4 – Křesťanské umění

4A – Raně křesťanské umění  v katakombách a za vlády císaře Konstantina

- řecky – XPISTOS (CHRISTOS) – překlad z hebrejského: Mesiáš – pomazaný, očekávaný

Doba Ježíše Krista

- 0 – 30 n. l.
- Ježíš Kristus historicky doložen za krále Heroda (83 př. n. l. – 37 n. l.), předpověď, obava, vraždění neviňátek v Betlémě, narozen 25. prosince, kometa, mudrci, klanění Jezulátku; Maria, Josef,…
- ukřižován za Pontia Piláta (správce Judey: 26 – 36 n. l.), za císaře Tibéria roku 30 – 33 n. l. o Velikonocích
- prameny – evangelia dle evangelistů: Marek (lev), Matouš (člověk), Lukáš (vůl – býk), Jan (orel) – „očití“ svědkové sepsali Ježíšův příběh
- žil za císařů Augusta a Tibéria, útlak Židů, vzbouření, Ježíš přišel v čase, kdy jeho kázání o vykoupení božího království bylo široce a vděčně přijímáno, církev přirovnával ke stádu, které je zapotřebí pastýře – vedení
- monoteistické náboženství s důrazem na stránku mravní a vzájemnou lásku k bližnímu; obracel se k lidu, ne k intelektuálům
- ještě za života si zvolil 12 učedníků – apoštolů, kteří kázali evangelium, Ježíš třetího dne vstal z mrtvých a poslal učedníky, aby hlásili jeho učení; Petr – první (pastýř) papež

Doba apoštolská

- 30 – 70 n. l.
- 1. a 2. generace svědků, žili ještě apoštolové, přímí posluchači
- knihy Nového zákona (4 evangelia + epištoly + Zjevení Janovo) a další svědectví (Josephus Flavius – židovský historik)
- nejstarší křesťanská obec – Jeruzalém – působení Apoštolů pod vedením sv. Petra
- střet se Židy, konflikt – pronásledování křesťanů; ukamenování sv. Štěpána; 60. léta – v Římě umučen Jakub mladší; 70. léta – Řím dobyl Jeruzalém; Petr za Nerona ukřižován hlavou dolů
- Sýrie – východisko misií, putování sv. Pavla – malá Asie, Makedonie a Řecko; rozšířil křesťanství osobním jednáním a dopisy, zakládal místní církve, lokální sbory v čele s biskupy, pak za Nerona sťat v Římě; Pavel = tmavé vlasy, vousy, jasná židovská tvář

Doba poapoštolská

- 70 – 130 n. l.
- 3. generace, texty apoštolských otců
- křesťanství se rozvíjelo a Řím upadal – 1. a 2. stol. se křesťanství projevuje skromně, nenásilně, scházeli se v domech – neměli chrámy, byli pronásledováni ještě za císaře Diokleciána, křesťanství uzákoněno Konstantinem roku 313

Křesťanské umění

- neoficiální, pronásledované umění, projevuje se skromně, rozhodující je duchovní obsah – symboly
- nemnoho plastik – mladík nesoucí ovečku, Kristus jako soudce, sběrači vína (připomínka Kristovy krve), + raně křesťanské řezby do dřeva – ryba, orant, christogram

Katakomby

- Domiciliny (Prisciliny) 2. stol.
- Kalixtovy 3. stol.
- Marcelino Pietro 4. stol.
- styl katakomb – styl římského nástěnného malířství – inkrustační, lineární, vše symbolické
- náměty: Večeře Páně, Madona s Ježíškem, Adam a Eva, Z mrtvých vstání; + v určitých námětech ale není křesťanský obsah – Herkules
- nesměli uctívat veřejně, tedy neměli chrám; když umění vyšlo na veřejnost mělo rituály, ale ne typ svatyně
- po vykopání helénistického města Alexandra Velikého – Dura Europia – nalezen dům s křtící kaplí (misie, uctívání Krista)
- pohřební ritus – pohřbívání do země – křesťané své mrtvé nespalovali, věřili v zmrtvýchvstání, zakládali hřbitovy za hradbami, zahloubené hroby – loculi, podzemní pohřebiště – katakomby – spleť pohřebních cest, nástěnné malby, pohřbívání do sarkofágů, kde jsou čela zdobená architektonickými motivy, kde se sloužila zádušní mše, výzdoba – raně křesťanské motivy, někdy ještě římská tradice doznívá

Symboly

- orant – duše zemřelého, věřícího
- vlny – nekonečnost bytí, pokračování života
- páv – uctívaný pták, symbol nesmrtelnost a věčného života
- pastýřské scény – pastýř nese na ramenou ovci, dobrý pastýř je symbolem Krista, bezvousý mladík; ovečky – křesťanská obec
- christogramy, vavřínové věnce
- ryby – identifikační motiv – ICHTIS = Ježíš Kristus boží syn spasitel, symboly – dvě ryby drží kotvu
- mušle – symbol křtu
- delfín – zachránce, spása, na svém hřbetě převáží duše zemřelých

Tetrarchie

- vláda čtyř panovníků, z nichž žádný si nezvolil Řím za svou rezidenci
  • Dioklecián – Nikomédie
  • Maxmilián – Miláno
  • Galerius – Soluň
  • Konstantin – Galský Trevír
- Dioklecián – 285, (postavil si: Diokleciánův palác ve Splitu) rozdělil říši na dvě části – východní a západní
- východní spravoval sám, západní svěřil Maxmiliánovi
- reliéf v Benátkách na sv. Markovi na rohu
- Konstantin v nepokojích bojoval proti Galériovi, před bitvou měl sen – kříž a nápis – s tímto znamením zvítězíš, vyzbrojil se křížem a zvítězil – stal se panovníkem nad západořímské říše
- Edikt milánský – roku 313 se Křesťanství stává rovnoprávné ostatním státním náboženstvím, končí pronásledování křesťanů
- nadživotní socha Konstantina – 10m zachovaná torza: hlava, kotník
- koncily – řešily církevní otázky, dogma, svět je naplněn božím tajemstvím o němž se hloubat nemá
- Nikajský koncil – roku 325, otázky boží trojice

Konstantinova stavební činnost

V Římě a Itálii

bazilika - bazilika = původně antická civilní stavba; první kostely, které dal Konstantin stavět, trojlodní nebo pětilodní, okna pod krovem, lodě oddělené řadou sloupů, apsida + koncha – zaklenutí, oltář, příčná loď = typ baziliky jako chrámu, hlavní loď – nejvyšší, osvětlena okny – průřezy pod střechou, boční lodě nižší, strop buď plochý a nebo zkosený, boční lodě odděleny sloupovím a architrávem, příčná loď a apsida, postupně se půdorys vyladil: apsida do kříže – symbolické; příčná loď = transept
- bazilika sv. Petra z doby Konstantinovy – postavena na hrobě sv. Petra, původně místo Neronova pohanského cirku, Michelangelo přistavěl chrám 1547, Bernini hemicykly
- bazilika sv. Pavla před hradbami – dnes renesanční přestavba
- bazilika Krista spasitele v Lateráně – dnešní Jan v Lateráně, pětilodní, příčná loď, apsida, katedrální kostel římského biskupa – papeže, kde sídlil papež až do 1305, kdy přesídlil do Vatikánu
- areál sv. Anežky římské – kostel sv. Anežky (zemřela ve 13 letech, sťata kvůli víře a zaslíbení Kristu), velký zastřešený hřbitov – cemeteria, k němu z jihu přiléhá kulaté mauzoleum Konstancie (dcera císaře Konstantina), pod areálem katakomby
- stavby centrální – mauzolea a baptisteria, původně kruhové, v 5. století změna na oktogonální (8. den po příchodu do Jeruzaléma vstal Kristus z mrtvých)
- mauzoleum KonstancieSta Constanza – hrobní stavba, spojení římské architektury a raně křesťanské výzdoby, sloupy s vysokou hlavicí – navýšení oblouku, 12 dvojic římských sloupů, výzdoba – mozaiky – motivika kříže, dělníci na vinici páně; porfyrový (červený) sarkofág, tři věnce se symbolickými scénami, drobné ovečky, je tu i sarkofág Konstantinovy matky Heleny (původně asi připraven pro Konstantina), římské girlandy, ještě i jezdci
- baptisterium sv. Jana v Lateráně – osmiúhelník

V Palestýně – Jeruzalém

- císař  Konstantin – snaha dopátrat se relikvií z Kristova života – výzkumy v Jeruzalémě – snaha najít Kristův hrob a oslavit místa známá z dob jeho života
- bazilika Kristova Hrobu – pětilodní bazilika, za apsidou ještě centrální stavba, ze které se dívalo na skálu – centrála Kristova hrobu – často napodobována, spojení v chrámu – mešní místo i poutní
- nejstarší baziliky orientovány na západ
- chrám narození páně v Betlémě 333 nl. – pětilodní bazilika a oktogonální chór, neklenutý, korintská architrávová kolonáda, orientovaná k východu
- centrála na Hoře Olivetské – též oktogon

V Konstantinopoli

- Konstantin vybudoval nové hlavní město na místě řecké osady Byzancia = Nový Řím = Konstantinopol
- 330 – slavnostně posvěcen
- Konstantinovo Fórum, lázně, knihovna, hipodrom, náměstí, cisterny

4B – Byzantské umění Cařihradu a Ravenny

Byzancion

- Nuova Roma – Konstantinipol/Cařihrad/Istanbul – nové hlavní město východořímské říše
- 7. stol. př. n. l. – řecká osada v rámci řecké kolonizace, za Vespasiána připojen Byzancion k Římu, tento název až do 330, kdy tu Římané chtěli založit nový Řím – Nuova Roma, císař Konstantin zvolil Byzancion ze strategických důvodů, prosazoval název – Nuova Roma, ale ujal se Konstantinopol (město Konstantinovo), 330 město posvěceno

Konstantin

- se považoval za hlavu státní církve, považoval se za nástupce Krista na zemi, horlivý stoupenec, nechal se pohřbít v chrámu apoštolů, postavil tu: chrám Hagia Sofia, hradby, hipodrom, knihovny, četné baziliky
- město muselo být rychle hotovo, tedy mnohé architektonické prvky a části výzdoby přivezeny z Říma či jiných starších ohnisek kultury
- Konstantinovo fórum
- bronzový sloup – 3 stočení hadi, Konstantin ho odvezl z Delf a umístil na osu hipodromu
- Černý sloup – z Apollónova chrámu z Říma, na vrcholu – zlatá socha Konstantinova
- pás hradeb, další okruh hradeb postavil až Thedosieus II.

Theodosius

- otec Galy Placidie
- na osu hipodromu dovezl obelisk z Jarmaku
- akvadukt

Theodosius II.

- zlatý věk Konstantinopole, stavební činnost
- rozšířil město o další pás městských hradeb – hlavní brána = Zlatá brána, kde začíná triumfální cesta městem
Hagia Sofia - chrám boží moudrosti Hagia Sofia – 537 n. l. – na místě zbořeného chrámu Konstantinova, obrovský chrám, výška 55m, půdorys – středová kupole o průměru 32m, v hlavní ose na každé straně půloblouky, jádro pro velké liturgické slavnosti, hlavice, jemné krajky
  • jádro a pouzdro: dva systémy, které se střetávají v konfliktu, čímž vzniká unikátní prostor, nejsou stejného půdorysu

Justinián

- chrám Servis a Bakcha – vně čtverec, uvnitř oktogon, niky jen v diagonálních směrech, sloupy zdobeny krajkovým, text na ochozu je oslava Justinána; obal a plášť jsou dějištěm liturgie a vnitřek je naplněn boží přítomností
- chrám Hagia Irine – boží mír – 532 – dvě kupole vložené do ochozů, celé zbořeno při zemětřesení
- chrám 12ti apoštolů – stejný půdorys má chrám sv. Marka v Benátkách, půdorys kříže, 5 kopulí – vzniká kříž, obrovský chrám 336 sloupů

Ravenna

- měla svou historii, př. n. l. tam byli Etruskové, osídlená již od 2. stol. př. nl., středomořský přístav za Augusta
- město bazilik a mozaik, které vznikly zásluhou Galy Placidie

Gala Placidie

- dcera Theodosia, vyrůstala v Římě
- po vpádu Gótů byla unesena, vzata jako rukojmí, gótský král Adhauf se sní oženil a chtěl vytvořit novou říši Gótů na základě římské říše
- po smrti krále i jejího syna ji bratr císař Honorius vyplatil, ona mezitím poznala architekturu v Římě, a tak když se uchýlila do Ravenny, měla prostředky a vzdělání, aby ji pozvedla
- Gala Placidie zemřela 450 n. l.
- kostely
- baptisterium ortodoxních – oktogon, v centru je křticí nádoba, architektonicky složité vnitřní jádro, v centrální stropní mozaice – křest Krista v Jordánu, křtící kaple, nový architektonický prvek oblouk nadřazen třem drobnějším arkádám, v centrální kupoli, 12 apoštolů v pohybu
- mauzoleum Galy Placidie – půdorys řeckého kříže, který má uprostřed kopuli – kopule čtverci opsaná; z cihel – není tam kámen, ale bažiny; vnitřní výzdoba – mozaiky na tmavě modrém podkladě, bohatá zlatá dekorativní výzdoba, v klenbě hvězdná obloha, abstraktní lemování

Theodorich

- 493 se stal panovníkem a přesídlil do Ravenny – rozkvět 5. stol., podporoval kulturu na svém dvoře – básníky,…
- baptisterium Ariánských – oktogon, zapuštěno do země, výzdoba – mozaika – říční bůh Jordánu a Kristus a Jan Křtitel, okolo apoštolové statičtější, již byzantizující, zlaté pozadí, jinak holé zdi, Theodorichova značka na hlavici sloupu
- Theodorichův palác
Kristus bez vousů
figury překryty draperií
- San Apolinaire Nuovo – Apolinář – biskup ve 2. stol., žák apoštola Petra; bazilika, široká střední hlavní loď, dnes renesanční zastřešení, mozaiky – pás úplně pod stropem – výjevy z Kristova dětství, zázraky, Kristus bez vousů, živá barevnost, poslední večeře – Kristus není uprostřed, na jižní straně město Ravenna s kostelem, palácem a světci, v arkádách stály figury, které byly později vyškrabány a překryty drapériovými závěsy – zůstaly ruce na sloupech
- Theodorichovo mauzoleum – z Istrijského bílého vápence, navrch monolit s 12 uchy, svou váhou se propadá do terénu, v době, kdy Řím znal běžně klenbu, dole porfyrová vana připravena pro pohřeb, však jeho ostatky 20 let po smrti spáleny a rozprášeny po Ravenně
Theodorichovo mauzoleum
- San Vitale – ortogonální, vnitřek kostela je osmi pilíři rozčleněn na střední prostor a ochozy, celý prostor mimořádně bohatý, každá část oktogonu – dvoupatrové arkády, prostor až nadpozemský, hlavice již neantické, plně zaplněné ornamenty či krajkovím, mozaiky – v konše sedí Kristus na globu, podává korunu sv. Vitalisovi, vlevo biskup drží model chrámu, císař Justinián nese Kristu obětní dar (ač v Ravenně nikdy nebyl), majestát římského císaře – postavy řazeny vedle sebe, pozadí zlaté – symbolické, proti Justiniánovi císařovna Theodora
- San Apolinaire in Chassis – v přístavu, bazilika trojlodní + kruhová kampanila, s věží, hlavice neantické, mozaiky soustředěny do apsidy, 1. ravennský biskup Apolinář mezi svou obcí věřících – 12 oveček, Kristus s plnovousem + 4 evangelisté

Irsko

- 6. století – pokřesťanštěno, keltské náboženství věřilo v převtělení duše – křesťanství tu mělo připravenou půdu
- keltské kmeny, druidové – kněží, svátky, víra ve stromy – posvátné božstvo, hory, slunce, oslavy stavů slunce
- keltské umění abstraktní – nefigurativní – magické čáry, motivy čtyřlístků, florální ornamenty, sošky drobné, bojovník, tanečnice, šperky
- praktiky východního mnišství – misie svatého Patrika 5. století – učil číst a psát, biskupské sídlo: Armagh
- četné vlivy východní, z Malé Asie
- Kolumbán – zakladatel klášterů, kláštery v Durrow (Darou), v Lindisfarne, odtud se později šířila kultura
- 6. století – misijní cesty Benediktinů od Papeže Řehoře z Říma, až se kláštery musely podrobit římské misii, irské kláštery podrobeny vikingskými kláštery, mniši z Lindisfarne utekli do kláštera v Kelsu (8.–9. stol)
- umění v těchto klášterech – silný vliv keltského podloží
- irské rukopisy ovlivnili další vývoj středověkého umění – The Book of Kells, Evangeliář z Lindisfarne, Karolinské knihy
- kostely – kamenné podloží, přečnělková klenba, sedlová střecha, nad vchodem – stříška = vimperk, vimperky rytmizovány, zdobeny, odpovídá keltskému rituálu výzdoby uťatými hlavami, klenba podpíraná polovičními sloupy
- před kostely veliké kamenné kříže (4-5m) s výzdobou – figurální scény z nového zákona, 11. století – bohaté keltské propletence

4C – Karolinksá a otonská renesance

- 6. – 7. století – merovejský král Chlodvík, se nechal pokřtít, ovládl celou Galii, král Dagobert založil v San Denis královské pohřebiště
- 8. století – Pipin Krátký svrhl Merovejce se souhlasem papeže
- následovník = Karel Veliký 768–814

Karolinská renesance

- Karel Veliký roku 800 – korunován na římského císaře
- navázal programově na říši Konstantina
- 9. – 10. století – říše založená na ideji jednotné říše, potřeba jednotné církve, potlačoval tedy regionální církve – podpořil rozvoj křesťanské kultury, vzkřísil velkou část Západořímské říše, snažil se vyrovnat Východořímské
- idea universální římské říše – kmeny se měly odpoutat od rodových vazeb, ty měla nahradit vazba jednoty říše a církve – křesťanství
- usiloval o to, aby v hlavním městě říše sídlila i hlava církve – středisko Aachen (Cáchy)
- v té době byli Arabové zaraženi u Středozemního moře, proto bylo středisko dynamiky tak na severu
- panovník propůjčoval půdu v léno – počátky feudální soustavy
- Karlův poradce byl Anglosas Alkuin – opat ze školy v Yorku – přední člen Karlovy dvorské družiny
- v Cáchách založil akademii, organizoval školy, založil skriptorium, kde vzdělanci přepisovali liturgické texty
= kosmopolitní prostředí – Irové, Řekové, Římané, Arabové, Langobardi, Frankové v čele s Einhardem, životopiscem Karlovým
- umění se opíralo o tři nosné pilíře
  • antická forma – zdůvodněná politicky
  • germánské dědictví – germánské geografické území
  • umění irských klášterů – zprostředkovali mniši, nositelé kultury
- vše, co Karel stavěl, navazovalo na římskou antiku
- a nebo podle byzantských staveb – architektonické předlohy v Ravenně (Karel Veliký měl papežské povolení vybrat si v Ravenně podlahy a sloupy a odvézt si je do své rezidence v Aachen)
- císařské falce (opevněná sídla) – Aachen, Tours, Fulda; falc – opevněný dvorec, kaple, obytný dům, peristylový dvůr a jiné prvky, vše spojeno scelujícími portiky
- korunovační kaple v Cáchách
  • ortogonální kaple zasvěcená Kristu a Panně Marii
  • inspirace v San Vitale v Ravenně, ale hmotnější koncepce – vytratilo se tajemství zastíněných ochozů, navazuje na barevnost byzantské architektury
  • ochoz s císařským trůnem z bílého mramoru – ke korunovaci všech západních císařů od dob Karla Velikého
  • kaple osvětlena západním oknem – světlo padá dovnitř přes trůn s panovníkem, který shlíží dolů na oltář Krista i Pany Marie
  • paralelně Kristus ze stropu potvrzuje vládu panovníka
- bazilika ve Fuldě - postavena po římském způsobu
- benediktýnské opatství v CorveyD, postupně přidány užitné stavby na západní konec hlavní osy kláštera westwerk
- bazilika se rozpadá na východní a západní část, západní část – hrad feudálního pána, vlastníka půdy, vstupuje tam císař – ochránce církve
- klášter St. Gallen – osový kostel + dvůr, ambit a hospodářské budovy na západní straně, křížová chodba je poprvé na jihu, pak už vždy

Rukopisy, knižní kultura

- Karel Veliký založil skriptorium při palácové kapli – Karolinská minuskula
- skupina abatyše Ady – sestra Karla Velikého, Cáchách, v Trevíru
  • Godeschalkův evangeliář z Trevíru – křest syna Pipina, začátek činnosti devorské dílny, do maleb se vrací lidská figura
  • evangeliář abatyše Ady
- klášter sv. Martina v Tours – opat Alkuin, poprvé použita karolinská minuskule
  • Bible Karla Holého
- remešská škola – nervní malířský rukopis
  • evangeliář z Cách
  • Utrchtský žaltář – ilustruje žalmy
  • evangeliář biskupa Ebona
- obliba řezby do kosti – obzvláště do slonoviny, destičky na desky kodexu, četné dochované památky
- karolínské impérium mělo v sobě zárodky zániku, protože bylo opřeno o politickou vůli – dvorská společnost hovořila latinsky = mýtus říše nesouvisel s kmenovými konstantami – generaci po odchodu Karla se to rozpadlo
- aktivoval se lidový prazáklad kultury – magie, kult hmoty, uctívají se místa, kult mrtvých, zvířecí démonika, temné století
- karolinská říše se rozpadla na tři části – F, D, I – doznívající kultura, kultura ztratila svou univerzálnost a pokračuje lokálně
- vznikající Německo si klade ambici být pokračovatelem římské říše, přijalo myšlenku impéria a kulturně i politicky se stýkalo s Itálií

Otonská renesance

- vzniká druhá renesance čerpající z antické a byzantské kultury, ale již s ambicí vytvořit kulturu svou vlastní
- v architektuře i výtvarném umění rozvíjení tvárných principů započatých na karolinském dvoře
- architektura zachovává plochostropou baziliku i typ kostela centrální mírně zaklenutý, ale usilovně pracuje na vytvoření stylové formulace a zákonů, princip rytmického dělení prostoru a hmoty spěl k měřičské vázanosti půdorysu, čtverec se stával základní jednotkou, pravidelný rytmus, rytmizace, dělení arkádami později umožnilo odhmotnění a nakonec zaklenutí
- kostely dvojpolární – Východ – chór – Kristus, Západ – oratoř, vyvýšené místo – panovník – westwerk
  • westwerk = znak feudalizované církve, komu náležela půda, ten vlastnil kostel a měl právo dosadit kněze
- obnova říše Karla Velikého: Ota I., Ota II., Ota III.
- říšské dómy – Kolín nad Rýnem, Maastricht
kostel
sv. Michala v Hildesheimu– nejvýznamnější stavbou – kostel sv. Michala v Hildesheimu – vrchol románského umění
  • vpředu (na východě) krypta
  • vzadu Westwerk
  • bůh a císař vládnou společně
- v Podunají – bez westwerků, např. – ostrov Reichenau na Bodensee
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod