno
- surealisté si jsou vědomi zrady vnímatelných věcí – ty již neposkytují člověku útěchu, jelikož jsou zabydleny ve vztazích, proto je třeba tyto zaběhnuté vztahy zpřeházet; vytvořit svět, v němž člověk nalezne zázračnosti

Max Ernst

- frotáže, od dadaismu k surrealismu

Stéphane Mallarmé

- šicí stroj a deštník na pitevním stole
- surrealistické obrazy – směřování k nepodobnosti – je to útok na principy totožnosti
od dada – objekty: Duchamp a Picabia

Salvador Dalí 1904–1989

- paranoicko-kritická metoda, u Dalího je paranoia kriticky zužitkována
- surrealistické umění je figurální – jde o zobrazení vztahů

Joan Miró

- automatismus i na plátně; typ primitivního surrealismu

Toyen

- po 2. válce se s ní pravidelně setkávala až do 80. let

Giorgio de Chirico

- typ metafyzické malby, motiv ujíždějícího vlaku – nostalgie

René Magritte

- Zrádná podoba – to není dýmka – rozdíl mezi předmětem a jeho dvojrozměrnou ilustrací
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod