5 – Umění středověku

5A - Francouzské románské školy

- principy románské architektury: horizontální – aditivní
- nejplodnější půdou románského umění byly Francie, Německo a Anglie
- ve Francii bylo umění již prerománské – karolinské, které se rozvinulo především na severu

Škola severofrancouzská

- střed Francie, četné památky ale zanikly při gotických přestavbách
- monumentální tendence, zpracování vícelodního bazilikálního půdorysu s příčnou lodí a se složitým závěrem – chór s ochozem věnčeným polokruhovitými kaplemi
- kostel Saint-Remi v Remeši – ještě archaická hmotnost, v této konzervativní škole šel pokrok pomalu, přesto nabyli takových znalostí, že mohli zužitkovat konstrukci žebrové klenby v systému, který dal život novému gotickému slohu

Škola normandská

- rozkvetla v pol. 11. století v čilé stavební činnosti při přestavbách klášterních kostelů
- znak normandské školy na bazilikálním půdoryse – silně vyvinutá příčná loď, čtvercový chór a tři přilepené apsidy, stěny článkované, ale četné tribuny ještě brání vertikalitě
- v čele lodi – nekrytá (tzv. normandská ) tribuna
- zde se stavělo z dobře přitesaných kvádrů, úplného zaklenutí dosáhli až v době gotické

Škola burgundská

- klášter v Cluny na sklonku 11. stol. budoval obrovský pětilodní kostel se dvěma příčnými (apsidami opatřenými) loděmi, s chórovým ochozem lemovaným věncem kaplí; kostel sklenutý po 1100 měl lomenou valenou klenbu podpíranou klenebními oblouky téhož tvaru, bohatou členitost ještě zvyšovalo pět věží, kostel vzal za své, dochováno povědomí v jiných kostelech této školy
- velký vliv burgundské školy – po Loiře, na jih

Škola auvergnská

- 11. a poč. 12. stol., sdílela s burgundskou a severofrancouzskou umění klenby, které zdědila po místní starší kultuře
- znak – průběžná valená klenba, kterou podpírají čtvrtkruhové klenby tribun

Škola provensalská

- nejsilnější vliv antiky, zprostředkovaný římskými památkami zachovanými v Provence
- klenební oblouk je podporován ve své nosné funkci ve 12. stol obloukem štíhlým, tento byl později přejat gotickou architekturou jako konstruktivní článek
- čistá tektonika je zesilována rytmem článků – římsy, pilastry, sloupy, hlavice – užívaných a formovaných v antice
- střediskem kultury – Arles, Avignon

Škola porýnská

- 11. – 12. stol. – svým historickým i kulturním kontem patří do oblasti německé
- tato škola klene od 12. stol. chór zakončen apsidami v hlavní ose i v příčné lodi

Škola cistercká

- nebyla čistě stavitelskou školou, ale měla mezinárodní poslání i dopad
- půdorys i prostorový vzorec předepsán reformou Bernardem z Clairvaux – ten horlil proti výstavnosti a ozdobnosti klášterní architektury pol. 12. stol.
- půdorys kostela redukován na pouhý tvar baziliky s příčnou lodí, zevně vymýceny věže, uvnitř zrušena veškerá výzdoba plastická i malířská
- rozšířil se s cisterciáckou misí po Evropě, nebránil stylovému cítění, ale vyžadoval skromnost – cisterciácká gotika
- též rozvoj světské architektury
- klášterní komplexy, kuchyně, správní budovy
- hradby – zkušenost z Konstantinopole
- hrady – donjony – jen některé unikly pozdějším přestavbám

5B – Mnišské řády (Benediktýni, Cisterciáci, městské řády)

Benediktýni

- sv. Benedikt založil v 5.st. klášter v Monte Cassinu
- v 10. st. v Cluny – reformace benediktýnského řádu, která se snažila o novou jednotu a nastolení disciplíny
- opat Odo připojil ke klášteru v Cluny další kláštery: sv. Augustin v Pavii, klášter v Auvergni, klášter Romainmôtier ve Švýcarsku; celkem asi 12, ty pak na sebe navazovaly další ve svém okolí, vznikly tak kláštery ve Španělsku (nedochované)
- klášter v Cluny se mohl díky neomezeným prostředkům rozšiřovat (po francouzské revoluci zbyl jen transept), díky tomu se ale začal vzdalovat od své původní myšlenky využíval blahobytu, zpychl

Cisterciácký řád,

- chtěl se vymanit a oddělit od této okázalosti
- sv. Bernard, který působil v klášteře v Citeaux zavedl novou přísnou disciplínu, mniši se živí prací, žijí bez přepychu, stavby měly přísnou strohou podobu bez ozdob (bez sochařské a malířské výzdoby), byly odvozeny z Clunyjského typu, ale měly svoji dvojí podobu – půlkruhový chór s ochozem a věncem kaplí (Poblet, Clairvaux) nebo pravoúhlé kněžiště (Citeaux, Fontenay, Fossanova) byly stavěny mimo města, jediným ozvláštněním byly klenby, které se staly předzvěstí gotiky

5C – Vznik a vývoj gotické katedrály

Gotická architektura – úvod

- zrod gotického umění ve Francii, zúročuje snažení francouzských románských škol
- na rozdíl od umění románského, které se rozvíjelo téměř stejně, jen s místními přídechy, tak gotické umění vzniklo ve Francii (kolem Paříže – Île-de-France), odkud se nestejnoměrně šířilo
- periodizace je místně rozdílná
- styl vznikl v krátké době v konkrétním místě, tedy jej ostatní národy mohly jen přejímat a užívat, případně jej lokálně upravit
- až ve století 14., kdy byla gotická architektura plně rozvinutá, ale duch doby již neodpovídal středověku, nastala stylová emancipace
- zprvu šlo o technický vynález, který se však svým účinkem stal něčím mnohem podstatnějším – masivní zdi mezi pilíři se staly zbytečnými; bylo možné postavit budovu zcela jiného druhu – jakési lešení či kostra z kamene, zbytek ze skla
- snaha o prohloubení života a hledání nového vztahu k nadsmyslnu i k životu pozemskému, zrodilo se nové umění v němž vítězný spiritualismus podnítil myšlenku na odhmotnění
- tato idea – církevní snaha učinit z kostelního prostoru symbol nadpozemského světa
- nová architektura toho mnoho přejala, ale vše přizpůsobila novému ideálu upínajíc se k dosažení maximálního odhmotnění těla stavby
- sjednocení prostoru bazilikálního ve stavebním organismu
- princip vertikalismu – dynamický proti statickému románskému umění
- snaha o vytvoření imaginárního prostoru, povznášející lidskou mysl do oblasti nadsmyslné

Znaky architektury a technické prostředky

- prvky byly využívány již románskou architekturou, ale v gotice byly novým způsobem zdokonaleny a byl z nich vytvořen ucelený, umělecky uzavřený systém
- staví se z neomítaného kamene nebo vysokých cihel

Vertikalismus

- v samotné stavbě i v jednotlivých jejích částech

Lomený oblouk

- prochází vývojem od širokého a méně lomeného až k vysokému ostře zalomenému
- spojené dvě kruhové úseče – jeho výhoda spočívá v tom, že se dá libovolně obměňovat, podle potřeb budovy může být plošší nebo špičatější; v gotice byla křížová románská klenba konstruována pomocí lomeného, nikoli půlkruhového oblouku; tento systém umožňuje vztyčovat stejně vysoké klenby nad různě širokým prostorem podle rozponu oblouku
- tento oblouk je používán v oknech, portálech a všech zdobných částech stavby, i v uměleckém řemesle; podle tvaru oblouku lze určit i léta vzniku
- hlavní novinkou, která dala vznik gotické architektuře, je spojení lomeného oblouku s křížovou klenbou

Žebrová křížová klenba

- lomený oblouk je jejím průvodním znakem
- klenba křížová vytvořená křížením dvou půlválců, žebra vložená do hran celou klenbu zpevňovala a rozčleňovala ji na jednotlivá klenební pole, důmyslný klenební systém spočívá na souhře tlaků a napětí všech částí stavby
- postupně stále vyšší a přihrocenější, umožňovala svedení tlaku do čtyř bodů

Důmyslný opěrný systém

- je podstatou gotické architektury – každému tlaku odpovídá protitlak
- skládá se z opěrného oblouku a opěrného sloupu – tím se rozloží váha stropu na opěrné sloupy a zároveň na zdi
- opěrné oblouky – proti těmto bodům se zvenčí vzpínají opěrné oblouky, které mohly čelit postrannímu tlaku klenutí převýšené lodi
- opěrný pilíř, který snesl tlak žebrové klenby a umožňoval redukci zdi na pouhý optický uzávěr prostoru
- na vrcholu opěrných oblouků jsou umístěny ozdobné fiály (drobné věžičky) – patří mezi nejrozšířenější zdobné prvky
- dalším oblíbeným prvkem byly chrliče (fantastické hlavy s otevřenou hubou, které chrlily stékající vodu ze střech)

Odlehčení a okna

- odlehčení se dočkaly v románských stavbách velmi masivní zdi
- plochy zdi neustále ubývalo – používaly se velké plochy oken
- okna bývají vysoká a úzká, často barevně sklenná, někdy s kružbou (ozdobným souměrným obrazcem vyplňujícím nejčastěji okenní oblouky)
- pod okny katedrál bývá umístěno triforium – ochoz otevřený (např. sloupkovými arkádami) do hlavní lodi
- královská kaple Saint Chapelle a Conciergerie v Paříži – je nazývána gotickým skleníkem

Vývoj katedrály

- katedrála = biskupský chrám

Saint Denis

- vznik v Saint Denis za Paříží v Île-de-France
- prvky již připravené v konci románské architektury, ale nový styl vznikl politicky v Île-de-France
- všechny najednou poprvé v novostavbě opatského chrámu Saint Denis, který byl přestavován za opata Sugera 1132, 1140 již hotova část západní lodi s portálem, 1144 již slavnostně vysvěcen chór - tu užito opěrného systému k dosažení rozlehlého a světlého prostoru, důsledně uplatňován lomený oblouk, klenba se pružně vzpínala do výše, nesena žebry
- věže srostlé s průčelím v jeden celek
- z této stavby dnes jen průčelí a dvě přilehlá klenební pole, zbytek přestavěn ve stylu zralé gotiky
- z této katedrální hutě se rozcházeli po evropských městech nově vychovaní mistři, kteří pak byli povoláváni na místo, podle jejich šikovnosti, talentu a věhlasu
- v krátké době v okolí Paříže vzniká velké množství gotických katedrál
- architekt, kameník a sochař tu splývá v mistra, který je odpovědný umělec

Katedrála v Noyonu

- chór dokončen 1157, příčná loď se zaokrouhlenými rameny

Katedrála v Laonu

- dostavěna koncem 12. století, široká a vysoká loď opatřená tribunou, triforiem a vysoko položenými okny, pravoúhlým závěrem chóru a dvěma mohutnými věžemi nad mohutným průčelím
- působila přísnou konstrukcí, příkladným odhmotněním
- napodobována

Notre-Dame v Paříži

- pětilodní katedrála, dokončena ve 13. stol., průčelí přestavováno ještě na konci 13. stol., kdy již jakžtakž uspokojovalo, všude ještě doznívají nízká okna

Katedrála v Chartres

- po požáru románské baziliky 1194 přistoupeno k novostavbě gotické katedrály, zachováno průčelí a věže, starý portál posunut vpřed do líce věží, výrazná gotická myšlenka – zesíleného vertikalismu prostoru, členěn zdí, opuštěny tribuny, nahrazeny přerývaným triforiem, okna zabírají po dvou celou plochu mezi pilíři až po klenbu (dokončena 1220), ve stejném smyslu: chór, příčná loď a tehdy i otevřené lodi boční s bohatou sochařskou výzdobou, již typ vyzrálé gotiky – všechny katedrály zakládané ve 13. století
- Katedrála Notre-Dame (Matky boží) v Chartres je jedním z největších výkonů gotické architektury a středověké křesťanské kultury
- kostel stojí na místě, které už dávno platilo za posvátné: existovala tu už v předřímském období významná keltská svatyně a předpokládá se, že krypta katedrály byla zřízena právě nad tímto místem
- až do 18. století poskytovala katedrála přístřeší hluboce uctívané dřevěné soše Panny Marie s dítětem pod  srdcem, která pocházela z pohanských dob
- je možné, že šlo o zpodobení nějaké keltské bohyně-matky, kterou později převzalo křesťanství
- za Francouzské revoluce tato socha padla za oběť požáru
- budova byla vysvěcena roku 1260
- Kristus a symboly čtyř evangelistů nad západní vstupní branou katedrály, která je ozdobena tisíci kamenných a skleněných figur – představují scény světce a krále ze Starého a Nového zákona, avšak také abstrakce jako ctnosti a neřesti nebo svobodná umění
- katedrála má na západním konci dvě markantní kostelní věže, jejichž výška přesahuje 90 metrů; ta nižší a prostší pochází ze třicátých let 12. století, ta vyšší a výstavnější byla dokončena v roce 1513
- a západní fasádě jsou tři velké brány, které jsou vyzdobeny sochami z 12. století, z nichž prostřední zpodobuje zidealizovaného Krista
- na rosetovém okně je zobrazen poslední soud
- katedrála je proslavená pestrými skleněnými okny s fascinujícími odstíny modře, jež ve slunečním světle překrásně září
- na podlaze chrámové lodi je markýrovaný labyrint, jenž byl pravděpodobně určen pro kající poutníky, kteří se chtěli přiblížit k svátosti po kolenou
- po staletí byl chrám v Chartres vyhledáván poutníky – kromě dřevěné Mariiny sochy se v katedrále uchovávala i hlava svaté Anny, Mariiny matky; v relikviáři leží dodnes proslavená relikvie Svatá košile (Sainte Chemise) – má se za to, že Maria měla tuto košili na sobě při zrození Ježíše Krista
- velké rosetové okno "Růže z Francie" v severní postranní lodi věnovali na počest Panny Marie král Ludvík IX. a jeho choť Blanka z Kastilie; jsou na něm znaky Francie a Kastilie
- dlouhá tradice uctívání Panny jako Matky boží, která ve svém milosrdenství prosí u syna za hříšníky, vytvořila velké bohatství symbolů:
  • mandlovník
  • trnový keř
  • jablko
  • citrón
  • lilie – symbol její čistoty
  • fialka její pokory
  • oplocená zahrada
  • zapečetěná studna
  • zamčená brána
  • růže bez trnů – pro neposkvrněné početí bez jakéhokoli hříchu

Katedrála v Remeši

- budovaná na troskách shořelého chrámu 1211, celá novostavba dokončena do konce 13. století, realizován smělý plán světlem prostoupeného prostoru se stále smělejší konstrukcí

Katedrála v Amiens a katedrála v Beauvais

- též monumentální
- tyto chrámy dokládají hranice technických možností a maxim, půdorys – uzavřený vzorec, v kterém všechny části srostly v jeden organický celek, gotická katedrála se stala kostrovou konstrukcí, která potřebuje jen nejméně hmoty na konstrukci, opěrný systém se též vylehčil a vzdal všech ozdob, neboť by rušily celek a jednotu, vnitřek chrámu – hra světla, v průčelí zdůrazňována trojdílnost ve smyslu vertikálním, střední pole rozeta, portály – neobyčejně hluboká ostění nesou tři členité trčící štíty – figurálně vyplněné, jen příčná průčelní galerie si zachovává horizontalitu

Sainte-Chapelle v Paříži

- nejčistší vtělení dosáhla vrcholná gotika francouzská v dvojpatrové stavbě královské palácové kaple 1245–1248, horní svatyně nabyla redukcí hmoty podoby skleníku, v němž světlo procházející barevnými okny naplňuje prostor magickou atmosférou, tato stavba vyvolala touhu po světle, že se všechny stavby stavěly v této kosterní podobě, leč někde to zatuhlo a ustrnulo, tento typ staveb a neustálých přestaveb se protáhl až do 14. století, nic však Sainte-Chapelle v Paříži nepřekonalo

Katedrála v Albi

- jih Francie – důsledné trvání na jednolodním prostoru i při monumentálních stavbách
- 1282–1390, mohutná, opevněná loď sklenutá je podpírána mohutnými okrouhlými pilíři

Sochařství – výzdoba katedrály

- dekorativnost gotické architektury se odvozuje od měřických systémů, od konstrukčních tvarů – oblouky, kružby, také dekorativní cit, ale gotika přebírá tvary z přírody (rostlinné i živočišné), tu gotika přehodnotila ornament románský
- nový stavební sloh podněcoval znovu vývoj umění figurálního – znovu realismus, který však nebyl samostatným principem – šlo o to jej podřídit idealismu a spiritualismu
- sochařské dílo – rovnocenná součást architektury – formování závazné výzdoby gotického portálu
- právě v portálu se začala plastika emancipovat z pouhého dekorativního umění
- v ikonografii i kompozici ustavoval se téměř dogmatický pořádek – celek ovládán přísnou symetrií
- ústřední motivy
  • plastická kompozice posledního soudu
  • trůnící Panna Marie, doprovázejí ji výjevy z mládí Kristova
  • postavy rodokmenu Kristova
- plastika se posléze zcela vyvolnila z architektury – doklad, že sblížení antiky s gotikou stálo na základě bytostného příbuzenství sochařství obou

Malířství

- váhavěji se osvobozovalo malířství od románské tradice – problém nazírání trojrozměrného předmětu nebyl dotud řešen – až italské řešení výseku skutečnosti
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod