7 – Renesance

7A – Charakteristika renesanční kultury, význam pojmů renesance, humanismus, osobnost

Renesance

- zrušila transcendentní úběžník, autoritu položila zpět na zem, racionální interpretace světa, racio zaujalo místo boha
- původ slova renesance můžeme hledat v italštině – poprvé tohoto termínu použil Vasari, a to ve slovním spojení "rinascita dell arte antica", což volně přeloženo znamená návrat k umění antiky, římské antiky – římské památky se dochovaly v mnoha italských městech
- Italové si byli dobře vědomi, že v dávné minulosti byla Itálie s hlavním městem Římem středem civilizovaného světa
= znovuzrození majestátnosti Říma
- nový výtvarný sloh, obnova staré antické tradice, ne jen pasivní přejímání; znovuzrození, 15. – 16. století
- používali antické sloupové řády, ale vytvořili zcela vlastní prostorové uspořádání
- základní přehodnocení přístupu ke světu; nové sebehodnocení člověka – humanismus
- zahrnuje širší světonázor, individualismus – výrazné, zásadní odlišení od středověku; věk individualismu a naturalismu, sebevědomí člověka, který se odmítá podřizovat jiným autoritám; extrémně subjektivní projevy (vrcholí v dnešní době)
= mírou všech věcí je člověkProtágoras; vyvýšení člověka jako totální autority
- éra vynálezů: námořní technika – kompas, Kolumbus; vesmír – Koperník – heliocentrismus; knihtisk – Gutenberg; perspektiva – Alberti
- malířství a básnictví se povzneslo z kategorie opovrhovaných řemesel mezi svobodná povolání
- umění poprvé není těsně spojeno s náboženským životem a přináší nové náměty s člověkem jako středem všeho zájmu; renesanční umění klade důraz na harmonii všech částí umění a vytváří tak jedinečný dojem jemné klasické krásy; kánon
- renesance oceňuje individuální výkon, signace děl; dokumentace, zájem o autora a jeho život: Giorgio Vasari
- vznikají sběratelé, mecenáši; vznikají galerie jako veřejné instituce (dříve díla v kostelech, radnicích, palácích)
- poprvé v historii se v této epoše objevuje idea uměleckého génia
- rozvoj zájmu výtvarných umělců o lidskou postavu (zájem anatomický – cenné poznatky) viz renesanční traktáty - renesance: historický fenomén, který se zrodil (obdobně jako gotika) na  jednom místě – ve Florencii po roce 1400
- Florencie je tou dobou finanční mocnost – banky, správně je to městský stát s demokratickým zřízením, tedy stejný typ správy jako v demokratickém antickém světě; v Itálii je politický neklid, avšak Florencie byla finančně krytá
- 1401–1402 vyhlášena soutěž na výzdobu západních bronzových dveří Florentského osmibokého baptisteria z 13. – 14. století – demokraticky se mohl přihlásit každý; vzešli dva finalisté: Lorenzo Ghiberti a Filippo Brunelleschi
- téma: obětování Izáka; vyhrál Ghiberti 1378–1455 (ten levnější) – klečící Izák jako chlapec (inspirace v antické plastice: chlapec vytahující si z nohy trn), chlapec atletický, kompozice složitější, vícerovinatější, natočení těla
- Brunelleschiho návrh zamítnut, ještě gotický, krásná drapérie, nově řešený Izák, otec: inspirace francouzskou plastikou – po kolena ve vodě; Brunelleschi se později vynoří jako architekt
- další reliéfy 1420 také od Ghibertiho – severní dveře
- snahy zobrazit prostor pomocí perspektivy, tajemství perspektivy nutno hledat v matematice
- první renesanční stavba – 1419 – Nalezinec – sirotčinec Ospedale degli innocenti

Humanismus

= filosoficko-etické stanovisko, jímž je ústřední místo přisuzováno člověku, jeho důstojnosti, blahu, jeho potřebám a zájmům
- v renesančním humanismu byl proti křesťanskému asketismu a sebeodříkání zdůrazněn člověk jako plnokrevná bytost žijící všemi smysly; znovuzrození člověka z ducha antiky; Petrarca, Dante, Boccaccio

7B – Raná renesance a její hlavní principy v architektuře, plastice a malbě

Malířství

- raná renesance se v malířství projevuje snahou o vytvoření prostoru; již Giotto – empirická perspektiva
- pak renesanční umělci – zkoumání zákonitostí perspektivy – pavimento, umístění postav do prostoru

Massaccio 1402–1428

- první malíř, který se systematicky věnoval problému perspektivy
- výzdoba freskami kaple Brancacci v kostele Sta Maria del Carmine, ve Florencii; "inkunábule renesančního stylu v malbě"
  • Vyhnání z ráje – život prvních lidí, scéna citově napjatá, uvědomili si hřích, zoufalství, Eva křičí, postavy nepříliš anatomicky vydařené, ale zájem o soud jedince, velice působivý celkový výraz
  • Peníz daně – Kristus se svými učedníky, 1) před nimi je výběrčí daní, sv. Petr ulovil rybu, ta měla v tlamě peníz, 2) Petr podruhé, 3) podává peníz výběrčím = nový přístup, vržené stíny, barva tu jen jako rozlišovací prvek; jako médium k modelaci prostoru tu ještě neslouží (čb obrázek stejný dojem), postavy oblečené do antických rouch; linie, prostor, plastičnost
- Potrestání Ananiáše a rozdávání almužny – odehrává se na ulici, 1. portrét uličního interiéru; zobrazení obyčejných výjevů, žebráků – přistupuje k nim se zachováním jejich důstojnosti – humanistický přístup; snaha o správné vyjádření prostoru a postav v něm
- Nejsvětější trojice – v dolní části mrtvola v rozkladu; z žabí perspektivy, matematický způsob

raně renesanční mistři – perspektivní cvičení:

Paollo Ucello 1397–1475, Florencie

- Svatý Jiří bojuje s drakem – nepovedená jeskyně a drak, záliba v perspektivě
- Bitva u San Rema – roztažená kompozice, spadlá kopí určují prostor – míří na společný oběžníkový bod, „houpací“ kůň, postava padlého válečníka v perspektivní zkratce; plasticita, postavy vystupují z prostoru
- Lov v lese – rytmus stromů, které se zmenšují a perspektivní lovečtí psíci zleva zprava rozmístěni pravidelně a zmenšují se
- malovaný jezdecký pomník gondotierovi v kostele Santa Maria del Fiore ve Florencii – malba soch pomníku – levnější než socha sama, původně důsledně realistická – malba z podhledu – člověk hleděl koni na břicho, toto musel přemalovat, a tak je sokl z podhledu a kůň s jezdcem z čelního pohledu

Fra Angelico 1387–1455, Florencie

- opakující se téma zvěstování; intimnější, citlivější
- Kristus pašijový – posměváčci na něj plivou a fackují ho

v 15. století školy v Itálii

- Toskána – důraz na linii, prostor
- Florencie – plastičnost – přesná kresba a modelace tvarů převládá nad smyslem pro barvu (Massaccio, Fra Angelico, Ucello)
- Benátky – "mizerné" kompozice, trošku horší kreslíři, ale specializovali se na problém barvy a světla, dokonalá barva a její vztah ke světlu (Veronese, Tintoretro, Tizian, Giorgone)

Sochařství

- obecně: drapérie přiléhá k tělu tak, že jsou vidět tělesné formy (v gotice drapérie dominuje); renesanční sochařství též mění materiály, výjimečně používá dřevo (opovrhuje zaalpským gotickým uměním –  řezbou), typicky užívá bronz
- reliéfy: severní dveře florentského baptisteria – opět Ghiberti – snaha budovat v nízkém reliéfu prostor pomocí perspektivy

Donatello 1386?–1466

Svatý Jíří - Svatý Jiří v nice modlitebny Or San Michele
- zde svatý Jiří hledí přímo ven z niky, snaha o vymanění se z architektury (gotické sochařství bylo plně vázáno na architekturu)
- gotické sochy stály po obou stranách portálu v klidných vážných řadách a tvářily se jako bytosti z jiného světa
- Donatelův sv. Jiří stojí pevně na zemi, s nohama rozkročenýma, obličej vyzařuje energii a soustředěnost – pozoruje příchod nepřítele
- věž florentského dómu: sochy proroků; drapérie zcela opouští gotický charakter, v obličeji se zračí duchovní napětí – vnitřní rozpor
  • Prorok Habakuk – kontrast splývavé měkké drapérie a lysé hlavy, intenzívní vyjádření lidské psychiky
  • Prorok Jeremiáš – expresivní forma, nejde mu o to, zobrazit krásného člověka
- raná renesance ještě nehledá ideál krásy, to až vrcholná
- tribuna ve Florentském dómu – Santa Maria del Fiore – zpěvácké chóry, liturgické potřeby; dovádějící děcka – maximální akce, zobrazení dětí nejen v aktu, ale i v akci = pohybový katalog; v renesanci zobrazování Ježíška – realisticky, jako kojence se všemi faldíky měkkostí kůže a poměrem hlavy k tělu = poukaz na Kristovo lidství
- výzdoba dveří kostela San Lorenzo – reliéfy dvojic světců na západní fasádě, subtilní prostředky, jemný reliéf
- Donatello měl hluboké teologické vzdělání
- Judita s hlavou Holoferna – před fasádou florentské radnice, jedna z mála dřevěných soch, vyjádření heroického ducha; pozvednutý meč, neprojevuje radost – hrdinové si uvědomují dopad činu
- David, 1430 – první socha, která je koncipována plně samostatně – všechny pohledy na ní jsou rovnocenné = epochální význam; volně podaný mužský akt na základě studia modelu; stojí na uťaté hlavě Goliáše
- v Padově výzdoba hlavního oltáře – Kladení Krista do hrobu – rytmizováno, citový výjev, církví odsouzeno zobrazení Panny Marie jako staré ženy vzadu, vyjadřuje bolest, utrpení
- Zázrak svatého Antonína (paduánského) – nízký reliéf (stlačený reliéf) – prostředky hloubky prostoru matematické, geometrické
- reliéfy ze života Jana Křtitele: Tančící Salome, používá zde perspektivy architektury k vytvoření prostoru
- jezdecký pomník zvaný Gattamelata – před chrámem sv. Antonína v Padově (inspirace z antiky z chrámu sv. Marka v Benátkách, kam bylo přivezeno sousoší jezdeckých soch z Konstantinopole); snaha o dosažení jednoty mezi jezdcem a koněm; jezdecká socha, lehce podživotní, umístěna vysoko – působí sugestivně; první velkoformátový jezdecký pomník po antice
- Máří Magdaléna ze dřeva (motiv i materiál oblíbený ve středověku) dílo z konce života, meditace

Architektura

- počátečním impulsem pro novou architekturu bylo znovuobjevení spisu Deset knih o architektuře od Vitruvia; podnítilo to stavební činnost, která vycházela z antických stavebních předloh – Leon Battista Alberti 1404–1472, (Andrea Palladio 1508–1580 – vrcholná renesance)
- kostely: výstavní fasáda propracovaná do detailů; kopule

Santa Maria del Fiore

- Florencie – chrám, zvonice – kampanila a baptisterium; tato kombinace je běžná, např. Pisa; kostel a baptisterium jsou v ose, kostel na místě původního kostela Santa Reparta; 1. architekt Arnolfo di Cambia – čelní fasáda + část boční (zemřel 1302)
- návrh zvonice od Giotta (1330); 1357 – rivalita mezi architekty: Talenti a Cambio
- časové rozdíly při dostavbách jednotlivých sloupů, věnec kaplí před 1414
- definitivní komise na plán dostavby katedrály: vytvořeno tzv. modello; modello = nějak zdokumentovaný nápad – nemusí být 3D
- 1418 – soutěž mezi Brunelescchim a Ghibertim o stavbu kopule; rozhodla komise, že (gotickou) stavbu dokončí Filippo Brunelleschi (výzdobu dveří baptisteria získal v soutěži Ghiberti)
- Brunelleschi vynalezl metodu, díky níž se podařilo sklenout obrovský prostor mezi pilíři
- vzorem pro kupoli byl Pantheon – 43m průměr, florentská je vyšší (římská je hemisferická), dvouplášťová lomená kopule – vnitřní nosná a vnější ochranná (Chr. Wren v Londýně v kostele sv. Pavla – trojvrstevná klenba – mezi vrstvami je schodiště, původně pro kontrolu, dnes pro turisty; jiné proporce uvnitř a venku)
- tlak stěn kopule udržen tzv. „kamennými řetězy“ = šikmé cihly – drží pevněji nesou tlaky, pláště kryjí před deštěm
- dokončení vnější fasády později, čelní fasáda v 19. stol.

San Lorenzo ve Florencii

- od Brunelleschiho 1419; bazilikální typ z antiky – bazilika sloužila jako 1. obchodní středisko – burza; 2. směnárna peněz – úschovna; 3. soud – v jistých dnech zasedal soud
- 313 povoleno křesťanství, bazilika se stane typem pro křesťanské stavby
- zde trojlodní, klasická; přejímání idejí z antiky
- sloupy – pata je z kamene a sloup z omítnutých cihel – imitace kamene, korintské hlavice
- Vitruvius 10 knih o architektuře (z 1. stol n.l. z Říma) – zdroj informací, Brunelescchi stavěl podle jeho textů

Bazilika Santo Spiriro
- navrhoval Brunelescchi, stavěl Maneti (Maneti jako první napsal životopis Brunelescchiho); trojlodní bazilika, každá loď ukončena kaplí

pětilodní chrám v Mantově
- Giulio Romano, střídání plochých a valených stropů

7C – Povaha a osobnosti vrcholné renesance – Benátky, Řím – rozkvět génia

Piero Della Francesca 1416?–1492

- první velký umělec, otvírá cestu od rané renesance k vrcholné renesanci, hledá ideál krásy, ideální proporce
- působil v Urbinu, též v Římě
- vstřebal malbu florentskou i benátskou – syntéza obojího (linie, prostor a vztah barvy ke světlu)
Křest Krista - Křest Krista – desková malba, Kristus v ose obrazu, z boku Jan Křtitel v přímém profilu, krajina má realistický charakter – prostor obrazu běží dál do hloubky po řece Jordán (spíš kanál), v řece se odráží obloha = významné novum; statičnost kompozice – slavnostní ustrnutí postav, vyplnění prostoru jakoby bílým světlem
- Bičování Krista – dvojkompozice: 1) vlevo v palácové architektuře (pavimento) je bičován Kristus, 2) vpravo v exteriéru tři muži diskutují – běžný denní výjev; objevují se tu již vržené stíny, zvládnutí perspektivy
- portréty Federica Montefeltra a jeho manželky – oba z profilu – detailní podání jak postav v prvním plánu bez popředí, tak pozadí s velmi vzdálenými perspektivami, tyto malby ovlivněné severskými: Van Eyckové
- cykly v kostele San Francesco v Arezzu
- máme jen předválečné dokumentace
- cyklus Legenda o Svatém Kříži 60. léta 15. století
  • Zvěstování Panny Marie
  • Královna ze Sáby – pozvána do Jeruzaléma ke králi Šalamounovi, když překračovala lávku, měla vidění – ze dřeva této lávky bude zhotoven kříž, na kterém bude ukřižován spasitel
  • Konstantinův sen – císař Konstantin v předvečer bitvy, měl vidění, že když přijmou symbol kříže – zvítězí = „pod tímto znamením zvítězíš“, první realisticky podaný noční výjev – do té doby alegorie postavy noci; zde skutečně tma a umělé osvětlení, světlo vytváří iluzi hloubky; slavná legenda o snu, díky němuž přijal císař Konstantin křesťanskou víru
  • Bitva (následující den) – císař drží křížek
  • Nalezení kříže – dvě scény, jednotliví protagonisté se tu opakují – středověká konvence; pravost kříže potvrzena tím, že oživl nebožtík, ke kterému se kříž přiblížil
- cyklus ze života Krista
  • Panna Maria v naději – oděna jako měšťanka – nezvyklé
  • Adorace Ježíška – tu již patrný renesanční individualismus, který je až na škodu čitelnosti výjevu, zavádí to množství interpretací; (později proti tomuto Tridentský koncil, který zavedl jednoznačná schémata zobrazování: Krista, svaté trojice, Panny Marie, apoštolů) 3) Panna Maria a spící Ježíšek na klíně – za nimi okolo kruh 12 apoštolů, v pomyslném středu nad PM s Ježíškem zavěšeno vejce – archetyp plodnosti (Jung)

Sandro Botticelli 1445–1510

- působil převážně ve Florencii, v jeho díle přechod od rané k vrcholné renesanci; současník Leonarda
- Judita s hlavou Holofernovou – tento dramatický výjev je tu záminkou pro skvostné podání krásné dívky, Botticelli hledá ideální proporce – protahování postav – kánon krásy
- Klanění tří králů
- Svatý Augustin – manifestace humanisty v jeho pracovně, zájmy: astronomie, matematika (kabinet badatele)
- Portrétní tvorba – též předzvěst severské malby: Dürer, Van Eyck
- 80. léta 15. století Řím neměl žádné své umělce, tedy požádal florentské (Botticelliho), o výzdobu části Sixtinské kaple; papež Sixtus navrhl ikonografický program: zobrazit následky, které postihnou ty, kteří nedrží křesťanské víry - pás napravo při pohledu na budoucí poslední soud
Primavera - Primavera – Nymfa obtěžována větrem (příchod jara) – šaty tisícero květin, botanicky identifikovatelné, důraz na kaligrafickou linii
- Zrození Venuše (z mořské pěny) – postavy nejsou tak trojrozměrné
- výzdoba svatební truhlice – Venuše a spící Mars
- 90. léta  ve Florencii – kázání dominikánského mnicha Savonaroly – proti přepychu a okázalosti, též proti prostopášným tématům malby; mnoho umělců mu podlehlo a změnilo kurs své malby; Botticelli mnoho svých obrazů spálil = nová témata: Pomlouvání pravdy, aj. srdceryvné náměty

Andrea Mantegna 1431–1506

- působil v Benátkách u rodiny Belliniů; důraz na kresbu, hledí na objekt, nezaujatě zachycuje to co vidí, bez ohledu na estetický výsledek, důležitý charakter, detailní, popisný, záliba pro detail
- Kristus na hoře Olivetské – 80. – 90. léta 15. stol. – jedinečné podání pohledu na Jeruzalém, geologie, krajina; modlící se Kristus a spící apoštolové (sv. Jakub)
- Mrtvý Kristus – oplakávaný Pannou Marií – stařenou, krajní pohled na ležícího Krista od nohou – (neuctivé) nezaujatost, bezohledný realismus, chladný pozorovatel, perspektivní zkratka
- nástěnné malby v kapli Eremitánů v Mantově – jeho špička; iluzivní potažení stropu – kamenné balustrády, zde vystrkují hlavu andělíčci; snaha sugerovat prostor, snaha o barevnou iluzi (krok kupředu, který zůstal osamocen – pak až baroko)

Leonardo da Vinci 1452–1519, Toskána

- typ umělce u něhož se sumarizuje veškerý dosavadní vývoj = umělec – vědec – renesanční člověk – velký rozptyl činností
- zanechal množství kompozičních schémat – nebyla síla na dodělání, protože měl velmi mnoho nápadů
- byl levák a zvykl si psát zprava doleva, deníkové zápisky
- Zvěstování – proporce zlatého řezu
- Klanění tří králů
- Sv. Anna samotřetí – patronka rodinného života – nejmenší na klíně si hraje s beránkem – symbol Jana Křtitele; tři osy, dynamika, experiment – do té doby existovaly typy, ale Leonardo ji ztvárnil dramaticky
- Panna Marie ve skalách – 90. léta 15. stol. ve skalách – dramatické a potenciálně nebezpečné prostředí – intimní atmosféra: Panna Maria přidržuje pravicí na klíně Jana Křtitele, dál od ní sedí Ježíšek, který je podpírán andělem; v jednom místě je moment všech gest – ruka Marie, andělova a Jana Křtitele; 1480 – vrcholná renesance: pyramidální prostorová kompozice (raná renesance jen plošný trojúhelník); jemnost malby – na okrajích zapouštění lokálních barevných tónů = sfumato – předzvěst šerosvitu; tímto dílem založil nový proud, typ pyramidálních kompozic; spolupráce světla a barvy
- toto mezník, následuje manýrismus
- Jezdecký pomník milánského vévody, rozstřílený, dochovaly se jen kresby a modýlek
Poslední večeře - Poslední večeře – nástěnná malba v klášterním kostele Santa Maria delle Gracie – konec 15. stol.; vedle dlouhých stolů mnichů se objevil stůl Krista a jeho apoštolů; začala podléhat zkáze už za života; horizontální výjev, perspektivně hluboká kompozice; vprostřed Kristus, Apoštolové symetricky rozděleni, tvoří skupinky po 3, každý konglomerát představuje lidskou vlastnost – rozvinutí jednotlivých charakterových typů; rytmické střídání barvy roucha apoštolů: tmavá, zářivá + šerosvit; v tradičních verzích sedí apoštolové neohnutě v jedné řadě a jen Jidáš vybočuje; Leonardův obraz se od tradičních vyobrazení liší – drama a vzruch poté co Ježíš řekl „jeden z vás mě zradí“, jedině Jidáš nedává žádným gestem rozruch najevo
- Mona Lisa (Giocconda) – jemná modelace kolem úst a očí – sfumato – v jemném stínu, takže nikdy nevíme, jak se vlastně tváří…, elegantní konfigurace rukou - naznačuje inteligenci; hrozivá pustá krajina v pozadí = kontrast mezi pozitivní a negativní symbolikou
- pak se vrátil z Říma do Florencie, kde kázal Savonarola
- Leonardo se ke konci života věnoval spíš vědecké činnosti a vynalézání; pitvy – sám si dělal kresby, které jsou perfektní, prostorová představivost

Rafael Santi 1483–1520

- svou kariéru zahájil u Pietra Perugina – 16. století; pozván papežem do Říma, stal se oblíbencem
- výzdoba Scholy San Rocco ve Vatikánu – 3 klenební čela
  • Disputa – postavy diskutují o problému eucharistie; na oltáři je hostie
  • Škola Athénská – alegorie filosofie – všichni dosud známí filosofové, pohanská antická moudrost – kolektivní portrét – Platón s rukou k nebesům (ideje), Aristoteles s dlaní k zemi (empirika), ostatní filosofové + autoportrét Rafaela
  • Parnas – shromáždění bohů a literátů starověku i dnešních – Homér, Sapfó
  • levá strana – cyklus ze života sv. Petra – Osvobození sv. Petra, působivé večerní osvětlení, hluboké rafinované perspektivy, využití mříží
- Rafael – rafinovaný (později v 19. století se od jeho působení distancovalo hnutí prerafaelisté – umění před ním
- Sixtinská Madona v Drážďanech – oltářní obraz

Michelangelo 1475–1564

- určující osobnost 16. století, nejvlivnější
- víc sochař než malíř
Socha: žákovské práce – reliéfy: Boj Lapithů s Kentaury – záminka pro ověřování plastických možností
- Madona na schodech – inspirace Donatellem (spojnice: Donatello – Michelangelo – Bernini)
- u Michelangela aspekt komunikativnosti, traktáty, teorie sochy – musí být dobrá i když spadne ze schodů – uzavřená forma
- 90. léta – Bakchus – na objednávku do Říma – a la antika–- dlouho považováno za originál z 2. – 3. stol.; vratký postoj
Pieta - Pieta – tradiční frontální schéma, maximální technická virtuozita, minuciézní provedení, až slonovinový dojem; jediné dílo, které Michelangelo signoval = Michelangelo fecit
- David ve Florencii – po návratu z Říma se ujal M. zkaženého kusu kamene, rád se ho chopil a využil jeho determinaci – možnost vyrovnat se se ztíženými podmínkami; David nakročen (dle praskliny kamene), jako mladý bojovník, nekonvenční schéma – obvykle jako král, panovník; umístěno před radnicí – heroická událost, vzepření se ústrkům
- nekonečné práce na náhrobku papeže Julia II
- Mojžíš – tradiční schéma – sedící prorok, na hlavě malé rohy (rohy jsou ikonografické = Mojžíš byl starozákonní prorok, který byl osvícen, což se kdysi zobrazovalo symbolicky paprsky, které na nějakém starém provedení zůstaly jen v torzu růžků u hlavy – toto schéma pak opakováno a přejato); pojetí odpovídá vrcholné renesanci – Mojžíš je rozhněván, snaží se povstat, postihnutí nadlidských možností – gigantomachie
- Hrobka Medicejů – komplexní úprava kostela San Lorenzo – alegorické postavy denní doby – Večer (usnutí) – nedokončená hlava – záměr, Jitro (probuzení) – bolestné probuzení ze spánku do dne který nepřináší nic dobrého, rozpad a krize hodnot
- vrcholná renesance: snaha potvrdit individualitu, odvrhnout zaběhnuté postupy
Malba: i v malířství sochařský, plastický přístup
- Madona rodiny Doni – kruhová kompozice, složitost pohybu, napětí; Panna Marie + Josef + Ježíšek – výraz však prostý sentimentu; emancipace barvy – anilínové tóny
- ač byl vztah papeže Julia II. a Michelangela napjatý, přesto ho požádal o malířskou výzdobu Sixtinské kaple – na stropě: stvoření – božský dotyk, první hřích, vyhnání z ráje; andělé u Michelangela vždy bez křídel, postavy svalnaté; na krajích – postavy proroků v bolestných křečích; mistrovství kresby lidského těla v kterékoli poloze a z kteréhokoli úhlu
- po dokončení stropu se věnoval architektuře; pak jej Klemens VII požádal, aby vymaloval na čelní stěnu Poslední soud – uprostřed trůní Kristus jako soudce, soudní tribunál: Panna Maria a Jan Křtitel, níže archanděl Gabriel váží duše, které jdou dle spásy do nebe nebo do pekla, Michelangelo tu však zobrazil jen ten trest: monumentální obraz boží msty; dole – zkázný koloběh; obraz lidstva, které je Kristem zatraceno
- polovina 16. století – tridentský koncil – zakazoval akty v kostele a předepisoval závazná schémata zobrazování
- Michelangelo byl však příliš velká autorita, tedy přemalováno až po jeho smrti – šat Panně Marii a roušku Kristu
- v posledních letech života se věnoval úplně volné tvorbě – bez objednávky – volná plastika – stylizace, oproštěnost

Benátská škola

- Benátky – obchod ve středomoří – Turecko,…
- na laguně, důraz na barvu a na světlo a jejich vztah
- Benátky moderní politické uspořádání: demokracie + dóže
- rodina Belliniů, Gentile Bellini – historické záznamy, bratr Giovanni Bellini – portréty kurtizán aj.
Vittore Carpaccio
Giorgione (zemřel 1525 na mor) –  Bouře – atmosféra světla před bouří, naturalisticky zobrazený blesk
Tizian – žil téměř celé 16. století – Venuše, portréty, portrét papeže Pia II aj.; pozdní práce – kladení Krista do hrobu – uvolněný štětcový přednes
Paolo Veronese
Tintoretto – spojuje vrcholnou renesanci s manýrismem a barokem

Architektura

San Giorgio Maggiore v Benátkách – ze 16. stol.
- Benediktinský klášter – celý na ostrově
- výrazná změna typu
- během tridentského koncilu – 16. stol. – napětí mezi papežem a dóžetem, tedy kostel podélný, prodloužený chór, sbor mnichů vzadu, nevidí na celebrujícího, ale ti znají bohoslužbu
- architekt Andrea Palladio
- Kardinál Milánský – později Svatý Karel Boromejský – 1578 napsal instruktáž jak stavět kostely: přijatelné jsou jedině podélné kostely, centrály přípustné jen výjimečně, je-li to místní tradice, tradice kostela, poutní…; jasnost (světlo) kostela, mystický, plný fresek, laik může vidět v kostele vše
Sant' Andrea v Mantově
- Leon Battista Alberti 1404–1472
- pojal fasádu jako obrovský vítězný oblouk podle římského způsobu
- typ kostela s vestavěnými pilíři, bazilikální typ
- v době humanismu postavili kostel, kde je tma, světlo jen z kopule; kostel mezi domy a tak je tam tma
kostel Il Gesú v Římě
- hlavní kostel Jezuitského řádu – světová centrála jezuitů
- raně barokní kostel – Giacomo della Porta
- typ kostela s vestavěnými pilíři – stal se skoro nutností pro jezuitský řád – nositel architektonického typu (100 let po S. Andrea) = export
- kazatelský řád – široká hlavní loď, krátká příčná, nad křížením kupole: vestavěné pilíře, svádí tlaky a umožňuje větší zaklenutý prostor – architekt Vignola – kol. 1568 začal stavbu, vzor Sant' Andrea; do valené klenby vříznul okna
- svěceno 1578
Il Redentore Il Redentore v Benátkách (Ježíš Kristus spasitel)
- architekt Andrea Palladio, po moru 1575 postavil poutní kostel díkuvzdání, na kraji u kanálu
- zde maximální možnost hierarchizace: chudina stojí venku před kostelem, kdo je hlavní je blízko a vidí, vestavěné pilíře

- humanistická představa kostela: centrála: ideální tvar, maximálně demokratický, všechny body stejně vzdáleny od oltáře
- přidává se problém vstupu, porušení dokonalého tvaru, humanistické otázky
- přestavba chrámu sv. Petra: Michelangelo
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod