12 – Moderní výtvarné směry počátku 20. století

Modernismus

- určité období, podkategorie „-ismy“ – podřizování osob a děl k -ismům je občas zavádějící; není podstatná definice -ismů, ale tvorba osobností
- nová éra – loučí se s eklektismem minulé doby
- přehodnocení všech hodnot – příznačné pro přelom 19. a 20. století; s nástupem fotografie – přehodnocení umění – umění nemá znázorňovat reálně
- přestává platit – krása, nápodoba, harmonie
- kubismus i fauvismus vychází z Cézanna
- pro jejich protestní charakter a sociální cítění by se mohlo mluvit o expresionismu – tento název se však vžil pro označení německých expresionistických skupin

12A – Fauvismus (problematika barvy)

- první výtvarný směr, který obrací pozornost na výrazové prostředky; první z kolektivních avantgard 20. století
- chvilkové, poměrně intenzivní sblížení se tendencí, reprezentované několika mladými umělci, kteří tvoříce ve stejném klimatu nevyhnutelně vstupují do jednoho malířského dialogu
- od fauves – divoké šelmy; název směru podle kritika Vauxellesa [vosel], který je pojmenoval 1905 (dal jméno i kubismu)
- avšak malíři: Matisse, Vlaminck, Derain… takto pracovali již několik let
- barva žije svým vlastním životem, harmonie barev; čisté, zářivé barvy, živé tóny a silné kontrasty
- už impresionisté se rozhodli pro používání čistých nemíchaných barev; fauvisté však opustí prostor, světlo a naturalismus svých předchůdců
- na fauvisty zapůsobil Gogh a Gauguin – průkopníci nového přístupu k barvě
- odmítnou ve své tvorbě perspektivu, prostor a světlo; rozhodnou se používat rozměrné barevné skvrny, oddělené tenčí nebo silnější linkou
- hlavní představitel: Henri Matisse
- fauvismus také byl někdy označován jako expresionismus – chápáno jako opak impresionismu (dojmismu)
- u nás obdoba: Osma – zájem o barvu
- u fauvistů začínal také George Braque, který je tak spojnicí ke kubismu

Henri Matisse 1869–1954

- Matissův autoportrét – 1900, již tíhne k pestré čisté barvě
- Přepych, klid a rozkoš – 1904, maluje v přístavu vedle Paula Signaca, řídí se jeho radami o divisionismu
- původně začal ve stylu holandských malířů, pak se ale osvobodil, snažil se především smést dědictví a auru kolem impresionismu
- přes pointilismus se dostává k fauvismu
- osobně pak hlásal ve svých poznámkách o konci tyranie divisionismu, barevná plocha bylo to, co hledal, nechat se jí unést, požadoval svobodnou barevnou skvrnu
- obraz má být lenoškou unavenému oku; vidění je oproštěno ve prospěch kompozice; barva nenese význam, je tu především svobodným výrazem
- barvy na plátně rozehrávají svým působením zběsilost emocí
- Paní Matissová v klobouku – 1905, barva hraje hlavní roli, barevná orchestrace
- Portrét se zeleným pruhem – nutné pro kompozici a vnitřní strukturu obrazu
- Interiér – 1905, už Matisse tu perspektivu nectí – pak kubisté
- Tanec – 1910, barbarská deformace; kruh postav vznášejících se nad pahorkem – pět siluet tanečníků v různých rytmických pózách; rytmus, plocha intenzivně modré barvy, zelená plocha pahorku, rumělka na figury = barevný akord

Maurice de Vlaminck 1876–1958

- [vlameng]
- patetický fauvismus, inspirovaný van Goghem a jeho expresivním pojetím barvy

André Derain 1810–1954

- nejbližší k Matissovi

Raoul Dufy 1877–1953

12B – Expresionismus (skupiny Die Brücke a Der Blaue Reiter)

- především v Německu a Rakousku – zasahoval i na naše území
- expresionismus nemá přímo svůj program, ale výrazně se vymezuje proti positivismu, naturalismu a impresionismu konce 19. století
- otci expresionismu jsou především:
  • Gogh – barvy – ekvivalenty citového prožívání, vyjadřují jeho vnitřní prožitkový svět
  • Gauguin – využívá i symbolicko-psychologických kvalit barvy, kolorit už je odpoután od reálných barev – třeba fialový strom
  • Ensor
  • Munch – Křik 1892 – symbol krachu evropského racionalismu - člověk zůstává bezradný vůči neomezenosti vesmíru a vůči vlastní neschopnosti
- člověk volá po své duši, celá naše doba je jediný výkřik zoufalství; jejich předzvěst apokalypsy se stala skutečností
- smrtelnou ránu expresionismu zasadila 1. světová válka
- s nástupem Hitlera 1933 – expresionisté představeni jako nepřátelé režimu a německé rasy – jejich díla konfiskována, spálena

Die Brücke

- založení skupiny v Drážďanech 1905; první skupina v Německu, ve stejném roce se fauvisté pojmenovali, ač pracovali již déle
- členové: Ernst Ludwig Kirchner – zakladatel, Erich Heckel, Karl Schmidt-Rottluff, Max Pechstein, Emil Nolde
- cíle skupiny: soustředit v sobě všechny revoluční a nespokojené živly – most, symbolické pojmenování = most do budoucnosti
- odpor k zákonu, poslušnost k citovým vztlakům vlastní bytosti; soustředěn na hlubinné vyjádření životního pocitu člověka poč. 20. století a ten obraz je silně neradostný na prahu světové války
- moderního člověka nechrání věda ani technika, stojí sám proti všemu; upřednostňuje emoce před kompozicí
- hlásili se k primitivisme gogénskému a ke staré německé gotické lidové dřevořezbě
- Kirchner: objev černošského umění, primitivního – toto se pro něj stane prvotním! základem veškeré tvorby
- skupina až do 1910 se zabývá především grafikou, pak po návštěvě Paříže se věnuje také malbě, hlásí se k Edvardu Munchovi
- po 1911 se stěhuje do Berlína, kam se 1910 odstěhoval Kirchner a zakládá tu Neue Secession, ve kterou se Brücke postupně přetransformuje

Ernst Ludwig Kirchner 1880–1938

- Most přes Rýn – vertikální konstrukce stavby, kompozice podobná jako u Muchova Křiku

Emil Nolde 1867–1956

- nejvitálnější malířská osobnost
- Dítě a pták – 1912, podobný výraz jako fauvismus, maximálně zdůrazněn obsah výpovědi

Der Blaue Reiter

- skupina vzniká v Mnichově 1911; nejvýraznější německá skupina, zakladatel Kandinskij a Marc
- název v němčině znamená modrý jezdec, vzat z díla Vasila Kandinskeho a také byl použit jako název almanachu
- členové: Franz Marc (Německo), Paul Klee (Německo), Vasilij Kandinskij (Rusko), Alfréd Kubin, (Čechy – Litoměřice)
- skupina německých malířů soustředěna v Mnichově mezi 1911 a 1914; převážně expresionisté, ovšem jejich tvorba sahá od čisté abstrakce až k romantické představivosti, pokoušejíce se ukázat duševní pravdu
- velmi charakteristický pro skupinu byl filozofický duch a nádech; klade důraz na barvu a duchovní rozměr díla
- snaha o výrazovou svobodu přešla až k nové půdě pro malířskou tvorbu – čisté abstrakci = programově definuje abstrakci, opuštění tradic konvencí, zduchovnění svobody
- po rozpadu Der Blaue Reiter, se skupina přeměňuje na Novou společnost umělců v Mnichově 1909

Vasilij Kandinskij 1866–1944

- O duchovnosti v umění – považuje umění za náhradu náboženství, ztotožňuje modlitbu a umění; umění zachraňuje duchovní hodnoty
- původně studoval práva, pak se rozhodl pro umění, volil mezi hudbou a malířstvím – proto jeho malba – směřuje k abstrakci, má hudební nuance
- pro Kandinského je barva prostředek, který působí na duši; všechny prostředky jsou hříšné, nepramení-li z vnitřní nutnosti
- období 1912–1913 plné abstraktních motivů; 1914 – návrat do Ruska, během války se opět objevují figurální motivy
- vedle Mondriana, Maleviče a Kupky jeden z průkopníku abstraktního umění; rovněž spjat s činností Bauhausu a Der Blaue Reiter
- tři malířovy možnosti a názvy obrazů
  • imprese – dojmy získané z bezprostředního kontaktu s přírodou, příliš silně napodobují malířův svět
  • improvizace – malířovy vnitřní prožitky
  • kompozice – prokalkulovanější improvizace, už se neopírá o viděné, získává více až zcela abstraktní charakter

Franc Marc 1880–1916

- Modrý kůň – 1910
- Srnci v lese

Paul Klee 1879–1940

- spolupracuje s Bauhausem od 1921, Výmar
- když se dostane k moci Hitler, opouští Německo do Švýcarska, odkud pocházel
- akvarely; směřuje k velmi osobní vizi abstraktního umění, hudební modulace do jazyka tvarů, vizualizace melodického a rytmického kontrapunktu

- v Německu vznikají i další menší expresionistické skupiny: Der Sturm (časopis) - klíčový výtvarník Oskar Kokoschka, Die Action (též časopis)
- August Macke: vliv fauvismu i kubismu: dostává se velice blízko abstrakce
- Alexej Javlenskij: v podobiznách vliv ruské školy
- Arnold Chemberi: podstatou jsou oči, zájem o výraz, cesta do duše

12C – Kubismus (problematika tvaru a prostoru, Pablo Picasso a George Braque, tzv. menší kubisté)

- směr, který vznikl na půdě připravené několikerými okolnostmi: 1) díky Cezannově působení – snažil se nalézt základní tvary – moduluje; 2) Braque: Krajina s mostem – tu již redukuje tvary na elementární formy; obraz Údolí 1908 – odtud pojmenování kubismu (od kubus – krychle)
- zde se Braque a Picasso spojují ve své kubistické tvorbě
- Avignonské slečny – výchozí bod kubismu – odmítá způsob zobrazení založený na perspektivě (který je od renesance závazný)
- zdroje: Cézanne, staroiberské sochařství, černošské masky
- programově propaguje rozbití „reálné“ masky, chce dojít k podstatě – hledá ji v rozbití tvaru
- analytické období – logický vývoj tvorby; kubismus otvírá novou možnost přístupu k tvorbě; není potřeba vyjádření krásy, ani skutečnosti, ale vyjádření pravdy-tématu – přechod ke geometrické formě je (veden Cézannem) jeho vyjádření podstaty věci – odraz Bergsonovy a Husserlovy filisofie
- hra geometrických forem se dostává do sporu se zobrazením reality, ztráta identity, rozbitý prostor
- opuštění prostotu, jednotné koncepce prostoru i světa (fyzika objevila nové zákony – Einstein – prostor); tato proměna se do kubistického obrazu promítá; řada kubistů se hlásila k novému pojetí prostoru a časoprostoru – připojuje čtvrtý rozměr = čas
- od období renesance rozpad prostoru, čím má být výtvarné dílo? Co se dosud považovalo za neumění (negerské plastiky) se teď rozvíjí jako umění
- „kubismus je typem popisného realismu“ – Matisse
1. období analytický kubismus 1910–1912 = rozbít zobrazovaný předmět na množství geometrických plošek, představit různé strany a aspekty téhož objektu; velice úzká barevná škála – hnědých a šedých tónů
- když viděli, že to vede k abstrakci, změnili…
2. období syntetický kubismus – opět zavádí do děl barvu, objekty již výlučně v dvojrozměrných formách, znovu dochází ke zcelování předmětů – jde však o zjednodušené znaky, které mají ukázat nejpodstatnější vlastnosti; v tomto období se k dialogu přidává Juan Gris

Georges Braque 1882–1963

- Zátiší se džbánem a houslemi –1911, housle – totální rozbití tvaru, odráží pojem ne vzhled
- používá písmena, šablony, do pigmentů přidává písek a železné piliny
- první koláže – imitace dřeva, noviny

Pablo Picasso 1881–1973

- určující figura umění ve 20. – 50. letech, ještě nepřesahuje tradiční prostředky malby (jako Duchamp)
- Modré období – křehké, nostalgie
- Růžové období – od 1905 – setkání s Fernandou, proměňuje se barevnost i tematika – komedianti, život rodiny, lidský osud, podmínky lidské existence
- postupně roste míra deformace
- 1907 Avignonské slečny – deformovaná figura, opuštěny všechny principy „dobrého vkusu“; rozbíjí tvar i prostor; tváře se podobají černošským maskám, zobrazené z několika různých úhlů pohledu současně = revoluční dílo
- vliv Cezanna + Iberské (negerské) skulptury španělských osadníků – primitivismus přijat jako program; masky, rozpad prostoru, zjednodušení forem
- Podobizna Fernandy – 1909, cele kubistický portrét; rozpad prostoru i tvaru; opuštění barevnosti – opuštění nejpodstatnějšího, co malířství má; realita připomenuta prostřednictvím nápisu
- v období syntetického kubismu – znovu navrácení reality analyzovaného předmětu
- Ma jolie I – ještě hermetický kubismus - neidentifikovatelný předmět
- Ma jolie II – tu vztah k realitě potvrzen materiálovou koláží; písmo – odkaz k pojmovému světu
- platónský ideál nezobrazovat perspektivu, ale pravdu
- pracuje s kolážemi a asamblážemi 1913 z odpadků a odřezků

Juan Gris 1887–1927

- patřil k nim, a byla to trojice, která nevystavovala na salonu s malými kubisty

- menší kubisté – kubističtí sateliti, skupina Section d'or

Robert Delaunay 1885–1941

- hlavou té skupiny
- Eiffelova věž, kterou maloval často – viděl na ni ze svého okna
- psal i studie o barvě; předchůdce malířského orfismu
- Simultánní disky – průkopník abstrakce
- Pocta Bleriotovi (pilot, který létal do Afriky – disky, vrtule a kruhy v barevných ozvucích)

Marcel Duchamp

- jako mladý

Marc Chagall 1887–1985

- z kubismu si odvodil, co potřeboval, dál pokračoval individuálně
- kubismus byl odrazovým můstkem pro další tvorbu – dvě tendence: Malevič – absolutní nároky, čistá abstrakce, Duchamp – zrušení hranic umění, vztahu mezi uměním a neuměním, readymades
- nulový bod, ke kterému umění došlo ovlivňuje dodnes – totální rozpad tradičních hodnot
- viz český kubismus

12D – Futurismus (charakter, význam, hlavní představitelé)

- italská situace v žalostném stavu, vyhlášení Říma opět hlavním městem – avšak byrokratizace a provincialismus - proto pohled do budoucnosti, odmítnutí antické tradice
- inspirace umělců ve jménu obžaloby, soucit k nejubožejším, tendence k pietismu – toto pojetí redukovalo obraz na hloubce, na žánrovou scénu; ideově omezené, provinciální
- počátkem 20. století snaha prolomit tento provincialismus; klima: témata hospodářská a sociální; filosofie doby: positivismus a pragmatismus

Filippo Marinetti

- vyšel z prostředí francouzských symbolistických básníků – zveřejnil 1909 Manifest futurismu – k tomuto se hlásili futuristé rozdílných politických přesvědčení: anarchisté, komunisté, nacionalisté…
- tento směr byl později vyznáván i fašistickým hnutím v Itálii
- dodnes se vedou diskuse, zda je to samostatný směr, a nebo předzvěst fašismu
= futurismus 1909–1914 Itálie
- název z italského il futuro, tj. budoucnost
- literární a výtvarný umělecký směr 1. čtvrtiny 20. stol.; jeden z hlavních avantgardních směrů
- vznik futurismu je spojen s Futuristickým manifestem vydaným 1909 v Paříži v deníku Le Figaro
- v roce 1910 publikováno umělci několik manifestů o malířství
-1912 a 1914 v Itálii vydány další manifesty o architektuře a sochařství
- celkem vznikne více než 50 manifestů (Manifest Osvobozená slova)
- futurismus programově neguje dosavadní estetické konvence a literární formy (zvláště v poezii) – oslavuje dynamiku technického světa a industriální společnost a za projev této dynamiky považuje i sociální revoluci se všemi nezbytnými rysy militarismu
- kult síly, násilí a války – manifest oslavuje válku jako jedinou skutečnou hygienu lidstva
- kult rychlosti a moderních strojů
- ať literatura zapomene na suť mrtvých, ať žije současnost; pohřbívá antiku a vůbec veškerou historii; hledí do budoucnosti s radostnou vizí rušného města, hlučných křižovatek, dýmajících elektráren, tepajících proudů více úrovňových silnic
- osvobodit Itálii od kostelů, kněží i mnichů; požaduje konec náboženství, které se opírá o odříkání a slzy, jehož skličujícím symbolem je člověk na kříži
- futurismus ovlivnil dadaismus a surrealismus, kinetické umění
- nejvýrazněji se futurismus projevil v Itálii a v Rusku po 1. světové válce
- futuristická oslava budoucnosti viděné v nové technické civilizaci, spojená se sociální revolucí, byla obzvláště v Rusku přijímána
- ovšem když byl Marinetti 1913 v Rusku, byl odmítnut pro jeho válečné sklony
- samostatnou modifikací původních podnětů futurismu je kubofuturismus, soustředěný na princip „osvobozování skutečnosti“ prostřednictvím nové skladebnosti uměleckého díla; ruský kubofuturismus je s italským spojen formálně – zpracováním materiálu, ale ne ideově – rozdíl v pohledu na válku

Giacomo Balla 1871–1958

- Dynamika psa na vodítku, Děvčátko běžící po balkóně
- snaha zachytit kontinuitu pohybu v časoprostoru, umístil vedle sebe jednotlivá stádia pohybu – připomíná zpomalený filmový záznam

Umberto Boccioni 1882–1916

- Dynamika cyklisty
- zveřejnění technického manifestu futuristického sochařství 1911

Carlo Carrá 1881–1966

Gino Severini 1883–1966

- na realitě nezávislá kombinace geometrických forem
- 1. italský futurista, na realitě nezávislá kombinace geometrických forem (kontakt s abstrakcí)

12E – Počátky bezpředmětné malby (Vasilij Kandinskij a František Kupka)

František Kupka 1871–1957

- vizionář, médium, spiritista
- abstrakce orfismu – pro umělce není úkol napodobovat, co příroda vytvořila, ale sama schopnost přírody tvořit
- virtuózní malíř, ctižádostivý umělec, přelom století ještě symbolicko-secesní malba, pak expresionistické tendence
- vitální malby: Radosti života, Doroty, Tři grácie
- též bravurní ilustrátor, však neustrnul a stále sledoval vývoj, později studoval biologii: podněty
- postupně se dostává k abstrakci:
- Holčička si hraje s míčkem – sled dráhy pruhovaného míčku při hodu… výsledek pak Dvojbarevná fuga
- Klávesy piana – začíná organizovat obraz jako hudební skladbu
- Paní Kupková mezi vertikálami
- Kosmické jaro 1911–1912 – dospívá k ryze abstraktním kompozicím, založeno na secesním ornamentu
- Dvoubarevná fuga – Amorfa –1912; první nefigurativní dílo veřejně vystavené
- svým odmítáním účastnit se výstav se dostal mimo dobový kontext
- sám členil – organická abstrakce a vertikální abstrakce
- Čtyři příběhy bílé a černé – perfektní prozkoumání oblastí abstrakce a filosofické architektury, motivy stvořené
- byl profesorem pražské akademie, ale působil v Paříži pro české studenty
- ovlivněn filmem – opakování motivu – pohyb
- 1907–1908 výrok Kandinského: každá forma může být umělecká, použil-li ji umělec s vnitřní nutností; pro něj je hlavní požadavek vnitřní nutnost
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod