11 – České umění přelomu 19. a 20. století

11A – impresionismus, symbolismus a secese v sochařství, malbě a grafice

- 80. léta – budování Národního divadla soustřeďuje umělce: V. Václav Brožík, František Ženíšek, Vojtěch Hynais, Antonín Chittussi, Mikoláš Aleš,… generace národního divadla uzavírá problém historismu a je pak vystřídaná mladou generací, která má již nové problémy
- 90. léta – české umění je na konci 19. století nesrovnatelné s francouzským; Francie je tou dobou jiné kulturní prostředí; ve Francii od revoluce 1789 prudký rozvoj
- ve střední Evropě biedermeier – móda, které se projevovala ve střední Evropě v období 1815–1848, především odívání a zařizování interiéru
- romantismus vyhrotil téma národa; hledisko kulturního určení tedy v Čechách v pol. 19. století – malba historická: Machek…
- období Rukopisů: Zelenohorský a Královédvorský – poskytují studnici námětů
- tím je v Čechách řešen problém námětu, který je jinak bytostně vázán na hledání národní identity; nová povinnost, která odvádí umělce od samotné tvorby
- proto se v Českých zemích začínají umělci osvobozovat a vyrovnávat s tématy a styly evropského malířství až koncem 19. století 
- v 90. letech – Společnost vlasteneckých přátel zakládá akademii a sbírku, která by dokládala české dějiny umění, sídlo v Rudolfinu – první zveřejnění kolekce, která se později stala NG; sbírka se měla jmenovat Moderní galerie
- toto období rozhodující pro vývoj české kultury – vzniká spousta časopisů, spolků (Mánes, Aleš) vzniká časopis Volné směry, Moderní revue – soustřeďuje literáty, časopis symbolistů a dekadence – od života odvrácený postoj
- Jiří Karásek ze Lvovic – gotická duše, estetizující gesto, od života odvrácený postoj
- Antonín Sova, Otakar Březina: Zástupové, Ruce, osobně má blízko k Františku Bílkovi
- Moderní revue publikuje i překlady: Ibsen, Dostojevský… a přináší také informace o výtvarném umění: Edvard Munch, August Rodin… – toto silně ovlivnilo české umění
- rozvoj užité grafiky v období symbolismu a secese (původ plakátu v litografii); 1891 Všeobecná zemská výstava (plakát Vojtěch Hynais)

Antonín Slavíček

- pozdní impresionista v Čechách

Miloš Jiránek

- Letní den, Sokolské sprchy – směs impresionistické malby

Karel Hlaváček

- básník, ale též grafik Moderní revue

Maxmilián Pirner

- novoromantismus, tématicky otevírá symbolismus v českém sochařství, učitel Františka Bílka, který přilnul k češství, symbolista později k secesi
- Orba je naší viny trest, Golgota, Slepci, Výklad slova madona, Pomník Julia Zeyera
- pracoval se dřevem, sochař + jeho vila pod PH, secesní vila, připomíná obilné pole – klasy; navrhl její vybavení, až po oděv – rubášky – noční košile; jeho náboženství však není ryze křesťanské, je synkretické – jde tu o hledání duchovního principu

Josef Václav Myslbek

- oficiální sochař, novoklasicistní představitel dokonalé formy; seznámil se s Rodinem, při jeho návštěvě v Praze; po jeho smrti v jeho atelieru jak díla klasická, tak rozdělané torzo typu impresionistické plastiky – sám se s tím pral, jak má jeho dílo pokračovat
- Pomník sv. Václava na Václavském náměstí

Stanislav Sucharda

- sochař

Ladislav Šaloun

- sochař

Max Švabinský

- grafik, ilustrátor, též malíř, obrazy z cest do Bretagne

Felix Jenewain

- malíř, grafik

Josef Panuška

- symbolistická malba

Alfons Mucha

- secese
- rozvoj plakátové tvorby a grafické tvorby

František Kobliha

- jen ilustrace na motivy Máchova Máje, ilustrace, grafiky, dřevořezy: lehce japonizující

11B – Česká architektura a užité umění přelomu 19. a 20. století

Architektura

Národní divadlo

- generace národního divadla; 1849–1850 vznikl sbor pro zřízení českého národního divadla v čele s Palackým; veřejná sbírka, vybudováno prozatímní divadlo
-Josef Zítek – architekt; 1868 – základní kámen; projekt stavby; 11. 6. 1881 – slavnostní představení Smetanovy Libuše
- Josef Václav Myslbek – plastická výzdoba postavami činohry a zpěvohry
- Mikoláš Aleš – cyklus pro foyer – Má vlast
- František Ženíšek – ve foyer 8 postav umění; opona
- Julius Mařák – pohledy na památná česká místa
- Josef Schulz – přestavba vnitřku po požáru 12. 8. 1881
- Vojtěch Hynais – opona – „Národ sobě“; 18. 11. 1883 – otevření
- další stavby generace ND: Národní divadlo, Národní muzeum (Šulc), Rudolfinum (Zítek, Šulc, inspirace Vídeňskou operou, kterou stavěl G. Semper), Obecní dům (Boleslav Polívka 1907), VŠUP (Schmoranz, Machytka), průčelí katedrály (Mocker)
- Čechy v zajetí středoevropského kontextu – pod vlivem Rakouska-Uherska
- školy: Josef Maria Olbrich – architekt budovy Vídeňské secese
- jeho žák Otto Wagner – architekt, který získal zakázku na Vídeňskou podzemku
- pak též učil, čímž byl nucen formulovat program: ten lze interpretovat jako přísné odmítnutí historismu, které se projevilo v Čechách v práci jeho žáků, především Jana Kotěry
- zavládlo tu přesvědčení, že architektura musí být pravdivá a morální; tu vznikla východiska – moderní architektura pro moderní život
- z moderních konstrukcí a funkcí vznikne moderní architektura

Jan Kotěra 1871–1923

- známý jako český architekt, návrhář nábytku, malíř a teoretik architektury, profesor na Uměleckoprůmyslové škole a rektor AVU v Praze, člen SVU Mánes; byl zakladatelskou osobností české moderní architektury
- také z Wagnerovy školy (Hofmann); cesty byly rozmanité
- zpočátku byl inspirován přírodou a jeho technika byla ovlivněna spoluprací s O. Wagnerem. (Peterkův dům 1889 – podle Viktora Horty, hladké stěny s ornamentálními akcenty – jasná secesní východiska, Pavilón SVU Mánes v Praze)
- Máchova vila v Bechyni – 1902; základní inspirace – hrázděná lidová architektura + anglická - krb (komín vede po stěně)
- 1905 nastává pronikavá změna; spojování estetiky a etiky – požadavek nejen krása, ale i pravda, aspekt pravdivé architektury – exteriér musí ukazovat vnitřní uspořádání architektury
- Michelský vodojem – (inspirace: K. H. Berlage) ukazuje strukturu stavby tím, že ji zbavuje omítky, větší pravdivost + pojem drsná krása
- Urbánkův dům – tzv. Mozarteum v Jungmanově ulici; triáda funkce, konstrukce, poezie
- později se přiklonil k principům moderny
- stavbu podroboval požadavkům jejího účelu, využíval asymetrickou kompozici, neomítnuté cihlové zdivo, usiloval o potlačení latentní dekorativity přísným geometrickým tvaroslovím, reflektoval kubistické podněty (Městské muzeum v Hradci Králové, dům nakladatele Leichtra na Vinohradech v Praze – z části z režného zdiva, dělnické sídliště v Lounech, banka Slavie v Sarajevu, Lembergův palác ve Vídni)
- zabýval se také problematikou českého rodinného domu, návrhy nábytku, bytových doplňků, skla a výstavních interiérů
- Jan Kotěra je také autor publikací Práce mé a mých žáků a Dělnické kolonie

Josip Plečnik 1872–1957

- slovinský architekt, návrhář nábytku a urbanista, profesor na UPŠ v Praze a na Škole architektury na univerzitě v Lublani
- byl žákem O. Wagnera a stoupenec klasicismu, zároveň jeden z nejvýraznějších představitelů expresivních tendencí vídeňské moderny
- štvalo ho ornamentování
- 1919–1934 se stal architektem Pražského hradu – úprava I. a II. nádvoří, rajské zahrady, bytu prezidenta republiky – pro TGM; miloval antiku, ale nepracoval v duchu jejích konvencí – sloup měnil na krétský, plní architekturu nečekanými překvapeními
- Plečnikův sál – strop pokrytý měděným plechem, před oknem sloup, vše nekonvenční
- kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Praze na Vinohradech – hermelínový plášť Panny Marie
- Národní knihovna v Ljubljani

Užité umění

- design nábytku: Jindřich Halabala – technologie ohýbaného dřeva
- užitá grafika: Vratislav Hugo Brunner, Vlastislav Hofman
- vztah užitého umění a řemesel – vedle družstev jako byla pražská Zádruha (založená 1900) nebo brněnská Moravská ústředna pro lidový průmysl (založená 1909), vznikaly další organizace s ambicemi na vyšší cíle: Artěl (1908–1934) a zejména Svaz českého díla (1914–1948) a jeho Krásná jizba (1927–1948)
- družstva se věnovala hlavně výkupu a prodeji krajkářských a vyšívačských prací, keramiky, kraslic a dalších drobných výrobků
- s podporou živnostenských úřadů organizovala keramické, krajkářské, vyšívačské tkalcovské a jiné kurzy

Pražská zádruha

- „družstvo k povznesení lidového průmyslu, hlavně uměleckého“, prodávala ve své prodejně v Praze Na Příkopech předměty, vykoupené od výrobců v Čechách, na Moravě i na Slovensku, a pořádala výstavy keramiky, výšivek, krojů, kraslic a dalších materiálů doma i v zahraničí

Moravská ústředna pro lidový průmysl

- obdobný program měla i brněnská, jejím prvním předsedou byl architekt Dušan Jurkovič
-  o její první výstavě v brněnských Lužánkách roce 1910 napsal Josef Klvaňa, že „může dobře organizovaným obchodem i vývozem práce lidové doma i v cizině je ve známost uvésti a tím k jejich rozkvětu neobyčejně platně prospěti“

Artěl 1908–1934

- usiloval „vzkřísiti smysl pro výtvarnou práci a vkus v denním životě“ a jeho členové se hlásili k zakladatelské generaci Sdružení výtvarných umělců Mánes s jejich časopisem Volné směry
- Artěl neměl vlastní dílny a zadával své návrhy do výroby vybraným řemeslníkům
- výrobky prodávali ve svém obchodě, ale také se zúčastňovali různých veletrhů a výstav; například v roce 1921 byl Artěl spolupořadatelem výstavy Umění v módě a na 1. Mezinárodní výstavě dekorativních umění v roce 1923 v Miláně měl v rámci československé účasti samostatný stánek

Svaz českého díla

- vznikl v roce 1914 a jeho prvním předsedou byl architekt Jan Kotěra
- významná značka meziválečné aktivity
- činnost této organizace znemožnila válka a byla obnovena v roce 1920, kdy se stal předsedou architekt Josef Gočár ; členy předsednictva tohoto výběrového spolku byli Pavel Janák, Vratislav Hugo Brunner, František Kysela nebo Dušan Jurkovič
- estetika funkcionalismu – absence dekoru, proporce vyvážené, vynikající zpracování povrchů
- cílem spolku bylo prosazovat kulturnost bydlení prostřednictvím kvalitních výrobků
- Svaz českého díla si postavil v roce 1936 na Národní třídě vlastní Dům uměleckého průmyslu a usiloval stát se střediskem, které by zprostředkovávalo využití výtvarných návrhů ve výrobě
- významná byla i jeho osvětová práce zejména pořádáním výstav a vydáváním katalogů a sborníků zaměřených především na bydlení
- byl také hlavním organizátorem československé účasti na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1925 a výrazně se podílel na Výstavě soudobé kultury v roce 1928 v Brně
- k propagaci cílů organizace přispěla prodejna předmětů bytového zařízení – Krásná jizba, od roku 1936 umístěná v Domě uměleckého průmyslu na Národní třídě
- jejím prvním vedoucím od roku 1927 byl malíř Emanuel Frinta, ale pevný program dával Krásné jizbě od roku 1929 Ladislav Sutnar, který na dlouhou dobu ovlivnil funkcionalisticky zaměřenou tvorbu svítidel, skla, keramiky, předmětů pro stolování a různých bytových doplňků jak podle vlastních návrhů, tak podle návrhů L. Smrčkové, A. Meteláka nebo A. Kybala
- prodejnu doplňoval i produkcí ze zahraničí, zejména z Bauhausu
- Krásná jizba se stala příkladem i pro několik dalších prodejen se stylově náročným sortimentem jako byl například v Brně Magazin Aka nebo v Praze Topičův salon

Ladislav Sutnar

- užité sklo, nápojový servis, porcelánový soubor; proslavil se především jako tvůrce jazyka vizuální komunikace
- patří k zakladatelským osobnostem českého moderního designu, zejména v oblasti užitkových předmětů výstavnictví a typografie; inspirován Bauhausem, modernizoval design užitkových předmětů a publikací, hraček, loutek, architektury, výstavnictví, odborné školství
- základem všeho je účel, pak teprve přidává způsob řešení
- budoval rovněž základy moderní vizuální komunikace v oblastech marketingu, reklamy a ekologie
- potřeba rychlé vizuální komunikace dynamicky se rozvíjejících velkoměst = základní principy vizuální komunikace, jakými jsou snadná čitelnost, intenzivní optická působivost a všeobecná sdělnost
- principy nové typografie – jeho typické diagonální kompozice navozují pocit pohybu v prostoru
- Sutnar vynalézavě rozvíjel v knižních úpravách zejména pro nakladatelství Družstevní práce – značka dp
- díky svým manažerským, organizačním a publicistickým schopnostem se stal vlivným představitelem životního stylu 30. let
- 1961 – publikoval Moc a vliv design, jako emigrant byl tabu
- obálka časopisu Žijeme 1931 – dva muži – po úhlopříčce směřují do budoucnosti

Antonín Kybal 1901–1971

- zakladatel textilního ateliéru na VŠUP – 1948–1971
- vystihl možnosti textilního vlákna
- posunul se do estetiky asketického funkcionalistického stylu
- tvořil koberce, potahové látky; pak ornamenty organických tvarů

- o zvelebovací činnost se v době první republiky staraly Obchodní a živnostenské komory a ústavy pro zvelebování živností, které se snažily podporovat řemesla, podomáckou výrobu a vznikající družstva, popřípadě organizovat odbyt jejich výrobků
- zvláštní situace nastala v době druhé světové války, kdy některé organizace přestaly existovat a mnoho vedoucích osobností – pokud nebyly zatčeny okupanty – se stáhlo do různého ústraní, za něž lze v té době pokládat i zlínskou Školu umění, na jejíž půdě se setkávaly už tehdy se rozlišující proudy moderního výtvarného myšlení, které u nás podnítil příklad někdejšího Bauhausu
- tyto proudy směřovaly jednak k průmyslovému návrhářství, reprezentovanému například prvními modely strojů Vincence Makovského, jednak k lidové řemeslné a umělecké výrobě, jejíž zvelebovací zásady formulovali ve spolupráci s etnografy další učitelé školy jako byl například Ing. arch. Vladimír Bouček
- a tak z nejrůznějších podnětů, zkušeností a představ o poválečném rozvoji lidových řemesel vznikaly základy nové organizace, zřízené dekretem prezidenta republiky ze dne 27. října 1945 pod názvem Ústředí lidové a umělecké výroby
- do struktury této nové organizace, jejíž základ tvořil Svaz českého díla a jeho Krásná jizba, byla včleněna také různá družstva „lidového průmyslu“ jako byla například Slovač v Uherském Hradišti, Chodovia v Domažlicích, Jihotvar České Budějovice, Vamberecká krajka, Lidová tvorba Uherský Brod, Slezská tvorba Opava, Valaška ve Valašských Kloboukách a další
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod