6 – České umění středověku

- od počátku 6. století – Slované na našem území
- 623 Sámova říše, první kmenový svaz zde, Sámo – Frank
- 9. století – Velká Morava – první slovanský státní útvar
- Mojmír (832–833) – obava kristianizace od Franků – tedy pozváni misionáři z Pasova
- jeho nástupce synovec Rastislav (846–869) – vyhnal Francké misionáře a usiloval o založení samostatné diecéze, papež ho nevyslyšel, tedy se obrátil na Byzantskou říši – patriarcha mu zajistil misi Konstantina (Cyrila) a Metoděje za Soluně – vynikající dvorští učenci, bratři; oba znali slovanský jazyk a měli diplomatické zkušenosti; důkladně se připravili
- 873 příchod na Velkou Moravu
- Konstantin – na základě řeckého písma vytvořil písmo vhodné pro slovanské národy – hlaholici, vytvořil gramatiku staroslověnštiny a přeložil základní liturgické texty, které byly do té doby jen latinsky nebo řecky
- měli ohromný úspěch, získali si většinu národa
- Konstantin a Metoděj byli obžalováni z kacířství a museli se jít zpovídat do Říma, 867 tam šli a vzali s sebou právě nalezené ostatky sv. Klimenta, kterými disponovali – papež jejich učení schválil
- Konstantin přijal mnišské jméno Cyrilos, Metoděj šel zpátky
- Metoděj pokřtil prvního historicky doloženého českého knížete – Bořivoje
- Svatopluk 870–894
- 885 umírá Metoděj, po jeho smrti papež Stefan V. zakazuje slovanskou bohoslužbu, slovanští kněží se utíkají do Bulharska
- 894 Spytihněv a Vratislav – odtrhli se od východní mise a připojili se k Franckému králi
- 906 Velká Morava zaniká nájezdem Maďarů
- z období Velké Moravy množství nálezů, lokality: Mikulčice u Hodonína
- množství románských jednolodních kostelů s apsidou, malá sdružená okna, typ kostelů připomíná typ Irsko-skotských obvykle jednolodních kostelů
- též stavby centrální: rotundy s apsidou, či baptisterium se čtyřmi apsidami
- hrobní nálezy: nákončí na opasky, gombíky, přívěšky: křížky vyzdobeny stylizovanými figurami, vědérka, přívěšek tvar kodexu
- nálezy zemědělských nástrojů
- Staré Město u Uherského Hradiště – množství kostelů – sv. Michal na Dědině (rotunda), Špitálky (trojlodní), Sady – sídlo Metoděje, Na Valách, Modrá

6A – Umění v Čechách za vlády Přemyslovců (10. – 13. století)

Pověsti

- vyprávějí o kněžně Libuši, jak ze svého sídla na Vyšehradě věštila budoucí slávu Prahy, kterak vyslala poselstvo za zakladatelem panovnické dynastie Přemyslem Oráčem, o udatném Bivojovi, o bájném koni Šemíkovi a jeho skoku z vyšehradské skály či o dívčí válce
- vyšehradské pověsti vysvětlující a oslavující vznik a počátky přemyslovského státu povýšily toto území na jedno z nejpamátnějších míst českého národa
- dnešní Vyšehrad vznikl jako opevněné hradiště někdy v 10. století – prvním nesporným dokladem o existenci vyšehradského hradiště jsou přemyslovské denáry Boleslava II., ražené ve zdejší mincovně v polovině 10. století
- hradištní Vyšehrad se nacházel o kopec před tím – dnes polosesutá skála v Bráníku – přesně proti skále Děvín = to odpovídá geologickým podložím zprávám ze starých kronik (květiny), i poloze Děvínu naproti Vyšehradu

8. – 10. století

- v 8. století se těžiště osídlení přesouvá do oblasti Hradčan a Malé Strany
- 3/3 9. století – založení Pražského hradu
- slovanské hradiště Praha – předchůdce dnešního Pražského hradu – bylo založeno v 9. století knížetem Bořivojem
- kníže Bořivoj – první historicky doložený kníže – 879 přijal křest od Metoděje v Levém Hradci, kde byl založen kostel sv. Klimenta
- založil nejstarší kostel Panny Marie, na PH
- Vratislav založil baziliku sv. Jiří – vpravo za oltářem pohřbena sv. Ludmila – regentka sv. Václava zabitá z popudu její snachy Drahomíry, původně pohřbena na Tetíně, kde byla zavražděna, ale pak její ostatky vyzdviženy a znovu důstojně pohřbeny v bazilice
- třetí kostel Pražského hradu založil Václav – rotunda sv. Víta (1) – průměr střední lodě je 13m, 4-apsidová, omítaná, dodnes zachovány zbytky rotundy, ostatky sv. Víta dostal kníže Václav pro kostel sv. Víta od císaře Jindřicha Ptáčníka
- Václav byl pozván bratrem do Boleslavi na hostinu, ráno, když spěchal na jitřní obřad, byl u dveří zavražděn bratrem – 929 podle legendy, 935 podle Vlčka; tělo bylo tři roky v kostele sv. Kosmy a Damiána v Boleslavi, pak přeneseno do rotundy sv. Víta na Pražském hradě, místo hrobu respektováno při přestavbách – jižní stěna parléřovské katedrály
- 973 papež souhlasil s oddělením od řezenského biskupství a v Praze vzniká samostatné biskupství, též biskupský dům
- 1. biskup: Dětmar, 2. biskup: Slavníkovec Vojtěch – umírá mučednickou smrtí, misijní cesty do Pruska
- u kostela sv. Jiří založen 1. benediktýnský klášter princeznou Mladou – 1. benediktýnská ženská větev – tyto benediktýnky měly výsadu být přítomny královské korunovaci, toto biskupství fakticky ovládalo Čechy
- politicky: rody Přemyslovců a Slavníkovců – boje o převahu, vyvraždění Slavníkovců v Libici nad Cidlinou 995 – jedině Vojtěch přežil, legenda o jeho životě na dveřích katedrály v Hnězdně
- definitivní sjednocení a vznik českého státu

11. století

- bazilika sv. Víta, Vojtěcha a Václava (2), přestavěl ji Spytihněv, neboť nestačila davu poutníků; trojlodní bazilika, dvě úzké boční lodě zakončené též apsidami, pod střední apsidou trojlodní je krypta, pod jižní hrob sv. Václava, na západě je příčná loď, vstup musel být od jihu – dnes zlatá brána

Vyšehrad

- 11. století je nejslavnějším obdobím Vyšehradu - na Vyšehrad přesídlil první český král Vratislav II. (1061–1092), tento kníže, roku 1085 jmenovaný králem českým a polským, si za svou rezidenci zvolil právě Vyšehrad, zesílil jeho opevnění a vybudoval zděný palác odpovídající aspiracím českých panovníků
- založil
  • nový chrám, baziliku sv. Vavřince – původní románská 3-lodní bazilika se nacházela východně od dnešního kostela
  • snad nejstarší pražskou románskou rotundu sv. Martina – nedaleko od hlavní brány, zachovala se v původním zdivu + rekonstrukce 19. století – neorománský portál, obloučkový vlys na apsidě
  • Vyšehradskou kapitulu kolem r. 1070, kapitula byla vyňata z pravomoci pražského biskupa a podřízena přímo papeži, vyšehradská kapitula sehrála v dějinách Vyšehradu důležitou úlohu, těšila se velké pozornosti mnoha českých panovníků a získala řadu politických i hospodářských výsad
- Vyšehradský kodex – rukopis, iluminace, objednán u příležitosti korunovace Vratislava – Klanění 3 králů, Vjezd Krista do Jeruzaléma, Z mrtvých vstání

- další rotundy: v Praze – sv. Kříže, sv. Longína; ve Znojmě – sv. Kateřiny – uvnitř nástěnné malby, genealogie Přemyslovců

12. století

- končí nadřazenost Vyšehradu, centrem se stává Pražský hrad, jeho přestavba za Vladislava II. (1140–1172), nové opevnění – Vladislavské hradby kotvené 5tibokými věžicemi, Starý královský palác – přízemí členěné pasy, románské niky, denár Vladislava II.
- Klášter Premonstrátů (reformovaný řád – zakládal novou fundaci v blízkosti města) na Strahově; Klášter Benediktýnský v Břevnově
- Malostranské mostecké věže (levá věž románská)
- oba pražské břehy spojeny románským mostem – Juditin most – inspirován kamenným mostem v Řezně, stál do povodně 1342, pak nahrazen Karlovým; v místech Mánesova mostu byl brod, v době stavby mostu už byl urbanismus Starého města daný, proto není přímý průchod na Staromák od Karlova mostu jako Kaprovkou od Mánesova mostu
- kostel Panny Marie pod Řetězem – Maltézských rytířů (Johanitů), dochována jen dvě žebra, stala se vstupem při gotické přestavbě
- 2. polovina 12. století – úprava baziliky sv. Jiří – vyvýšený chór s vnitřní kryptou a pilíře
- Přemyslovský palác v Olomouc; Olomouc – dóm sv. Václava; biskupské sídlo v Roudnici – typ donjonu

13. století

- rozvoj románského města – množství kostelů, které dnes již nestojí, leč dala jména místům: Mariánské nám, Linhartská,…
- Staré město – velký rozvoj v 2. pol. 12. století – Praha poseta výstavnými románskými kamennými domy – už v této době – Řetězová, Celená, Jilská, Husova, Karlova
- všechny jednopatrové, některé dvoupatrové, spodní podlaží je 2m zahloubené do země – není to ani přízemí ani sklep
- obvykle – uprostřed sloup, po obvodu čtyři klenební pasy; domy mají obytnou komnatu nebo dvě, studenou síň a komoru; palácový typ – střední studená komnata v ose, přiléhají dvě otopné komnaty
- sloupy hladké, hlavice, patky, uvnitř charakteristické niky na umístění osvětlení; vstupy orientovány zezadu, ne z ulice – dům plnil roli dobře chráněného útočiště

Anežský Klášter

- Anežka Přemyslovna – narozena 1211, dcera Přemysla Otakara I., vychována v cisterciáckém klášteře, v útlém věku zasnoubena, ze svatby sešlo, další výchova v klášteře Premonstrátek v Doksanech, během mládí opakované dohadování sňatků
- Anežka si vždy přála sloužit Bohu, po smrti otce na přímluvu papeže jí bylo umožněno, stát se řeholnicí
- pomáhal jí bratr Václav, který ji daroval pozemky, kde 1230 zahájila velkolepou výstavbu mužského kláštera Minoritů a ženského kláštera Klarisek Na Františku = Sv. František a sv. Klára byli Anežce duchovními vzory – propagovali požadavek apoštolské i prosté křesťanské chudoby příslušníků řádů
- 1234 Anežka a několik dalších šlechtických dívek vstoupila do kláštera, který byl první gotickou stavbou v Praze – neobvyklé, aby královská dcera vstoupila do chudého řádu
- Anežka si dopisovala se sv. Klárou, zakladatelkou řádu; upevnila svůj vztah s papežem Řehořem IX.
- celý život věnovala zajištění kláštera
- Stavba: nový gotický sloh, portál s lomeným obloukem s vloženým tektonickým pruhem
- Kapitulní síň – nejstarší etapa, směs gotických prvků a románských oken, zdivo – opukové kvádříky
- Svatý František – rezignace na veškerý majetek, Anežka však vyjednala sestrám žijícím na druhé straně Alp než je Itálie výjimky – postní i šatní na zimu
- hlavní místnost konventu – dvě poloviny, každá plnila jinou funkci – spojeny oblouky, přístupné každá zvlášť; trámový strop
- hrušková křížová klenba (žebro končí v půli zdi a je ukončeno „hruškou“), raně gotický sloh, skladební charakter
- po 1250 – nová kuchyně, klenební žebra: jiný profil – dynamičtější
- Anežka měla v klášteře svou soukromou komnatu v prvním patře – malá zaklenutá místnost
- přiléhající kostel Františkánů – trojlodní, válcové přípory, těsně sousedil s Klariskami, ty nesměly vidět sloužícího kněze, jen slyšely bohoslužbu za závěsem na tribuně; zde 1. gotické okno, odsud průhledy na dvoulodí
- expozice kláštera – NG – Madony, mistr Třeboňský, mistr Vyšebrodský, Magistr Theodorik, sochy Madon
- po smrti Anežka pohřbena v klášteře, uctívána, klášter však často zaplavován, tedy ostatky vyjmuty a uloženy v truhlici, za husitských válek však sestry klášter opustily a truhlici odnesly s sebou neznámo kam
- Anežčin hrob – osazen novou deskou, však její ostatky nepřítomny

- císařská falc v Chebu (Fridricha Barbarosy) – císařský palác datován 1230 – dle vzoru Karla Velikého – vnitřek oktogon, vně čtverec, napjaté dynamické vztahy, dvě patra – střední pole do patra otevřené – časté u císařské rezidence; Vstupní věž, Kaple

6B – Umění v Čechách za vlády Jana Lucemburského a císaře Karla IV.

Pražský hrad

- bazilika sv. Víta – přestavěná Spytihněvem
- do Čech se během vlády  Jana Lucemburského vrátil Markrabě moravský Karel – budoucí císař – Karel IV. – vychovaný na francouzském dvoře a započal s přestavbou sv. Víta
- nová katedrála (3)
1) – 1344 pozván stavitel Matyáš z Arrasu – katedrálový chór a dvě kaple, polygonální kaple Matyáše z Arrasu, silný vliv severní a jižní Francie – typický linearismus, časté hlavičky v zaklenutí
2) – po jeho smrti vystřídán Petrem Parléřem, který změnil projekt; na hraně styku hutě Matyáše z Arrasu a Petra Parléře dodnes patrná spára
etapy chrámu sv. Víta - kaple sv. Václava v místech původního hrobu sv. Václava = srdce katedrály
- vysvěcena 1367 arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi
- vykládání ametystem a jaspisem (též na Karlštejně) + místně červená; spáry vyplněny sádrovou mázdrou a překryty zlatou fólií; vhodné barvy pro pašijové scény; hvězdová, síťová klenba
- čelo kaple – ukřižování; dále – kladení do hrobu, vzkříšení; jednotná koncepce – silný dojem
- v rohu model jižní věže katedrály
- též vyprávění svatováclavské legendy: svatý Václav křtí pohanské děti, svatý Vít přisluhuje mši, svatý Václav přijíždí na sněm v Řezně (na tomto výjevu již má Václav renesanční oděv a obraz již má perspektivu), svatý Václav přijímá ostatky svatého Víta od Jindřicha Ptáčníka
- nad hlavním oltářem je socha sv. Václava (do které pasuje Václavova lebka)
- Zlatá brána – netypický vstup pro královské katedrály – tři lomené arkády, mozaika – nad středovým portálem – Kristus jako soudce v mandorle, pod ním – Karel IV. a Eliška Přemyslovna; nad levým obloukem – Poslední soud; nad pravým obloukem – zavržení klesají do pekel; nad portálem okna, která vedou do komory, kde jsou uloženy klenoty
- nová katedrála založena 5-lodní, ale dostavěl ji až Mocker
- do 5-lodí zaneseny ostatky sv. Vojtěcha – milénium výročí Vojtěchovy smrti (utlučen veslem a probodnut sedmi ranami oštěpem, tělo vykoupil polský král Boleslav Chrabrý a přenesl do Hnězdna, po 1039 se část ostatků dostává do Prahy do sv. Víta.); 1997 – náhrobek na podlaze katedrály – manželé Fantovi
- okna S. Libenský a J. Brychtová
- v ose chóru umístěné původní královské hrobky
- Parléřovské triforium
  • přemyslovská minulost – busty a náhrobky z parléřovské huti, portrét sv. Václava odpovídá tvarům jeho lebky
  • Lucemburská přítomnost – Jan, Karel a manželka
  • novodobé – patroni, donátoři
3) – Bonifác Wohlmut – konec 16. století
4) – dostavba Josef Mocker – 2/2 19. století – 1928 dokončena k miléniu úmrtí sv. Václava

Karlštejn

- 1360
- Kaple sv. Kříže – obrazy světců a biskupů, škola Mistra Theodorika, deskové malby, symbolické pozadí, časté ražené zlacené ornamenty na výzdobě rouch a desek kodexů
- votivní obraz Jana Očka z Vlašimi – v Kapli sv. Kříže na Karlštejně
- každý z obrazů – nositel skutečných relikvií

Karel IV.

- český král a císař říše římské se za doby své vlády (1346–1378) významně zasloužil o skutečný rozkvět Prahy; byl velmi vzdělaný a inteligentní – proto přivedl český stát k vrcholu hospodářského a kulturního rozkvětu a Prahu povýšil na císařskou rezidenci a politické centrum Evropy
- na počátku své vlády, v roce 1348, založil Vysoké učení – Karlovu universitu, kam putovali mladí lidé toužící po vzdělání z celé země – proto v roce 1366 založil první studentskou kolej – Karolinum
- založil rovněž Nové město pražské
- kromě toho Karel IV. povolal do Prahy význačného stavitele Matyáše z Arrasu, aby provedl stavbu katedrály sv. Víta ve stylu vrcholné gotiky; stavbu dokončil Petr Parléř, který se pak podílel i na stavbě dalších krásných staveb, které inicioval Karel IV, jako jsou např. Mostecká věž, Týnský chrám, Kostel všech svatých na Pražském Hradě
- další významnou stavbou, kterou inicioval Karel IV., byl kamenný most, spojující oba vltavské břehy v místech, kde stával most Juditin, který strhla povodeň; Karlův most, jak se mostu od té doby říká, se klene nad řekou Vltavou na 12-ti mohutných pilířích v celkové délce 520m a v době postavení jej nezdobily žádné sochy; stavbu provedl opět Petr Parléř; most byl zbudován velmi důkladně, přežil celá staletí, mnohé bitvy i povodně; na počátku 20. století byly dva původní oblouky povodní poškozeny a následně opraveny; Karlův most jako jeden ze symbolů Prahy i české státnosti přežil bez pohromy i nejničivější povodeň novodobé historie v srpnu 2002
- svoje aktivity však moudrý panovník neomezil pouze na Prahu, ale dbal o rozkvět celé říše – k uchování a ochraně říšských korunovačních klenotů a relikvií nechal vybudovat nedaleko Prahy na řece Berounce mohutný kamenný hrad – Karlštejn; tento hrad umístěný v malebné krajině patří mezi skutečné hradní skvosty střední Evropy
- význam Vyšehradu znovu pozvedl až Karel IV. – podle korunovačního řádu se zde začínal průvod nového panovníka jako projev úcty k prapředkovi dynastie, z níž po matce pocházel; přestavěl Vyšehrad v kamennou pevnost, připojil jej hradbami k Novému Městu Pražskému, vystavěl gotický královský palác, kapitulní chrám, mohutnou bránu zvanou Špička; za husitských válek byl však celý královský okrsek zničen

- Václav IV. – panoval jen krátce, po něm – jeho bratr Zikmund, pak vypukly husitské války, které spíš pustošily, nic moc nového, pak vláda Jiřího z Poděbrad, ten doporučil zemské šlechtě povolat polský rod Jagellonců

6C – Pozdně gotické umění za králů Vladislava a Ludvíka Jagellonského

- ekonomická krize počátku 15. století, husitské války a problémy konsolidace po nich, to vše přerušilo stavební ruch v prostorách paláce skoro na 80 let
- až král Vladislav II. Jagellonský (1471–1516) se mohl opět pustit do budování a přestavby, která dala paláci v podstatě dnešní podobu
- na tomto projektu pracovala řada skvělých stavitelů a umělců té doby, mj. H. Spiess z Frankfurtu n. Mohanem či B. Ried (Rejt), považovaný za největšího středoevropského stavitele 15. – 16. století, jenž vynikajícím způsobem kombinoval prvky pozdní gotiky a renesance
- H. Spiess rozšířil palác v západním křídle a spojil je arkádou s katedrálou sv. Víta.
- v rozšířeném objektu se nacházejí dvě místnosti, které obě sloužily úředním účelům
  • Vladislavova ložnice – je zaklenuta klenbou síťovou na osnově hvězdic; ve Vladislavově ložnici se na stěnách nacházejí malby znaků zemí Koruny české a členů komorního a dvorského soudu, kteří zde měli své kanceláře; později se zde nacházela kancelář dvorského a komorního soudu
  • druhá místnost – zaklenutá žebrovou klenbou, v níž byl archív zemských desek
- B. Ried, pracující na stavbě od pol. 80. let 15. století, vytvořil v patře hlavního traktu ve své době největší sál ve středoevropském prostoru, do roku 1502 užívaný jako trůnní a dnes zvaný Vladislavský
- Vladislavský sál, ve své době největší místnost ve střední Evropě (délka 62m, šířka 16m, výška 13m), postavil jako vynikající syntézu pozdně gotického slohu s renesančním v letech 1492–1502
- i svou původní funkcí to byl sál trůnní (do roku 1502), avšak když Praha s nástupem Habsburků na český trůn (1526) postupně pozbyla rezidenční funkci, využíval se pro pořádání sněmů, slavností, korunovačních hostin, rytířských turnajů či jako prodejní místo
- sál zaujímá plochu celého 2. patra Starého královského paláce
- tento prostor je ukázkou užití originálního systému pozdně gotických síťových kleneb na osnově šesticípých hvězdic ve spojení s širokými trojdílnými renesančními okny
- k osvětlení slouží pět renesančních bronzových lustrů z 1. pol. 16. století
- Riedovým dílem jsou také tzv. Jezdecké schody vedoucí do Vladislavského sálu
- úprava východního křídla, kde se později nacházela Stará sněmovna
- renesanční tzv. Ludvíkovo křídlo paláce – jižní křídlo vybíhající do parkánu, dnes do hradní zahrady Na valech
- z tohoto křídla, kde v 2. patře byla místnost České kanceláře, provedli čeští stavové v roce 1618 defenestraci královských místodržících, což se stalo podnětem českého stavovského povstání v letech 1618–1620
- výrazným prvkem renesančního slohu jsou zde především okna, křídlo nese název podle krále Ludvíka I. Jagellonského (1516–1526), syna krále Vladislava II. Jagellonského (1471–1516)
- viz gotika v Evropě
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod