8 – Baroko

8A – Základní problémy barokního umění a jeho hlavní linie (Itálie, Španělsko, Holandsko, střední Evropa)

- období: osvícenský absolutismus, moc církve a protireformace, vznik reformovaných církví
- barroco – z portugalštiny označení pro perly nepravidelných tvarů, baroko se stalo protipólem chladné a racionální renesance, bylo posledním univerzálním stylem Evropy
- hlavní rysy: robustnost, hloubavá přemýšlivost, citová vřelost, převládá citová složka nad rozumem, srozumitelnost (především u českého baroka), důraz na smyslovou stránku vnímání (expresívnost), zesílená duchovní stránka, umělecké dílo působí dramaticky, vypjatě a vzrušivě

Periodizace

- 1650–1670 raný barok – Maderna, Bernini
- 1680–1720 vrcholný barok – Bernini, Borromini
- 1725–1750 pozdní baroko přechází v klasicismus

- Tridentský koncil – závazná schémata zobrazování = reakce na individualismus renesance, který způsobil až nečitelnost výjevů a častou neuctivost k námětům; narušena jednota katolické církve; rozklad hodnot, krize víry
- na závěru koncilu, který zasedal 20 let, jasný požadavek = srozumitelnost námětu, aby umění bylo co nejvíc srozumitelné
- akademie sestavily námětové pořadí
  • Historická malba (i Bible) – mnohofigurální kompozice, věrné podání situace, autentické reálie; společensky nejvíce oceňovaná
  • Malba portrétů
  • Krajinomalba
  • Zátiší – se tu etabluje jako samostatný žánr
- po válkách potřeba četných oprav a nových výzdob, baroko se vyvíjí postupně (nebylo vymyšleno na jednom místě, postupně přechází od vrcholné renesance a manýrismu, ovlivňováno kulturními, politickými a historickými událostmi)

Dva proudy

Klasicizující

- pozvolný přechod od manýrismu – proud umírněný (akademický), v Římě a Bologni; trval dlouho
- klasicizující baroko – myšlenkově odpovídá karteziánskému racionalismu; kompoziční kázeň, výrazová uměřenost

Dynamický

- radikální proud, nový přístup k problémům; dynamika, plastičnost, rychle se vyčerpal během dvou generací; barokní umělci žili krátce jakoby vyčerpáni neustálým napětím
- rysy: dynamičnost, ilusionismus, monumentálnost, okázalost, složité půdorysy, průniky křivek a elips, prostupování jednotlivých prostorů, kontrast světla a stínu, výzdoba freskami, bohatá štuková výzdoba, interiér bohatě sochařsky a malířsky zdoben, v člověku vyvoláván neklid, napětí, pocit mystického opojení, perspektivní klamy
- barokní malířství rozbíjí ucelenou renesanční formu, porušuje renesanční zákony tektonické rovnováhy, používá silných dramatických efektů, aby otřáslo a ohromilo diváka; sklon k nadsázce a přepínání
- charakter baroka jako optického klamu, jeho funkce impozantní kulisy, tvůrčí techniky hraničící s ilusionismem, používání materiálů, které způsobují optické klamy při výzdobě interiérů, imitace mramoru

Itálie

Malba

- dramaticky vystupňovaná kompozice se snahou docílit co nejvyšší emocionality, expresivity až deformace
- technika šerosvitu: malba, která vytváří prostor a objemy kontrastem světla a stínu a jejich přechody – tajemnost, duchovnost
- technika temnosvitu: celý obraz je jako by ponořen do temného hábitu, exponovaná místa jsou osvětlena (zdroj světla mimo plátno)

Caravaggio 1571–1610

- dramatický život plný útěků a pronásledování a vyhnanství; nespoutaná povaha, rváč = existenční potíže; mecenáše nenašel; veřejné zakázky vždy spojeny se skandálem
- ideální krásou pohrdal, chtěl pravdu jak on ji viděl, chtěl skončit s konvencí a pojímat umění zcela nově
- bořil normy, osobní přístup k evangelickým motivům; vytvořil mimoděk celou školu – karavadžismus – NL, F, E, D
- Nemocný Bakchus – bůh hojnosti, plodnosti, tu je nemocný, navazuje s divákem bezprostřední kontakt přímým pohledem
- typické je prudké bodové osvětlení
chlapec s košem ovoce - Chlapec s košem ovoce – zátiší; 1. obraz evropské malby, který prezentuje zátiší jako samostatné téma
- obliba zátiší – perfektní znázornění jakosti, povrchů, slupek, orosení ovoce, až  minuciézní provedení všech prasklinek, nahnilé ovoce, suché listy…, toto rozvinuto v 90. letech v Holandsku
- dichotomie zátiší – evokuje na jedné straně luxus, bohatství a dary přírody, ale též zárodek zániku a pomíjivosti na straně druhé (červivé jablko, suchý list) – to odpovídá baroknímu nazírání = motiv Vanitas – marnost nad marnost
- Judita zabíjí Holoferna – tu Judita přímo při činu – uřezávání hlavy, krev stříká na polštář, drama, charakteristické pro barok, stupňuje možnosti – nejefektnější
- Růžencová Madona – Madona s Ježíškem na pozadí temně modrého závěsu s červenou standartou; nachází se uprostřed věřících; donátor, který si to zaplatil je zcela na kraji, typ růžencové Madony (drží růženec) - vznikl v řádu Benediktýnů; Madona v červeném jako královna nebes; Ježíšek - zdůrazněno jeho lidství - dítě, které se drbe na vypuklém bříšku, tře si nožičku o nožičku; kumulace gest blízko sebe v jedné části; kontrast světla a stínu u postav; věřící museli být překvapení blízkostí panny Marie na tomto obraze!
- Večeře v Emauzách – Kristus zpodobněn bez vousů (v jiné podobě – Marek 16,12), připomínka poslední večeře, Kristus se dal poznat, údiv nad tím, že ten, kdo sedí mezi nimi, je Ježíš, hostinský neví oč jde; počátek eucharistie, běžné téma renesanční malby; tu – vyhrocené napětí, údiv apoštolů nad Kristovými slovy, proti tomu nic nechápající hostinský, který má vztah k večeřejícím naprosto indiferentní (barokní rozvedení citů všemi směry); postavy ponořeny do temného prostoru, osvětleny prudkým světlem, neurčité tajemné prostředí
- Caravaggiovy obrazy přijímány církví rozporuplně, ale na nejvyšších postech ceněny
- Cyklus ze života sv. Matouše, Povolání  sv. Matouše – nepříliš častý motiv, bývalý celník (ne zrovna prestižní činnost) – i mezi lumpy se najdou zbožní lidé, Kristus přišel za Matoušem a požádal ho, aby ho následoval; jeho evangelium zařazeno jako první, C. tu domyslel a rozehrál scénář; scény z hospodských interiérů rafinovaně využívají osvětlení; proudy světla z oken do místnosti – rafinované osazení – světlo dopadá na určitou osobu či gesto; Matouš – výraz nevěřícnosti – já?; počítají peníze
- Umučení sv. Matouše – Matouš zabíjen brutálním chlapem, anděl dává palmu jako atribut mučedníka; mnoho postav
- Chlapec kousnutý ještěrkou – emotivní reakce, fyziologické možnosti v afektu, úleku
- Ukřižování sv. Petra - kompozice – cikcak – již ne ani vrcholně renesanční pyramidální kompozice, ale klikatá čára prostorem, či dynamická, stoupající spirála; aby se nepřipodobňoval ke Kristovi – přál si být ukřižován hlavou dolů
- Obrácení sv. Pavla – scéna zbavena dosavadních konvencí, spadl z koně, kůň zabírá většinu plochy horní poloviny obrazu
- Kladení do hrobu – prázdný hrob – tma, hrůza; nejvíce kopírovaná kompozice
- Ježíšek s Pannou Marií šlapou na hada – symbol zla; triumf nad silami zla; obraz odmítnut
- Smrt Panny Marie – ve chvíli její smrti byli apoštolové po světě na misiích, ale zázrakem se octli u jejího hrobu, ona pak vrácena na nebesa; proto nemáme žádné její relikvie; tu ale Marie jako stařena, naturalistická mrtvola se vzdutým břichem – neuctivé
- ikonografická učebnice: Sedm skutků milosrdenství – v jedné kompozici; konvenční téma, obtížné zobrazit tuto ikonografii novými prostředky; např. vězně navštěvovati, mrtvé pochovávati, sv. Martin daruje plášť žebrákovi

Giovanni Battista Tiepolo 1969–1770

- vynikající freskař, který pracoval lehkými doteky štětce a jednoduchými tahy

Giovanni Antonio Canaletto 1697–1768

- Kameníkův dům – v Londýně
- Slavnost nanebevzetí v Benátkách

Plastika

Gian Lorenzo Bernini 1598–1680

- umělec pracoval pro dvůr, též diplomat, časté cesty = znalost Evropy, podílel se na dostavbě Svatopeterského chrámu; dynamická kolonáda
- prototyp barokního portrétu: Portrét mecenáše kardinála Borgheseho – preference znázornit v určitém typickém momentu = důraz na momentnost; póza – právě se pootáčí, něco tam sleduje, pootevřená ústa, včetně povoleného knoflíčku – ne póza na věky; nemá symbolický význam, ale jde mu o impresionivnost; bez zbytečného lichocení – znázornění tlustého pána
- Apolon pronásleduje Dafne – ona se mu právě před našima očima začíná měnit ve vavřín = Právěseproměňující
- Baldachýn nad hrobem sv. Petra – čtyři sloupy – stáčené, dynamické
- Vidění sv. Terézie z Avili – oltářní kompozice v plastice; Terezu právě zasáhl šíp boží lásky – extatický moment, vyhrocení duševních stavů, extáze, vidění Ježíše Krista s nímž se duchovně spojila, anděl ji probodává šípem srdce – podoba s pozdně antickou stylizací; podání povrchu mramoru – bohatost řasení – potlačuje tělesné tvary; umístění sochy v oltářní nice; kombinace mramoru a zlata (šíp a paprsek)
- Piazza Navona v Římě – Fontána čtyř řek (Fontana dei Quattro Fiumi) – personifikace řek – sedí na skalisku, demonstruje pontifikát papeže, čtyři titáni na skaliskách: Dunaj, Rio de la Plata, Ganga, Nil (Nil má zahalenou hlavu, protože prameny Nilu v té době nebyly ještě známy), uprostřed egyptský obelisk; různé druhy kamene, pískovce, travertin; pro baroko typické = kombinace materiálů – různé mramory, bronz…

Architektura

- centrály a řecký kříž, kruh má perfektní tvar – nemá začátek ani konec; interpretace kruhu v polygonech
- Kostel Il Gesú – průkopnická stavba barokního stylu; průčelí – barokní rozpohybovaná fasáda
- Chrám sv. Petra v Římě – nejsložitější kostel na základě řeckého kříže, 1506–1667; tři hlavní fáze: 1) na tomto místě byl obrovský římský stadion, 2) původní kostel sv. Petra – 5tilodní bazilika, 3) náměstí – Bernini, široká třída – osa k náměstí
- 1506 – stává se poutním místem, náměstí již nestačí – je malé; papež rozhodl postavit novou baziliku – 1. plán pro novostavbu udělal Bramante – řecký kříž, hlavní kupole a 4 menší kupole; ale další papežové přepracovali na římský (latinský) kříž
- Bramante, Rafael, Ant. Da Sangallo, Michelangelo – kupole, Maderna – loď, Bernini – náměstí

Lorenzo Bernini 1598–1680

- architekt, sochař – dovršitel stavby chrámu Sv. Petra ve Vatikánu – kolonáda před chrámem Sv. Petra v Římě
- chrám Sant' Andrea al Quirinale (Řím, 1658–1660)

Francesco Borromini 1599–1667

- zakladatel dynamické barokní architektury = složité půdorysy chrámů = samostatný vnitřní prostor = na něm nezávislý interiér
- římský kostel San Carlo alle Quattro Fontane (1638–1641)
- kaple Sant' Ivo della Sapienza (hvězdicový půdorys, 1642–1650)
- projekt vily Falconeri ve Frescati

Guarino Guarini 1624–1683

- profesor matematiky a filozofie, který  ve svých složitých dispozicích překonává Borrominiho; vzorem celé Evropě – technická náročnost, tvarová a kompoziční bohatost, žebrové klenby, dynamicky prohýbané zdi

Španělsko

- papežštější než papež – sv. Tereza z Avili, sv. Ignác z Loyoly, sv. František Xaverský
- baroko je ve Španělsku velmi konzervativní, přísně katolické, vytváří tu specifickou podobu, Španělsko je typ velmoci, která měla velký příliv drahých kovů z amerických kolonií, ale toto bohatství jen využívala, neinvestovala dál a nerozvíjela
- na konci 30tileté války – úpadek, do té doby – 16. století – zlatý věk španělského písemnictví, výtv. umění se rozvíjelo v přísně katolické zemi hůře - architektura a plastika se upozaďovaly, rozvíjela se spíš malba – dvorská, zakázky od kléru omezeny, rozvoj šlechtické malby

Diego Velázques 1599–1660

- jakmile se stal dvorním umělcem, tak nejen malování, ale i ostatní povinnosti – diplomatické
- Trpící Kristus adorován lidskou duší – anděl ke Kristu přivádí lidskou duši, ta se k němu modlí, v popředí obr. umístěny nástroje mučení
- Bakchus mezi sedláky – alegorie pozice umělce ve Španělsku – mladík mezi nechápajícími nachmelenými sedláky
- Velásquez rozvíjí techniku děleného rukopisu, znovuobjeven až impresionisty (Manetem)
- Apolon přináší zprávu Hefaistovi (opět kontrast světů)
- Imaginární portrét Esopa
- dvorské portréty stereotypní motivy, ale možnost uplatnit různá řešení koloristických problémů, portréty královské rodiny, šašků a trpaslíků
- Portrét Filipa IV – mecenáš Velásqueze, aspekt přátelství a snad soucitu
- četné portréty dětských příslušníků – Vévodkyně Markéta od raně dětského do dívčího věku
- Portrét papeže Inocenta X. – byl pro papeže příliš pravdivý – nelichotivé vlastnosti – lstivost, podle něj dělal Bernini několik bust
- Las Meninas – dvorní dámy + infantka Markéta, dvorní dámy – trpaslice
- Kapitulace Holanďanů u města Berry – Předání klíčů od města Berry

Nizozemí

- 17. století – nemá stavební typ, rokem 1672 (rok katastrof pro Nizozemí) končí mohutný rozvoj výtvarného umění
- rozvoj řemesel – tapiserie; absence barokní architektury, rozvoj malířství
- Sever: strohý, střídmý x Jih: katolický – rozvoj, exploze malířství
- rozvoj krajinomalby – mořeplavci, přístavy; rozvoj zátiší – od 90 let 16. stol. dva typy: 1) chléb s vodou a dýmka, 2) opulentní, hojnost

Flandry

- jižní – náboženské nebo mytologické náměty

Petrus Paulus Rubens 1577–1640

- hlavní představitel Vlámské školy; mnoho cestoval (Itálie…)
- Léda s labutí – inspirace Michelangelem
- Kolektivní portrét se svým bratrem pod bustou Senecy
- Portrét se svou manželkou – tento maloval 100% sám; měl velikou dílnu, v podstatě rozvinul první manufakturu – obrovská produkce obrazů, některé jen dodělal a podepsal
- Portrét Betsabé – silně erotický náboj, dopis přinesla služka černoška
- Únos dcer Leukipových – dynamická kompozice
- Rubens je malíř barokních aktů, motivy antické alegorie – bohyně Hygea, Venuše a Mars, Jindřich IV. obklopen arzenálem antických bohů, kteří mu radí či přihlížejí

Anthony van Dyck

- jeden z Rubensových nejslavnějších žáků

Severní Nizozemí

- Lyden, Amsterodam, Haarlem – měšťanský charakter, obsahem – prostá obyčejnost běžného života

Rembrandt Harmensz van Rijn 1606–1669

- protiklad Rubense, necestoval, maloval sám; nikdy není teatrální; zájem o autoportrét, psychologická malba, šerosvit, široký repertoár
- Hodina anatomie doktora Nicolaese Tulpa
- Rabín (ve Šternberském paláci)
- mytologické náměty, portréty, Danae – prostor vybudován pomocí šerosvitu
- Kolektivní portrét jezdeckého sboru (Noční hlídka) – využití Caravaggiova principu temnoty, v popředí faráři – černý a bílý, celá scéna vrcholí nástupem bubeníka – sceluje kompozici
- Židovská svatba, Betsabé – psychologický, meditativní obraz; široké působení v oblasti grafiky, lepty

Frans Hals

- směřoval k postižení okamžitého dojmu, zaznamenával pijící či smějící se lidi – Piják, Maur, Čarodějnice, Cikánka
- portréty – mužské a ženské portréty představenstva chudobince v Harlemu (1664) – kolektivní portréty ženského a mužského představenstva starobince, všichni v černém, bílé límce

Vermeer van Delft

- o generaci mladší; interiérové scény, portréty zasazené v interiérech; vypracované schéma – pohled přes záclonu, dojem důvěrnosti
- častým námětem interiér s oknem na levé straně a dívka čtoucí dopis, nalévající mléko, zpívající, paličkující, malující, s náhrdelníkem
- Dívka s loutnou, Dívka s perlou, Čtenářka
- jediný exteriér Pohled na Delft

Anglie

- navazovala na Palladia v duchu barokního klasicismu

Christopher Wren 1632–1723

- architekt Londýna – kostel svatého Pavla v Londýně

Francie

Nicolas Poussin 1594–1665

- Bakchanálie, Spící Venuše, Triumf Flory, Apollón a Dafné, Čtvero ročních období, Orfeus a Euridika

Claude Lorrain 1600–1682

- mytologické výjevy na pozadí ideální krajiny – Vylodění Kleopatry v Tarsu, Jitro, Poledne, Večer, Noc

8B – Osobnosti a problémy českého barokního sochařství a malířství

- počátek baroka spadá do období Třicetileté války (1618–1648), která byla ukončena Vestfálským mírem = hospodářská a politická pohroma = snížení počtu obyvatel (válka, mor); dramatický proces vnitřních citových proměn
- 1620 bitva na Bílé Hoře; obnovení zřízení zemského, nucený odchod nekatolíků; silný vliv Jezuitského řádu
- v Čechách barokní umění – vliv politický + přirozená vnitřní uzavřenost, od 17. století na dvoře Rudolfa II. – rozvoj umění = Praha centrem císaře = rozvoj umění

Sochařství

- barokní sochařství je přímým protikladem sochařství  renesance, náboženské náměty – plné dramatického vzruchu, obestřeny kouzlem vzrušení, tvář prozrazuje exaltovanost a zanícenost, stavy extáze, okázalost gest, vzedmuté záhyby soch, dramatický rytmus drapérie, vázáno většinou na architekturu, volné monumentální plastiky, mariánské a morové sloupy

Jan Jiří Bendl

- rané baroko (pol. 17. stol.)
- socha sv. Tomáše, zajímavější výraz, kontrapost
- výzdoba kostela u sv. Salvatora – Archanděl Gabriel, Apoštol Jan
- Mariánský sloup na Staroměstském náměstí (stržen 1918)
- původní socha sv. Václava z Václavského náměstí (po nahrazení Myslbekovou) odvezena na Vyšehrad

Ferdinand Maxmilián Brokoff 1688–1731

- monumentální nadsázka, věcný realismus, pádnost gest, vnitřní rozložitost tvarů, pevná uzavřenost sochařského celku
- některé sochy na Karlově mostě
- Schodiště na zámku v Tróji
- výzdoba morového mariánského sloupu na Hradčanech

Matyáš Bernard Braun 1684–1738

- nejvýznamnější sochař českého baroka; pocházel z Tyrol, prošel Itálií, zdomácněl v Čechách
- byl protikladem Brokoffa – citové afekty, kontrasty světla a stínu, expresivní dynamismus
- sousoší sv. Ludgardy na Karlově mostě
- Kuks u dvora Králové – Alegorie ctnosti a neřesti na Kuksu před špitálem, sochy v nedalekém lese Betlémě

Ignác František Platzer 1717–1787

- výzdoba pražských kostelů – v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně

Jeroným Kohl

- sochy na kašně 2. nádvoří Pražského hradu (inspirace Berninim)

Malířství

- v době pobělohorské odchází spousta osobností do exilu, např.: Václav Hollar (1606–1677) – pohledy na evropská města

Karle Škréta 1610–1674

- po 1627 protestant, po obnovení zřízení zemského pobýval v Itálii, kde se setkal s renesanční malbou – mohl se vrátit až po konverzi ke katolické církvi; rozmanitost námětů: mytologie, křest život…
- plastické vyprávění i smysl pro dramatické konflikty, upřené pozorování a niterné prožívání citových dějů; podobizny
- cyklus ze života sv. Václava – pro kostel na Zderaze
- Smrt kněžny Drahomíry – propadající se s kočárem do pekel
- Zasnoubení sv. Kateřiny – kompozice směřující do hloubky obrazu – využití šerosvitu
- Nanebevstoupení Panny Marie – nakupení hmoty dole – PM se vznáší nahoře
- Portrét hraběnky Šternberkové – nevýrazná tvář, dokonalé šaty – připomíná Velásqueze
- Skupinový portrét rodiny brusiče kamenů Miseroniho – v pozadí průhled do dílny
- Škréta 1670 pohřben v kostele sv. Havla

Jan Kupecký 1667–1740

- pocházel z české evangelické rodiny, která kvůli víře emigrovala, vyučil se ve Vídni, pak cesty po Evropě, též do Benátek a Říma, pak se opět navrátil do Vídně (katolická) pak se přestěhoval do Norimberka, odtud vyjíždí do Německa i do Čech, četné výzdoby barokních kostelů, onemocněl dnou, omezil práci, dcera zemřela v dětském věku, syn v sedmnácti
- Portrét se synem, který se mu zjevuje ve snu
- Vlastní podobizna s poutnickou holí – znalost Rembrandtovy podobizny z medicejských sbírek
- Vlastní podobizna s portrétem neznámého šlechtice
- Vlastní podobizna u malířských štaflí, Ideální pár
- autoportrét s rodinou
- Vlastní portrét se synem
- Trudomyslnost a utrpení – hluchý, slepec a hrbáč – odhalené rameno – symbol zranitelnosti, odraz těžké životní zkušenosti
- Vídeň centrem barokní hudby
- nanejvýš neklidný život naplněný žalem a strastí

Petr Brandl 1668–1735

- snaha vymanit umění ze závislosti na objednavateli; představitel vrcholného baroka – biblické postavy, divadelní patos, barvy a temnosvit

Leopold Willmann

- až k polovině 18. stol.; adoptoval Lišku – malíře; sám jiná štětcová technika – rozdělená linie, letmé dotyky štětce
- výzdoba Křížovnického kostela

Václav Vavřinec Reiner

8C – Architekti českého baroka

- 17. století – většina staveb byla výsledkem činnosti cizinců (hlavně Italů)
= první stavby – jezuitské Klementinum – Giovanni Pieroni; Valdštejnský palác – Carlo Lurago
- vyvrcholení baroka: Dientzenhoferové

Kryštof Dientzenhofer 1655–1722

- vychází z voralberské oblasti, pak cestovali po Itálii
- radikální baroko – konvexně-konkávní zprohýbané zdi, stavby zcela zbaveny statičnosti, průniky jednotlivých částí budov
- Svatý Mikuláš na Malé Straně (1703–1711)

Kilián Ignác Dientzenhofer

- (jeho syn) dokončení chrámu svatého Mikuláše; zde valená klenba, leč freska na stropě budí jiný dojem, vestavěné pilíře, dynamický dojem
- barokní dualismus = poměrný klid vnější fasády v ostrém kontrastu s vnitřní dynamikou (interiér řešen nezávisle na exteriéru)
- kostel svaté Máří Magdalény v Karlových Varech
- kostel svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze
- Svatá Markéta v Břevnově 1705–1715, prolínající se kruhy
- kostel Sv. Josefa 1702–1711
- zjednodušováním, opakováním  stejných rysů vznikl z jeho staveb běžný typ venkovského kostela 18. století

Johann Dietzenhofer

- klášterní kostel v Banz

Jan Bernard Fischer z Erlachu 1656–1723

- pobýval 15 let v Římě, kde poznal díla Berniniho a Borrominiho
- Schwarzenberský palác ve Vídni
- zámek Schönbrunn u Vídně
- kostel sv. Karla Boromejského ve Vídni – míchání různých slohů
- Clam-Gallasův palác
- zámek Vranov u Znojma – kaple, sál

Jan Blažej Santini Aichel 1677–1723

- umělec a školený malíř pocházející z italské rodiny, z jehož díla jsou nejpozoruhodnější přestavby a dostavby gotických kostelů ve stylu barokní gotiky (lomený oblouk)
- Sedlec u Kutné hory – hřbitovní kostel všech svatých
- Mariánská Týnice – poutní kostel zvěstování Panny Marie
- Svatý Václav ve Zvolenu, kostel Narození Panny Marie ve Křtinách – perfektní půdorys řeckého kříže
- přehodnocením gotických prvků do čistě barokní podoby vznikl v Čechách na počátku 18. století stavební sloh, označovaný jako barokní gotika, který nemá v Evropě obdobu, v tomto slohu byl v letech 1719–1722 vystavěn hřbitovní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře, blízko Žďáru nad Sázavou; pěticípý půdorys, vzájemný průnik prostorových útvarů, dynamičnost stavební hmoty, popírající veškerou tíži zdiva, to vše svědčí o výjimečnosti této architektury (základem symbolické kompozice je pět  pěticípých hvězdiček, které má Jan Nepomucký na svatozáři + půdorys hvězdy + pět pětibokých kaplí – UNESCO)

Johann Lucas Hildebrandt

- kostel svatého Vavřince v Jablonném v Podjěštědí
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod