10 – Umění 19. století

10A - Vztah k přírodě: krajinomalba od barbizonské školy po impresionismus

- Goethe: Umělec nahrazuje Boha; umělec na okraji společnosti, romantické hnutí = změna statutu umělce – opouští mecenáše; společnost umělce vyvrhuje, vylučování ze salónů
- období zakládání muzeí, galerií, koncertních síní; institucionalizování
- věda nástroj poznání – z klasicismu, odklon od vědeckých metod prostřednictvím romantismu, vyrovnání se s citovostí a rozervanectvím – postupně reálný zájem o krajinu, pohled na ni; také stále větší znalosti o antických vykopávkách
- věk rozumu/věk krize – mizení boha
- od romantismu postupný přechod k realismu, skrze romantismus zájem o krajinu – postupně o její realistickou podobu
- C. D. Friedrich – osamělý muž v krajině, či muž na pobřeží: obraz, který je vnímán jako prázdný, nic se tu neděje; osamělý; mizení příběhu; obraz s kouskem pevniny, mořem a oblohou vnímaný jako prázdný; problém setkání člověka s nekonečnem
- Holanďani a Loraine – nikoliv zájem o harmonii či citové působení, ale o to, co prostě je: existuje
- J. Constable – zájem o krajinu, kde žil – místa dění jeho životních zlomů – chalupy, zahrady, aleje, záznamy chalup, až jen mořský příliv; oblaka přibývají na důležitosti
- Percy Shelly: Píseň o mraku

Barbizonští malíři

- 1850 Francie – kolem roku 1848, jedna z ranných skupin francouzských umělců začala tvořit mimo akademii
- Theodore Rousseau a Jean-Francois Millet spolu s dalšími opustili revolucionářskou Paříž té doby a vydali se do klidného okolí malé vesnice zvané Barbizon
- inspirováni Constablem – jeho stylem přesného zobrazení přírody; Barbizonští malíři usilovali o malbu čisté přírody
- malíři Barbizonské školy pomohli při prosazení přírodních a venkovských témat v práci ostatních francouzských malířů; pomohli také při znovuzrození viditelné reality, jež nabírala svou důležitost v dobách pozdějšího jak realismu tak impresionismu
- patří sem: Th. Rosseau, Millet, C. Corot, G. Courbet,  z českých malířů: Antonín Chitussi

Gustave Courbet 1819–1877

- realista
- Bonjour Monsieur Courbet – malíři se setkávají na cestě, zájem na realistickém vypodobení výjevu
- Ateliér 1853 – pohled do jeho ateliéru, kde je umělec a rozmalovaný obraz, umělec a pouhá oblaka – totéž co C. D. Friedricha – obraz je vlastně prázdný

Jean-Francois Millet 1814–1875

- v jeho malbě se otvírá prostor pro prostá a sakrální témata – večerní modlitba, Kupky sena…
- Sběračky klasů

Charles Daubigny 1740–1830

- propojuje barbizonskou a impresionistickou poetiku
- protest proti malířům salónů; zájem o malbu přímo v plenéru – o reálnou krajinu = to vede k impresionistům, kteří odtud vzešli

Édouard Manet 1832–1883

- Snídaně v trávě – odmítnuto, předmětem není alegorie, výjev ani harmonie, ale nahota sama

Impresionismus

- plně ovládl francouzské umění v 70. letech 19. století; 1870–1890 Francie
- byl pojmenován podle slavného Monetova obrazu Impression soleil levant (Dojem, východ slunce), který byl vystaven na první výstavě skupiny mladých nezávislých malířů 1874 ve studiu fotografa F. Nadara na pařížském boulevardu des Capucins, které Nadar impresionistům půjčil na celý měsíc zcela zdarma; vystavováno bylo celkem 165 děl od třiceti umělců
- posměšného pojmenování „impresionisté“ užil poprvé žurnalista Leroy a umělci je později (1877) přijali, když se mezitím stal velmi populární
- výstavy 1874 se účastnili mimo jiné P. Cézanne, E. Degas, J. B. A. Guillaumin, C. Monet, B. Morisotová, C. Pissarro, A. Renoir a A. Sisley
- mladí malíři, kteří budou tvořit jádro příští impresionistické skupiny, se sešli kolem 1860 v pařížských soukromých malířských školách, v Académie Suisse (Cézanne, Guillaumin, Pissarro) a v Gleyrově ateliéru (Monet, Renoir, Sisley), jež však záhy opustili, aby hledali vlastní uměleckou cestu
- když E. Manet vystavil 1863 v Salonu obraz Snídaně v trávě, který vyvolal skandál, stal se uznávaným vůdcem skupiny mladých malířů, přestože se nikdy nestal impresionistou v pravém slova smyslu
- proto je třeba rozlišovat stylový pojem impresionismus od označení skupiny, pořádající společné výstavy (1874, 1876, 1877, 1882 a 1895)
- v úzkém smyslu znamená impresionismus malbu v plenéru, pracující s paletou čistých světlých barev nanášených v drobných dělených skvrnách, jež se spojují ve výsledný obraz teprve na divákově sítnici
- barevná skvrna se stává nejdůležitějším vyjadřovacím prostředkem, malíř soustřeďuje svou plnou pozornost na zachycení okamžiku světla a zářivé životnosti přírody; nedokonalé lidské oko tak vnímá barevné skvrny jako chvějící se plochu barevného světla
- impresionismus je považován za realismus dovedený do dokonalosti, avšak paradoxně rozkládá pevnou hmotu v potlačení kontur linií
- na základě optických teorií Chevreula a ovlivnění příkladem anglických krajinářů W. Turnera a J. Constabla, došli impresionisté k popření místního barevného tónu, zamítnutí černé barvy, šedých valérů a konturové kresby; místo nich začali užívat nelomených spektrálních barev, snažíce se tak vyjádřit působení odražených světelných paprsků v umělcově oku, jež umožňují skutečné vidění vnějšího světa
- protože barva je vlastně světlem a vzniká rozkladem slunečního paprsku, soustřeďovali se impresionisté na zobrazování světelných reflexů, vybírajíce si k tomu účelu vhodné náměty (krajiny s vodními plochami)
- v tomto vymezeni je impresionistou par excellence C. Monet; k němu je možno bez výhrad přiřadit Pissarra a Sisleye
- Maneta, který trval na valérové malbě a nikdy nepřijal impresionistický způsob malby nelomenými barevnými skvrnami, nelze považovat za impresionistu, stejně jako Degase, jenž uchovával ingresovský kult kresby, a Cézanna, usilujícího o novou obrazovou konstrukci; i Renoir se částečně vymyká z přísného impresionismu tím, že podržel čerň jako základní barvu
- klasickou dobou impresionismu bylo desetiletí 1874–1884; v polovině osmdesátých let vzniklo proti impresionismu opoziční hnutí, namířené několika směry
- zároveň tehdy začínají impresionisté nacházet ve veřejnosti první obdivovatele
- jednotliví členové impresionistické skupiny jdou osobitými cestami, ovlivňováni novými tendencemi; vývoj impresionismu do posledních důsledků lze sledovat především v díle C. Moneta
- pojem impresionismus ve středoevropském umění nemá vyhraněný obsah, jímž se vyznačuje ve francouzském malířství
Camille Pissarro 1830–1903 (Francie)
Édouard Manet 1832–1883 (Francie)
Edgar Germain Hilaire Degas 1834–1917 (Francie)
Alfred Sisley 1839–1899 (Francie)
Claude Monet 1840-1926 (Francie)
Pierre-Auguste Renoir 1841–1919 (Francie)
Jindřich Prucha 1886–1914 (Česko)
1872: B. Smetana: Má vlast

10B - Postimpresionismus a symbolismus

Postimpresionismus

- souhrnné označení pro malířské směry, které v 80. a 90. letech 19. stol. reagovaly na impresionismus; zejména neoimpresionismus a symbolismus
- vyznačuje se rostoucí diferenciací názorů a uměleckých postupů a společnou snahou dát tvorbě pevnější inspirační zdroj a metodu, než poskytovalo intuitivní zachycení zrakového vjemu impresionistů
- k post-impresionismu řazeni např. P. Cézanne, P. Gauguin, O. Redon, V. van Gogh, H. Toulouse-Lautrec

Paul Gauguin 1848–1903

- seznamuje se s pracemi impresionistů – Gauguin se účastní jednou sochou a sedmi obrazy Impresionistické výstavy; v dalších dvou letech se účastní výstav s celkem třemi sochami a dvaceti plátny, je však tvrdě kritizován Renoirem a Monetem
- seznamuje se s Van Goghem, se kterým tráví říjen a prosinec roku 1888 v Arles; po tom, co si Van Gogh 24. prosince po vzájemné potyčce uřezává ucho, se Gauguin vrací zpět do Paříže
- první cestu na Tahiti Gauguin podniká v červnu 1891; do Paříže se vrací až v roce 1893 po smrti strýce Isidora, který mu zanechává poměrně velké dědictví
- navštěvován Nabisty v Bretagni
- primitivizující forma chápána jako odkaz antického umění
- Žlutý Kristus
- Odkud přicházíme, kdo jsme, kam jdeme?

Vincent van Gogh (1853–1890)

- individualista a samotář
- ve svých obrazech věnuje pozornost detailům, neobyčejným rysům tváře, rukám a lidským výrazům, hluboce si uvědomuje problémy světa a společnosti
- objevuje rozdílné techniky francouzských impresionistů a japonské grafické listy; v japonském umění našel cestu k přiblížení symbolu a barev s novou perspektivou, se svou jemnou přirozeností úplným protikladem klasických pravidel západního světa
- jeho plátna se stala jasnější, atmosféra lehčí a nánosy barvy nebyly v jeho dílech z tohoto období tak výrazné
- v roce 1888 se Van Gogh uchyluje do ústraní v Arles; smiřuje se se svým nezastavitelným osudem a zároveň tak vytřibuje svůj vlastní výrazový svět; jeho život je pln napětí, stejně jako jeho obrazy hýřící jedinečným rytmem světa, s přírodou jako základní jednotkou hmoty, pulsujícím pohybem povrchu třpytivých symfonií orchestru barev a linií v silných symbolických dynamických tazích štětce
- koncem roku 1888 tráví čas v Arles s Gauguinem; po jednom z jejich prudkých argumentů, téměř jako gesto proti sobě, jako trest za svoji opozici proti příteli, který utekl před jeho slabou osobností, si Van Gogh odřezal břitvou ucho, umyl ho a zabalil do kapesníku, následně ho pak předal vrátnému nevěstince jako dar pro jednu z prostitutek
- jedinou podporu a útěchu v jeho temném životě naplněném utrpením mu dával bratr Theo
- zmatek, nepokoj a jeho zlomená osobnost poznamenává hluboce jeho obrazy – každý kámen, každý lísteček a klas je v jeho obrazech připomenutí utrpení a zoufalé lidské existence
- mystický symbolismus jeho myšlenek obsahuje impulsy k vymámení se z okovu starých konvencí
- jeho plátna jsou naplněna chaosem planet a těžkého ducha, chvěním listů topolu v dynamických pohybech štětce, jako tajemný náznak tragického konce v životě plném bolesti a smutku
- smutnou ironií však je, že za Van Goghova života bylo prodáno pouze jediné plátno – Červené víno, a to pouhý rok před jeho smrtí
- 1890 se zastřelil v osamělých polích u Auvers ranou do prsou
- Jedlíci brambor – „Snažil jsem se vyjádřit, že tito lidé, pojídající své brambory ve slabém svitu lampy, kopali zem a jedli stejnýma rukama. Vše hovoří o jejich tvrdé práci a o tom, jak si poctivě vydělávají na své jídlo.“
- Autoportréty, Ložnice umělce v Arles, Cypřiše
- předchůdce expresionismu

Paul Cézanne 1838–1906

- Paul Cézanne se setkal s Pissarem a Monetem v Académie Suisse, kde společně studovali umění; Monet ho považoval za jednoho z největších umělců doby a Pissaro byl vždy hrdý na to, že se s ním setkal jako první
- nenáviděn Degasem, odmítnut Salónem a odvržen otcem, Cézanne byl ihned obdivován svými kolegy impresionisty a srdečně mezi ně přijat
- obdivoval Moneta, ale chce zastavit impresionismus a chce umění dát vážnost starého umění
- zajímá ho „modulování“, obdivoval nové objevy v oblasti barvy a modelování = malovat barvy a tvary nikoli ty, co zná, ale ty, co vidí
- toužil po výrazných, intenzivních barvách – impresionistické obrazy jsou moc neuspořádané, ale na druhé straně se nechce vrátit k akademickému stínování
- byla jedna věc, kterou dokázal obětovat – konvenční „správnost obrysu“, vynález lineární perspektivy ho příliš nezajímal = nechtěl vytvářet iluze prostoru, ale pocit trojrozměrnosti a hloubky
- nedělá rozdíl mezi zátiším a figurou – vnitřní síla prostoru obrazu
- jeho umění bylo počátkem pro nejdůležitější z uměleckých objevů
- své obrazy maloval základními barvami – jemnou fialovou, odstíny modré, žluté, zelené a šedé; spíše než aby měnil tóny barev v závislosti na změnách světla a stínu, Cézanne přetvářel barvy samy o sobě
- jeho krajiny byly zjednodušeny do základních geometrických tvarů a vybarveny nečekanými odstíny
- výsledkem jeho snažení pak nebyl obraz, který by věrně zachycoval přírodu, ale dílo, které probouzelo její tóny a objemy skrze hru světel a stínu
- Cézanne přímo kombinoval svou studii krajinářství s klasickým smyslem pro formu
- oblíbeným předmětem Cézannových obrazů byla hora Mont Sainte-Victoire - Hora svatého Viktora – poblíž jeho rodného města Aix-en-Provence; vracel se tam po celou svou kariéru, malujíce plátna, která byla převratná v tom, jak chápal přírodu kolem sebe – často malovaná (srovnání s Seniorovou Horou sv. Viktora)
- Zátiší s jablky a pomeranči
- Velké koupající se ženy – 1906
- Cézannovo zjednodušení přírody do geometrických tvarů a jeho ničím neomezené užití barev později inspirovalo kubismus a fauvismus

Pointilismus

- 1880 - pointilismus následoval impresionismus jako poetická hra světla a čistých pastelových barev; stejně jako impresionismus, ani pointilismus nepoužívá linie, barva se však nemíchá na paletě - výsledný efekt se tvoří v oku diváka
- místo barevných skvrn jsou na plátna nanášeny body, tečky nebo malé čtverečky jemných barev; obrazy pointilistů působí tak zblízka fascinující detailní složitostí a zdálky jemnou harmonickou barevností
- pro zachycení jasu a přírody malíři používají čisté barvy, bílá bývá nahrazena šedou a černá tmavě modrou nebo tmavě zelenou
- pointilismus je technikou při které se kombinací malých teček vytváří obraz; důvod pro zvolení techniky teček na rozdíl od klasické malby mixáží barev je předcházení tuposti barev vznikající právě jejich smícháním
- pokud jsou dvě barvy jedna vedle druhé oči je spojí v procesu zvaném „optická mixáž“; používání této techniky namísto fyzického míchání může vytvořit ostřejší obraz

Georges Seurat 1859–1891

- zabýval se teoriemi linií, barev a tónů = vědecký přístup – zákonitosti simultánního kontrastu barev – základní barva dává možnost divákovi vnímat doplňkovou barvu
- Cirkus

Intimismus

- vznikl v přibližně stejné době jako impresionismus, netěší se však tak velikému zájmu tehdejší společnosti
- intimisté svou tvorbou zůstávají spíše v postranní; na rozdíl od impresionistů nepoužívají barevné skvrny, ale linii jako základní výrazový prostředek
- nezachycují přírodu, nýbrž vroucné výrazy pocitu člověka v intimním prostředí

Henri de Toulouse-Lautrec 1864–1901

- kabaret Moulin Rouge – objevuje zde dekadentní svět umělců, literátů a prostitutek
- maloval prostitutky jako lidské bytosti, bez ironie, sentimentality a odsuzování; byl okouzlen jejich bezprostředností a přirozeností, se kterou se pohybovaly nahé
- olejomalby, akvarely, tisky, plakáty, kresby

Symbolismus

- „Příroda je chrám, v němž živé pilíře občas zahovoří nejasnou řečí: člověk tu prochází lesy symbolů…“ – Charles Baudelaire
- symbolistické hnutí se začalo nezávisle formovat koncem 19. století a vyjadřuje názor celé generace umělců, kteří se víc než kdy jindy uchylovali k výrazům a obrazům uplatňovaným prostřednictvím typických rozlišovacích rysů jakožto znaků nebo symbolů určitých věcí nebo osob
- manifest symbolistické literatury byl zveřejněn 18. září 1886 ve Figaru; jeho autorem byl Jean Moréas, básník, který odmítal akademické a tradiční instruování, deklamování a falešnou sensibilitu soudobých literárních nauk
- symbolistická poezie se podle Moréase měla snažit „odít Ideu do smyslově vnímatelné formy, která neměla být samoúčelná, ale měla se podřizovat Ideji“
- pod vlivem literárního symbolismu se začal vyvíjet i symbolismus v umění; symbolismus v umění měl shrnovat určité principy – „umělecké dílo by mělo být zároveň ideové, to znamená znázorňující ideu, symbolické, to je vyjadřující tuto ideu prostřednictvím tvarů, a syntetické, aby se těmto tvarům dostalo obecného významu; mělo by být ještě subjektivní, dekorativní, emotivní a mělo by rozechvívat duši“
- symbolisté se tedy inspirovali mýtickou literaturou a bájemi, objevovali snové krajiny v zahradách symbolů a metafor
- jejich obrazy byly plny tajemství a hlubších duchovních významů a působily magickým kouzlem neznámých světů podobenství, pohádek a balad
- Gauguin – barva dostává novou – symbolickou hodnotu, nové světy: Tahiti
- Maurice Denis

Odilon Redon 1840–1916

- považován za otce symbolismu blízce spojeného s literární inspirací
- vzorem pro Redonovu tvorbu se stal prototyp poéte maudit, prokletého básníka
- Redonovo umění obsahuje zvláštní děsivé scény, v souladu s teoriemi symbolismu se Redon soustředil na popis psýché, jeho předsevzetím bylo najít formu uměleckého vyjádření, které by podnítilo introspekci
- jeho víra ve vnitřní vizi vedla k tomu, aby Redon vytvořil díla s fantastickými předměty, představujícími zlomky snů; jeho zaujetí podvědomím bylo tedy zákonitě důležitou inspirací pro pozdější tvorbu surrealistů
- Mořský kůň; zavřené oči
- ilustroval Havrana od Poea

Gustave Moreau 1826–1898

- byl předním představitelem malířského symbolismu a tvůrcem evropské secese
- inspiroval se italskou raně renesanční malbou, tématicky je ale jeho okruh malířství daleko širší a zahrnuje prakticky všechny legendy a báje minulosti
- jemnost jeho práce se štětcem dává jeho obrazům magickou snovou atmosféru a odděluje tak Moreaua od objektivního naturalismu impresionistů
- byl průkopníkem v užití barvy a formy k vytvoření výrazového podtónu
- Leda, Jednorožci

Les Nabis

- 1891–1899 Paříž, Francie; vzato z Hebrejštiny – prorok; radikální náboženské téma
- skupina francouzských umělců aktivních na konci 19. století
- Paul Sérusier a Maurice Denis byli zakladatelé a hlavní postavy hnutí, vedle nich Édouard Vuillard, Pierre Bonnard, Aristide Maillol a Félix Vallotton
- první výstava v roku 1892; inspirováni Gauguinem – považují ho za svůj vzor
- Nabis vytvořilo styl charakterizovaný plochými oblastmi výrazných barev, společně spojeni nechutí k impresionismu
- znázornit pocity, z nichž se skládá vnitřní svět malíře
- po úspěšném představení roku 1899 se postupně rozpadli

Paul Sérusier 1864–1927

- potkává Gauguina, který mu dává cenné rady týkající se malířské práce
- Talisman – zakladatelské dílo Nabismu

Maurice Denis 1870–1943

- byl jedním z hlavních členů skupiny Nabis a byl také autorem jejich programového prohlášení uveřejněného ve dnech 23. a 30. srpna 1890 v časopise Art et Critique v článku Définition du Néo-traditionnisme (Definice novotradicionalismu)
- tvořil hlavně pod vlivem Gauguina, maloval arabeskovité kompozice se středověkými tvary v temnějších nafialovělých barvách; svůj pozoruhodný dekorační talent uplatnil hlavně v nástěnných malbách pojatých v tradičním duchu
- Nesení kříže – jednoduché, plošné tvary s konturou; vliv japonského umění

10C – Architektura druhé poloviny 19. století: historismus a jeho proměny, racionalismus a inženýrské stavby

Historismus

- rozvinul se z romantismu, který odvrhl klasicismus a hledal útěchu a inspiraci v historii, kladen důraz na poezii v architektuře; vedeny debaty o dědictví historie a o nové podobě architektury; z první půli máme dědictví historismu, které byly využívány podle národních tradic, tak aby vyzdvihly důležité epochy a sebe oslavily, případně se vymezily
- dědictví historismu ještě z první půli 19. století
- Londýnský parlament – 1840–1865 novogotický (Charles Barry, August Welby Peugin), neboť mají demokracii od 1215 Velké listiny svobod, kdy se král Ludvík Bezzemek dělí o moc s parlamentem

August Welby Pugin 1812–1852

- vydává spis 1836 Kontrasty – mezi jeho dobou a středověkým městem, ke kterému se upíná jako k ideálnímu času – jeho osobní obliba, poukazuje na: věž kostela začuzena továrnou proti v gotice kostel ideál, formuje lidi k lepšímu; srovnává zde krásné středověké město, které je bohu blíž
- gotiku považuje za princip – národní styl Anglie, chtěl stavět goticky – převýchova zkažené společnosti, gotiku vnímal funkcionalisticky – prostory s různou funkcí mají být pod různou střechou (toto později Gropius na Bauhausu)

Eugene Emmanuel Viollet-le-Duc 1814–1879

- francouzský teoretik, sdílel Peuginovo nadšení pro středověk, považoval gotiku za výraz demokratické společnosti; poukazuje na gotiku jako na rozumný sloh a zdůrazňuje její konstrukci, odmítá renesanci jako sloh, který jen přebírá a nic nevymyslel
- gotické principy jsou pro něj možností i pro novou architekturu
- železo, nový materiál
- teorie: jak nám nový materiál pomůže při nalezení nového stylu? Stavět dle starých principů, ale používat nové materiály: železné podpěry, železná gotika; důležité je mít program a respektovat zvyklosti
- základní potřeby se nemění, mění se zvyklosti a mrav; nákresky, jak stavět, jen skicky
19. stol: dvě tváře: 1. Pugin: lidstvo má zlatou dobu za sebou, hledí do historie; 2. Viollet: hledí do budoucnosti, důraz na konstrukci

Gottfried Semper 1803–1879

- významný teoretik architektury; Němec studoval ve Francii, seznámil se s Hittorfem (který narušil Winkelmannovu představu nebarevné antiky, H. do smrti tvrdil, že je barevná)
- 1834 povolán do Drážďan, kde se na Schinkelovo doporučení stal šéfem akademie
- 1840 – Královská opera – půlkruhové hlediště, tvar, který je respektován i navenek; snaha o vytvoření metafory divadelnosti, úspěch, ohlas
- Nové muzeum v Drážďanech (navazuje na staré)
- Císařské divadlo – Semper – vypouklé hlediště i vně symbolizuje divadelnost, spíš barokní styl divadel
- byl republikánského smýšlení – osobně neměl rád gotiku, neb ji považoval za styl, který zotročil člověka, symbolizuje jeho podřízenost, přidal se na stranu revoluce, a tak po jejím poražení musel utéci do Anglie, pak do Zürichu, kde s stal šéfem technické školy
- Opera v Drážďanech vyhořela – Semper nový návrh – ne tak vypuklá, tuto novou kopíruje Zítek se Šulcem v Rudolfinu
- teoretické dílo G. Sempera
- čtyři elementy architektury, zde kritizuje 3 tendence současné (19. stol.) architektury – kritizuje
  • historiky, kteří tvrdí, že vše už bylo řečeno
  • estetiky, kteří si z historie vzali návody, jak stavět
  • materialisty (Le-Duca) ty myslitele, kteří jsou přesvědčeni, že podstata architektury je v konstrukci
- podle Sempera – důležitost idejí
- ústřední otázka: Jakým způsobem může architektura zprostředkovat ideje? Symboly – nutnost respektování zákonitostí přírody, lidského těla, lidské psychiky, zákonitosti architektury samotné
- teorie Elementy – které determinují architekturu – 4 elementy:
  • Stěna – důležitější než střecha – spojena s počátkem umění, první stěna – rohože, první umění – zdobení příbytku
  • Střecha – funkční, symbolické – štít
  • Podezdívka – zdůraznění, původně funkční se stává symbolem o jaký typ obydlí jde – králův, obyčejný či boží příbytek
  • Ohniště – svaté ohnisko – oltář
- Semper považuje architekturu za mladou, starší jsou prařemesla: Tesařství – střecha; Hrnčířství – pec, krb; Stavění – podezdívka; Tkaní, textilní umění – stěna; textilní umění považuje za hlavní zdroj výzdoby v architektuře
- nejen funkce a konstrukce, ale i něco myšlenek, poezie
- stavět v duchu materiálu, neznásilňovat ho
- obdivuje antiku, ale spíš Římskou, která je již bohatší, klenby; gotiku neměl moc rád, nábožensky, společensky + nemá ani zdi
- obliba klenby – považoval toto za východiska pro novou arch; přesto však pokud nevíme, jak stavět nově, stavme tedy tak jak nás poučila historie

Vídeňská okružní jízda

- Arzenál – zbrojnice, typ milánské pevnosti, architekt Theofil Hansen; Vojenské muzeum
- Opera – maximální divadelnost, pro každého něco
- Radnice – Fridrich Schmidt
- Kostel Panny Marie Vítězné
- Hudební spolek
- Burza
- Parlament – Theofil Hansen – antický klasicistní, kolébka demokracie
- Akademie – jako VŠUP
- Uměleckoprůmyslové muzeum – kopule – symbol sakrálního prostoru

- v 19. století je umění nad boha; zastřešuje vše, co člověk dosud vytvořil

Inženýrské konstrukce

- změna stavebních konstrukcí v 19. století
- dvě tváře pol. 19. století – architekti – antické představy, inženýři – nové technické řešení – toto spolu souviselo a ovlivňovalo se
- spory doby: obava ze železné konstrukce – příliš tenké nosníky - zesilovány jen kvůli optickému vjemu a jistotě
- Pugin – Contrasts: nová města – kostely již zastavěny továrnami - symptomatické pro dobu
- Southwark – katedrála v Londýně 1822 – již strop s ocelovou konstrukcí ve stropě
- před 19. století mělo železo v architektuře jen funkci spojovací; vynález – pudlovací pece – umožnily lepší zpracování železa = výhody železa – velká roztažitelnost, odolnost proti tahu, snadná kontrolovatelnost, + domnělá výhoda – ohnivzdornost
- železo – masové používání v průmyslu: konstrukce, tovární haly, skleníky, řetězové mosty
- skleníky v Kew Garden: – Decinus Burton
- objev: řetězové mosty – objevy Thomas Thelford; poprvé uplatněno na ostrově v severní Anglii 1820
- největší železniční most ve Střední Evropě v Budapešti
- bývalý Stádlecký most přes Lužnici
- most přes Labe v Hamburku

Crystal Palace

- Křisťálový palác – 1851
- Joseph Paxton (zahradník), původní Paxtonův návrh plochý, dráždil architekta Berryho, tak Paxton dodělá příčná křídla;
- ocelová, nýtovaná budova, konstrukce, nýtovaná; zavěšená litinová okna
- výhoda – možnost použít prefabrikovaného materiálu - odlévání na místě
- Owen Jones navrhl pokrytí železa polychromií; interiér – červená, modrá, žlutá; exteriér - modrá, bílá
- palác po výstavě přestěhován do Sidenhamu, kde 1936 shořel

- Skleněný palác v Mnichově
- 1853 Skleněný palác v New Yorku (shořel 1858)
- Nádraží v Londýně St Pancras 1863–1865; architekt W. Harry Barlow (210 x 70 x 30)
- Hala strojů – Gallery Machine – nejmonumentálnější, světová výstava v Paříži 1889, největší 115 x 43 x 420m, protože železo pracuje – sloupy i nosníky jsou na kolečkách, hala stržena 1910
- Nádraží Kings Cross 1850 navrhl Lewis Cubitt, nádraží – brána do města; symbolický moment – triumfální oblouk
- Galerie Victora Emanuela v Miláně 1865–1875
- Obchodní domy Bon Marches v Paříži 70. léta 19. století; barokní schodiště
- v Berlíně obchodní dům Tietz – kombinace skla a kamene
- Eiffelova věž 1889, výstava
- u nás u Ivančic Viadukt od Eiffela
- Vězení – jediná budova, která byla holá, bez fasády a poezie: maximálně výchovné
- Projekt barona Haussmanna (osman) přelidněná Paříž, vyprojektované nové bulváry – realizuje novou urbanistickou vizi Paříže
- Divadlo – Charel Garnier – styl Napoleona II. historismus ve Francii ke konci silně eklektický
- Justiční palác v Bruselu – Joseph Poelaert, megastavba již příklad jak nestavět dál

John Ruskin
- Seven Lamps of Architecture
- teoretický text – Ruskin utopista; neměl rad strojovou výrobu, zdůrazňoval řemeslnou výrobu; osobně měl velmi rád ornament
- jeho vliv byl silný v oblasti řemeslné výroby konce19. a poč. 20. století: Arts and Crafts
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod