3 – Antické umění

3A – Umění na Krétě a v Mykénách

Kréta

- předřecká kultura doby bronzové, 1600 př. n. l. – vrchol
- osídlení – nálezy z neolitu, ve středu a na východě, poč. 3. tis. – doba bronzová – tu městské státy
- ostrov Kréta = rodiště boha Dia (Zeus), v jeskyni Dikté, tvar – hlava ležícího titána, zde výrazný kult Dia
- mytologie: Uranos a Gaia – děti: Titan, Kronos a Rhea – sudba: Kronovo dítě ho připraví o moc, tedy své děti požíral
- Dia matka ukryla v pohoří Dikté, kde ho vychovaly víly, živily ho mlékem a medem (proto přikládán velký význam včele v umění – malířství i sochařství – reliéfy); když Zeus vyrostl, vzbouřil se proti Kronovi
- Zeus měl s bohyní Europou syna Minoa, který se stal králem Kréty a měl s manželkou Pásifaé měl syna Minotaura – půl člověk, půl býk
- Minotaurovi bylo pravidelně obětováno 7 dívek a 7 hochů; žil v labyrintu
- Daidalos – stavitel labyrintu (labyrint – též může znamenat symbol dvojité sekery); aby neprozradil tajemství musel zůstat v labyrintu, unikl tedy se svým synem Ikarem na křídlech z peří
- Ikarus letěl příliš blízko slunce, vosk roztál, Ikaros utonul
- Daidalos přistál na Sicílii, kam ho pronásledoval král Minos, toho opařil Daidalos v lázni s horkou vodou; Daidalos se tedy nakonec vrací jako hrdina do Atén
- z labyrintu unikl až Théseus díky niti a meči od Ariadny, tu však zanechává spící na ostrově… 
- nálezy na Krétě: Schliemann a později Evans
- 2 200–1 650 př. n. l.: nálezy piktogramů na přívěšcích, které se nosili na krku, lineární písmo A – nerozluštěno – systém neindoev. jazyků
- 1 900 př. n. l.: lineární písmo B – rozluštěno, vyvinulo se z A už pro potřeby archaické řečtiny, zachycuje bájesloví

Přehled minojské kultury

(podle Evanse)
- 3 100–2 000: straší minojské období
- 2 000–1 550: střední minojské období, kol: 1 600 velké zemětřesení, přeryv
- 1 550–1 100: mladší minojské období, už vlivy Mykén, které vznikly na základě přenesení krétské kultury na pevninu

Knóský palác

- navenek nepravidelný, uvnitř pravoúhlé místnosti, palác podobný labyrintu – spleť místností a chodeb – 800 místností
- západní část – representativní, hlavní schodiště, trůní sál – dochované nástěnné malby – kult býka (snad obyvatelstvo přišlo z Malé Asie: Çatal Hüyük?) skoky přes býka, slavnosti, tance, zásobárny
- východní část – soukromé zázemí, královnin sál dvojité sekery, koupelna, záchod splachovací
- palácové sloupy – nahoru se rozšiřují, nahoře též hlavice: abakus, echinus, sloupy však nejsou odvozeny z žádného tvaru v přírodě – nekopírují žádnou rostlinu, jako v Egyptě a Mezopotámii – styl protodórský
- prostor odlehčený četnými světlíky, i kolem dveří – kombinace světlíků a fresek, pro mořský národ typické – mořské vlnovky
- nádvoří – symboly dvojitých rohů (kamenné, v nadživotní velikosti) míří pohled na horu padlého Titána a na jiná důležitá místa v krajině

Plastika

kněžka s hady - plastika – na Krétě plně chybí monumentální plastika – hliněné sošky kněžek asi 30–40cm, kněžka v šatech s obnaženými prsy a hady v ruce, magická moc

Keramika

- keramika – nejstarší kamenné nádoby, z jednoho kusu (technika broušení?), později – raně minojská keramika
  • kamarský styl 1 600 př. n. l. – bohatství tvarů, barev – temná, červená, bílá, pestře malovaná
  • mořský styl do 1 400 př. n. l. – výzdoba dle tvaru
  • palácový styl – stylizovaný, schematizovaný, pro mořský národ typické vlnovky, tvary již předznamenávají amfory

Mladší minojské období

- pečetní prsteny s figurálními výjevy, plíšky s reliéfem včely, opracované drahé kameny
- palác ve Faistu – nejstarší, disk z Faistu – nerozluštěné písmo; palác Hagia Triáda, podobné dispozice i vybavení
- ostrov Théra v Egejském moři = Santorin – erupce, výbuch sopky, ostrov se propadl do moře
- Achájové – přenos kultury na pevninu

Mykény

- 1 600–1 200 př. n. l. – Mykénská kultura
- kol. 1 200 př. n. l. – zkáza této kultury, později zde usazeni Dórové (primitivní řecké kmeny)
- sláva Mykén dochovaná v homérských eposech (ač tou dobou již byly Mykény 200 let v troskách)
- hlavní středisko – Mykény, další – Argor, Tyrins, Nauplon
- lokalita – Peloponés po králi Pelopovi
- báje: král Tantalos chtěl vyzkoušet bohy, předložil jim k večeři svého rozčtvrceného syna Pelopa; bohové to odhalili a syna oživili; ten se odebral na ostrov (dnes Peloponéský poloostrov), kde vládl král Oinomos, výborný vozataj, který chtěl dát dceru tomu, kdo ho porazí; Pelop ho převezl a tak dostal dceru – Hipodameu za manželku, stal se králem a ostrov po něm nese jméno = Pelopones
- jeho vnuk Agamemnon (válčil v Trojské válce, po návratu z války zabit manželkou Klitaimnestrou, která se mezitím sblížila s Aigisthonem)
- vykopávky na základě těchto bájí – Schliemann
- mykénský hrad – uvnitř hradeb pohřben Agamemnon, Aigistos a Klytaimnéstra za hradbami
lví brána - Lví brána – monumentální vstup do pevnosti, monolitový tympanon, kde dvojice lvů adoruje sloup, kyklopské zdivo
- nalezen hrobový okruh – celkem pohřbeno 19 lidí, hrob č. 5 = hrobový poklad – Agamemnonova zlatá maska
- 1 600 př. nl. – diadémy, vkládací dýky, bohaté zdobení, motivika podobná krétskému umění, tradice tepaných pohřebních masek odjinud, Kréta toto neznala, směs vlivů – východní, Krétské, vnitrohelénské – symbiotická kultura
megaron - typ domu Megaron = trůní sál, ohniště uprostřed, kolem 4 sloupy, pak předsíň, nakonec sloupové předsálí, vycházejí z něj řecké chrámy
- kupolové hrobky -– mladší, než hroby šachtové
  • Klytaimestřina – vstup s tympanonem, navezený umělý pahorek z hlíny
  • Atreova pokladnice
- Tírins –  hrad na pahorku, stavěli ho Kyklopové, má velké opevnění, silné hradby, palác s freskami – nástěnné malby
- Pylos – zde sídlil Nestor, tabulky s lineárním písmem B

3B – Umění archaického Řecka 8.–6. stol. př. n. l. – řecké archaické období

- řečtí bohové a homérské báje – Ilias: poslední čtyři dny desetileté Trójské války, Trója = Ílion
- sídlo bohů = Olymp: Zeus + Héra – nejvyšší bohové; bratr Hádes (bůh podsvětí, manžel Persefóny – dcery bohyně úrody Léthó, která nechtěla dceru dát, a tak je půl roku s matkou a půl roku u manžela = léto a zima); Athéna – zrozena z Diovy hlavy; Hefaistos (bůh a ochránce kovářů) se narodil chromý, žárlivá Héra ho shodila do moře, kde ho zachránila milá Thetis, vybudoval palác
- příčina války – únos Heleny, manželky řeckého krále Meneláa princem Paridem; opomenutá, hádavá bohyně, nepozvaná na hostinu to celé spískala – hodila tam jablko s nápisem: té nejkrásnější = krásné bohyně se pohádaly, Paris měl rozsoudit tři nejkrásnější: vybral a tím rozkmotřil, podle toho mu fandily a pomáhaly
- Zeus sedí na hoře Idě, část bohů je na straně Trojanů, část na straně Achylea; bohové různě pokoutně zasahují do průběhu bojů
- vykopávky na místě domnělé Tróji – Heinrich Schleemann, 1871–1890 kopal
  • vrstva 1) 3 000–2 500 př. n. l.: architektonický kult – Megaron, klasové zdivo, houslové idoly
  • vrstva 2) 2 500–2 100 př. n. l.: palác, hradby, tzv. Priamův poklad: diadém, sekeromlaty, amfory, zlaté kroužky, jehlice, urny, trojnožky…
  • vrstva 3–5) 2 100–1 900 př. n. l.: provinciální charakter, obličejové urny, i v dalších vrstvách
  • vrstva 6) velký zlom, nejlépe opracované zdivo, větší půdorys, nové obyvatelstvo – již Řekové, jiná keramika – podobná Mykénské, tvary i nová technologie, mizí trojnožky i urny
  • vrstva 7) A 1 300–1 200 př. n. l.: opravená po zemětřesení, spáleno za války
  • vrstva 8) velké město
- osidlování Řecka – velké Egejské stěhování – od 12. stol. př. n. l., příchod Dórů: Achájové (přenesli Krétskou kulturu na pevninu, do Mykén) přesidlují na ostrovy v Egejském moři a Maloasijské pobřeží
- na Peloponésu – kmenová zřízení, král Basileus – vojenská a soudní moc
- 9. stol. př. n. l.: oživení kontaktů se severní Sýrií – osadníci, zprostředkování Řekům od Fainičenů: fénické (důsledně) hláskové písmo
Homérské eposy - 8. stol. př. n. l. – směs historie a bájesloví, mají pro evropskou kulturu zásadní význam – pramen poznání historických realit, básně, výrazy jako agora, či polis
- 8.–6. stol. př. n. l.: velká řecká kolonizace – Řekové zakládají kolonie – východně v Malé Asii (Korint), západně – jižní Itálie (vliv na Etruskou kulturu), Sicílie
- kolonie – ekonomicky samostatné, kulturně však spjaté s Řeckem; expanze, která nepřinášela nadvládu, ale kulturu a civilizaci
- 9. stol. basileové (rodové zřízení s králem)
- 8. stol. polis (demokraticky spravované městské státy)
- 6. stol. tyranida (nadvláda aristokracie) – tyran podporuje umění = prostředek reprezentace
- 12. – 11. stol. – příchod Dórů – produkce keramiky

Keramika

- geometrické období – 10. stol. – struktury amfor odpovídají architektuře, typy uch mužská (normální ucha) a ženská (malá přilehlá ouška) = abstraktní přepis proporcí figury
- 8. stol. – pohřební ritus – ozdoby – metopy, triglyfy; nádoby na hroby zemřelých
- nádoby: kráter – pruhy, nahoře s figurálním výjevem, velká detailnost, popis hmotné kultury, a dole s pásem dekorativním
- Maloasijské pobřeží – konkrétnější – motivy zvířátek: jeleni, grifové
- Korint – rozvinutý, detailní styl
- 6. stol. – v Athénách – výhradně figurální produkce, motivika: řecké báje, dekorativní pásy nahrazeny figurálními
- černofigurový styl do 6. století – černé figury na světlém pozadí, detaily proškrabávané
- červenofigurový styl změna 5. století – pozadí černé, figury červené, detaily se malují – volnější

Architektura

- 8.–6. stol. př. n. l.
- 7. stol. – už typická podoba řeckého chrámu – dvoulodní chrámy – cella + předsíň, oběť se konala před chrámem - před očima celé obce, božstvo mohlo penetrovat skrze ochozy do okolní krajiny, do chrámu věřící nikdy nevstupovali, v cele sedělo pouze jedno božstvo (např. Athéna až do stropu) a mohli tam jen kněží; vyvinul se z předhelénského megara
  • uvnitř ohniště, cela boha (přístupná jen kněžím), votivní dary
  • střed – řada sloupů
  • vně – na východní straně oltář, kde se shromažďovali věřící, slavení svátků: např. oblékání nového šatu Athéně
- chrámy původně dřevěné, proto např. (triglyfy – tři zářezy) a hlavice (původně – přepásání vršku kmene – zpevnění; později ozdobný prvek hlavice)
- v řecké architektuře – plastická výzdoba na místech, která nebyla tektonicky nosná
- typy chrámů:
  • in antis – mezi sloupy
  • in antis postikum + zadní předsíň
  • pro stylos + řada sloupů vpředu
  • amfiprostylos + řada sloupů i vzadu
  • peropteros – sloupy kolem dokola
  • dipteros – dvě řady sloupů kolem dokola

Dórský řád

- hledá ideální proporce, též záměrně vyrovnávají optické klamy předem, základní vztah podpory a břemene, fyzikálním silám byl dán tvar, hledání harmonie nesoucí a nesený složky, nejprve ve dřevě, pak kámen; přednost mu dávali Řekové z pevniny
- tympanon, římsa, vlys – metopy + triglyfy, architráv; sloup – hlavice, prstence, krček, spára, dřík, stylobates, nemá patku
- chrámy byly barevné x Winckelmann – propagátor černobílé antiky
- Apollónův chrám v Korintu – harmonicky zasazen v krajině, jen fragmenty
- Paestum (pestum) = Poseidonia
- Poseidonův chrám – nejzachovalejší, šest sloupů v průčelí, hexastylos, dipteros, na pobřeží – vítá mořeplavce
- chrám bohyně Cerery (1. p. Ceres), přehnaná enfloazie – dříky příliš nafouklé
- Aidina – dórský chrám, hexastylos, nejdochovalejší, pozdější chrámy jsou štíhlejší
- Diův chrám v Olympii
hlavice jónského sloupu

Jónský řád

- maloasijské pobřeží
- liší se hlavicí – dvě voluty z čelní strany, sloup má patku
- Propylaje
hlavice korintského sloupu

Korintský řád

- liší se od jónského jen tvarem hlavice – hlavice v květu

Plastika

- 9.–8. stol. př. n. l. – jen drobné figurky - bronzoví vojíni, vozatajové, koníčkové, zvířátka – schematizovaná do abstraktního podání
- od 8. stol. v Řecku i na Krétě – kompozice mladíka nesoucího obětního beránka, tento motiv přechází i do křesťanského umění
- v 6. stol. již monumentální památky
- 7. století – figury – vedou k linii kúros/kóré – statické, nadživotní figury, krása a síla atletického těla, v Řecku – zdůraznění muskulatury, umisťovány na hroby a jako votivní dary do svatyní, tyto plastiky z Malé Asie – jemnější, štíhlejší, kalokagathie – krásný a zdatný
- Kúros – muž – archaický úsměv, mandlovité oči, stylizované vlasy
- Kóré – dívka – tento typ stojící oděné dívky formován ve východním Řecku, uplatňován všude – stojící oděná dívka, do svatyní jako votivní dar  = dary Athéně – zbořen a zasypán chrám při perském vpádu, kóré vyrovnány v chrámu ve velkém množství
- přechod mezi archaickým a klasickým Řeckem – přísný styl 5. století

Města

Delfy

- věštírna, nejnavštěvovanější svatyně, svatyně boha Apollóna
- Apollón = syn Dia a milenky Létho, kterou pronásledovala Héra a tak ji nikde nechtěli přijmout k porodu, až plující ostrov se nad ní smiloval, přijal ji a tak se stal viditelný či zářící – Délos. Bůh Apollón se narodil a jal se pronásledovat draka – Pythona  (kněžky ve věštírně – Píthie, ty zprostředkovávaly Apollónovu věštbu), který pronásledoval jeho těhotnou matku. Léthé nejdříve porodila Apollónovu sestru Artemis, pak Apollóna
- Apollónův okrsek v Delfách
  • rekonstruovaná pokladnice athénských
  • Apollónův chrám – peripteros v průčelí 6 sloupů, boky 15 sloupů, stál až do vyhoření, pak kamenný, ten padl při zemětřesení
  • Sibylina skála – pokladnice: výjevy – boje lapithů s kentaury, sloup se Sfingou, mytický hrob boha Dionýsa
  • stadion – jedno z nejzachovalejších stadií
  • divadlo – v terénu, výborná akustika, 500 diváků
- Okrsek Athény Pronajos
  • dva chrámy obdélné
  • kruhový chrámek – tholos – uvnitř sloupy dórské, vně korintské
  • sochy Apollóna a Artemidy, vykládané slonovinou?, Sfinga: 6. stol., na jónském sloupu, před Apol. Chrámem
  • nejslavnější delfská plastika – Delfský vozataj, drží otěže čtyřspřeží, mimořádná bronzová plastika, mnoho detailů

Olympie

- západní úpatí Peloponésu, na úpatí Kronova pahorku (Kronos – předolympský bůh)
- Olympijské hry – od 776 př. n. l. – vedly se záznamy o vítězích, disciplíny: pětiboj, dlouhé tratě, vozatajské závody, rétorická klání?, vítěz dostal větévku z posvátného olivovníku, vítězství daroval sám Zeus, OH 1896 obnoveny v Athénách
- chrámový okrsek
  • Diův chrám – dominanta, plastika olympského Dia, komponovaná do cely chrámu (v pravici sošku Niké), návrh plastiky Feidiás, přísný styl z Olympie a Aiginy, výzdoba – výjevy boje Lapithů s Kentaury
  • Héřin chrám – dórský, socha – Héra archaická 600 let př. n. l.

Athény

- Akropole
- původně sídlem královským – palác krále 1 400 př. n. l., až později sídlo božstev
- 1100 př. n. l.: vázový styl, keramická produkce, geometrický styl
- Athény – nezakládaly kolonie, 621 – zákoník, 594 – Solónovi reformy – rozdělil občany do 4 tříd dle majetku – státní správa – rada starších na Areopagu – soudní pahorek, rada 400 (senát), všelidový sněm, v čele 3 archonti a 6 rozhodčích
- 6. století – dochází k tyranidě (vláda jednoho aristokrata) Peisistrates
- důraz na všeřecké slavnosti – Panathénie, Dionýsie, Eleusinie… impuls k soutěžení a rozvoji dramatu
- Řecko-Perské války (příčina – v Persii, vládce Dareion, učinil z Persie světovou říši, proti němu se vzepřela Maloasijská města – 499 povstání – Milét a jiná města, požádali Athény o pomoc)

Pallas Athéna
Pallas Athéna - Athéna, dcera nejvyššího boha Dia, je bohyní moudrosti a války, ochránkyně statečnosti, práva, spravedlnosti, umění a řemesel.
- zobrazení Athény: Homér o Athénině zrození říká pouze to, že vyskočila z Diovy hlavy v plné zbroji a dospělá. Hésiodos přidává, že Zeus snědl bohyni rozumu Métidu, Athéninu matku, aby jí zabránil porodit dceru, která měla nad něho podle věštby vynikat moudrostí a sílou, a syna, který ho měl svrhnout z trůnu vládce bohů.
- některé pověsti vyprávějí, že se bohyně zrodila v Libyi u trítónského jezera, kde ji vychovaly nymfy. Nešťastnou náhodou usmrtila při hře svou družku Pallantu, dceru říčního boha Trítóna. Na památku přijala dívčino jméno do svého.
- jaká Athéna byla a jak vypadala: Athéna je známá postava s oštěpem, štítem a přilbou a na plášti nebo na štítu má hlavu Medúzy s hady místo vlasů, kterou jí daroval Perseus poté, co mu pomohla nad nestvůrou zvítězit. Jen jednou prý Athéna svůj šat sundala, a to když soupeřila s bohyněmi Hérou a Afroditou o Paridovo rozhodnutí, která z nich je nejkrásnější. Jelikož  Paris zvolil Afroditu, Athéna se mu později pomstila tím, že nechala Achajce zvítězit v trójské válce.
- mívá u sebe snítku olivy, hada a sovu. Sova je symbol vzdělanosti a často sedí vedle Athény na hromadě knih. Sova se také vyskytovala na zadní straně mince, na jejíž přední straně byla Athéna.
- Athéna, panenská bohyně, vynikala svou krásou, dokonalostí rozumu, rozvahou, vynalézavostí a odvahou. Zeus ji měl ze všech svých dcer nejraději, rozmlouval s ní jako s vlastní myslí a ve všem jí vyhověl. Athéna si byla této přízně vědoma a neustále se zdržovala v Diově blízkosti. Nikdy nezatoužila po jiném bohu nebo muži, neprovdala se a zůstala Athénou Panenskou – Athénou Parthenos.
- Athéna mocná bohyně: Athéna, bohyně moudrosti, umění a řemesel, byla jedním z hlavních božstev starého Řecka a Říma, kde byla nazývána Minerva.
- podle dochovaných památek byla v mykénské době ochránkyní vladařova paláce, okolní zemědělské půdě dávala úrodnost a v boji stála vladařovi po boku.
- v prvotní podobě byla Athéna bohyní války, ale ne války ničivé jako Árés. Byla rozvážná, bojovala na obranu spravedlnosti, usilovala o mír, vždy  byla bohyní  vítěznou a nepřemožitelnou a dávala vítězství Níké. Ze všech olympských  bohů snad nejvíce zasahovala do lidských životů a všechny její zásahy dopadly přesně podle jejího přání. Ochraňovala hrdiny jako byl Perseus, Hérakles a Prométheus.
- byla také ochránkyní umělců a řemeslníků. Vynalezla flétnu a trubku a naučila lidi umění počtů. Muže naučila kovářství, zlatnictví, barvířství, krotit býky, koně a používat pluh, který vynalezla. Ženy naučila vaření, předení a tkaní. Zručná tkadlena Arachné, dívka z Lýdie, jednou nerozvážně vyzvala Athénu k soutěžení. Arachné utkala gobelín znázorňující milostná dobrodružství olympských bohů. Tento námět Athénu pobouřil, a ta koberec roztrhala. Arachné Athénin hněv neunesla a oběsila se. Bohyně ji však zachránila a proměnila ji v pavouka visícího na vláknu.
- Athéna pomáhala lidem v nemocích a pečovala o blaho dětí. Byla ochránkyní Řeků a zvlášť jí nejmilejších Athéňanů. Patronkou Athén se stala po vyhraném sporu s Poseidonem. Athéna a Poseidon se přeli o vlastnictví Attiky, oblasti s hlavním městem Athény. Tribunál bohů slíbil tuto zemi tomu, kdo předloží obyvatelům užitečnější dar. Poseidon, stojící na Akropoli, udeřil svým trojzubcem do země, z níž vytryskl pramen.Athéna způsobila, že ze země vyrašil olivový strom, symbol míru a hojnosti. Vítězství bylo přisouzeno Athéně.
- uctívání Athény: V Athénách byla Athénina ochranná moc skryta ve starobylé soše – paládium, chované v jejím chrámu na Akropoli… Svá paládia měla i jiná města. Dokud bylo paládium ve městě, bylo město nedobytné a jeho obyvatelé žili v blahobytu. Jedno zvlášť vzácné paládium bylo na trojském hradě Pergamu a když chtěli Achajci Tróju dobýt, museli nejdřív toto paládium ukrást. To se podařilo Odysseovi a Diomédovi.
- ve svém nejstarším chrámu v Athénách byla uctívána spolu s Erichthoniem (Erechtheus), athénským králem. Peisitratos vybudoval na Akropoli nový chrám Hekatompedom, který byl v roce 480  př. n. l.  dobyt   Peršany.   Poté  dal   Periklés  postavit  Parthenón,  jehož  architekti  byli  Iktínos a Kallikratos. Ve svatyni Erechteion, zřízené pro uctívání Poseidona, Pallas Athény a Erechtea, bylo chováno athénské paládium. Vítěznou bohyni Níké uctívali v menším chrámu blíže propylají.
- Athéňané slavili na počest bohyně malé a velké Panathénaje. Velké Panathénaje se slavily jednou  za čtyři roky v Athénách.  Začínaly  v předvečer  Athéniných  narozenin ( 28. hekatombaiónu, v polovině srpna) pochodňovým během a pokračovaly slavnostním průvodem na Akropoli. Průvod nesl Athéně peplos – šat utkaný dvěma dívkami z města. Součástí slavností byly hudební, básnické, řečnické, gymnastické a jezdecké závody. Na závěr bylo obětováno tolik býků, krav a ovcí, aby se najedlo celé město. Malé Panathénaje se slavily každý rok méně okázale.

3C – Umění klasického Řecka 5. století

- nakonec zvítězili 498 př. n. l. – spolek se společnou pokladnicí na obranu
- Perikles – hlavní stratég ve válkách, učinil Athény centrem spolku (portrétní umění nevhodné vyvyšování, jen posmrtné podobizny)
- rozvoj demokracie, v Athénách po válkách – rozvoj, rozkvět kultury

Akropole

- po válce vypálená, tedy okrsek rozšířen
- hlavní vstup Propylaje – brána – část dórská, část jónská
- na náměstí – socha Athény Promachos (Feidiás) – ve zbroji, pozlacené kopí
- Parthenon – chrám zasvěcen Athéně Parthenos
  • uvnitř jónský, vně dórský, optické korekce, sloupy 8 x 18
  • průčelí: metopy, triglyfy, štíty, sochařská výzdoba – výzdobu dělal Feidias
    • západní – boj mezi Athénou a Poseidonem o panství nad Athénami, Poseidon: díru do skály – pramen, Athéna – nabídla olivovou ratolest, kterou zvítězila
    • severní – dobytí Troje
    • jižní – boj Lapithů s Kentaury
    • východní – zrození Athény z hlavy Diovy
  • dynamické kompozice, v cele socha bohyně – dnes známe jen její Římskou kopii, v pravé ruce má sošku malé Níké (vítězství), obličej ze slonoviny – technika chryselefantina
  • vlys – panathénajské slavnosti, které vrcholí na východní straně u oltáře, kde se předávají Athéně nové šaty – Peplos
- Erechteion – jónský chrámek, západní předsíň – ženské figury místo sloupů – karyatidy
- další jónský chrám v Athénách – chrám bohyně Níké
- Dionýsovo divadlo – ve svahu
- socha Sedící Léthé (Feidiás) – mokrá drapérie – Feidiás osočen, že se sám spodobnil v typu ideálního umělce
- řecké umění ideální, umělec nesměl použít konkrétní podobu
- rozvoj divadla, řecké vždy ve svahu, představení byla součástí léčebného procesu

Sochařství

Myrón

- původně bronzíř, bronz mu umožňoval zachytit pohyb a zároveň rovnováhu postavy
- Diskobolos, mladý atlet zachycený při pohybu vrhu diskem

Polykleitos

- jeho socha >Doryforos, získala označení kánon pro svou harmonii tělesných proporcí, ramena stoupají na tu stranu, kde linie nohou klesá, působí sebejistou přirozeností, avšak! některé detaily působí naopak archaicky např. strnulá plochost prsou
- Amazonka – vnikla k příležitosti soutěže 4 zúčastněných sochařů (vyhrál Feidias jehož jméno napsali všichni jako druhého hned po svém, tudíž vyhrál)

Feidas

- působil na obnově Athén za vlády Perikla, jeho sochy se dochovaly jen v replikách
- Athéna Promachos stála na Akropoli, socha s přilbou na hlavě v ruce štít a kopí
- Athéna Parthenos – ze zlata a slonoviny, v jedné ruce drží vítězství druhou opřena o štít, stála uvnitř chrámu Parthenonu
- socha Dia v Diově chrámu (nedochovala se ani replika) – div světa
- později za Alexandra Velikého – sochařství více realistické, individualismus

Práxitelés

- Afrodité Knídská – poprvé zobrazena nahá
- Hermés s malým Dionýsem – z mramoru, modelace zdůrazněna hrou stínů a světel odrážejících se na mramoru

Skopás

- dokázal zobrazit silně emotivní náměty, typický výraz tragična
- Mauzoleum v Halikarnassu

Lýssipos

- oblíbený sochař Alexandra Velikého, vytvořil řadu jeho portrétů, realistické, ale neuchýlil se k naturalismu

Malířství

- Polygnótos, Zeuxis

3D – Umění helenismu – 3/4  3. stol. př. n. l. – 1. stol. př. n. l.

- díky výbojům A. Velikého se šíří řecké umění do různých center Malé Asie

Sochařství

- přechod od realismu k naturalismu, objevují se i témata ze všedního života
- Pastýřka – stařena s viditelnými vráskami
- Hoch vytahující si trn z nohy
Hoch vytahující si trn z nohy - k nejznámějším sochám však patří Níké Samothrácká – patří k nejkrásnějším helénistickým dílům, tyčila se na přídi lodi, je nakloněna kupředu, průhledná drapérie zviditelňuje tvary těla
- sousoší Laokón a synové – vrcholné helénistické dílo pochází z Rhódské dílny, dramatičnost, kroucené tvary

Architektura

- využití iónského řádu doplněného o korintský – hlavice s akantovými listy
- v Athénách přibyla Věž větrů – osmiboká věž uprostřed těžiště jíž se užívalo i jako slunečních hodin
- Chrám Dia Olympského
- vznik helénistických měst
- město Priéné – urbanistické řešení, postavené na šachovnicové síti, město postaveno na svažujícím se terénu, 6 horizontálních cest, 6 užších klesá kolmo po svahu, schody vyrovnávaly nerovný terén, domy se pokud možno otevíraly do méně rušné ulice, ze dveří pak vchod na čtvercový dvůr odkud vedly místnosti a hlavní síň, Stoa – sloupořadí, které sloužilo jako promenáda, v horku chránilo chodce před sluncem nebo za deště, ve městě byla volně přístupná knihovna, chrámy – monumentální oltáře
- město Pergamon – centrum makedonských států, stálo na úpatí kopce, veřejné domy a chrám byly postaveny na terasách, 2 královské paláce, ohromný Pergamonský oltář s vlysy – gigantomachie – báje o propojení vladařů s heroickými postavami – odraz patetičnosti

3E - Etruské umění

- městské státy na území dnešní Toskány, Perugie, Vejí a Vulci, volně sjednoceny pod Etruským králem
- 8. století v Itálii, odkud? z Malé Asie, 7.–6. století rozmach území a rozšíření Etruského království
- v 5. století se Etruskové dostávají do sváru s Římany, Řeky, úpadek etruského království (510 vyhnán poslední král)
- vlastní etruská abeceda – přejata z řecké alfabety, písmu přikládali magický charakter
- výborní vodohospodáři (později se od nich učili Římané), mosty – most Ponte Sodo ve Vejích – překlenuje 30m!
- zakládání měst – na pravoúhlém půdoryse, množství iniciačních obřadů – nejdřív pasení dobytka, věštění z jater, pak kněz zapíchne dýku do středu, odkud se pak rozrůstá město, vyorání brázdy…
- etruská města: Voltera – brána se třemi hlavami, Perugie – brána Augustova (Porta Etruska)
- znalost klenby
- chrámy – cela pro více božstev, základní trojice: Tinia, Uni, Menrva – řecky: Zeus, Héra, Athéna, v Římě: Jupiter, Júno, Minerva
- používání dórských sloupů, kněží – Haruspikové – šaty měly červené lemy, čepičky, odhmotnělé figury
- znalost: nekropolí – pohřbívání do Sarkofágů z trvanlivých materiálů – tuf, travertin, často kosterní pohřby (někdy i žehem)
- chudé hroby = komorové hroby; bohaté = tomby – kupolové (podobné v Mykénách), výzdoba předměty denní potřeby, vše v kameni, víka sarkofágů – ležící či sedící postavy – portréty zesnulých
- Tomba generála Regoliny Galasy – patrný vliv řecké archaické plastiky
- Apolón z Vejí – etruský oděv, však zobrazení řecké; bronzová vlčice, sarkofágy, urny
- votivní dary chrámu – růžová terakota, realistické sošky lidského těla 1:1, na předmětech časté sošky zvířátek jako držadla, rukojeti…
- od počátku 5. století začíná umění smutnět, je méně barevné, více zahleděné – 510 př. n. l. – vyhnán etruský král, konec jejich království

3F – Umění římského císařství a římské republiky

- římské kmeny – kolem 10. stol. př. n. l.  – osídlení 7 pahorků na Tibeře – chatrče, jejich volná federace
- 753 př. n. l. – se této federace zmocnili Etruskové, vysušily bažiny, ovládali až do 510, kdy končí etruské království
- 753 př. n. l. – 4. století – galský vpád, později vybudovány hradby – kyklopské zdivo, další hradby až za Marka Aurelia
- do 510 na území části dnešní Itálie – etruské království, od 510 republika (146 dobytí Korintu – krize vojenská diktatura)
- 31 př. n. l. – přeměna republikánského zřízení na světovou říši – vojenská diktatura
- 27 př. n. l. – císařství – vlády se ujal adoptivní syn Caesarův – Oktaviánus Augustus
- umění doby republiky – Kloaka Maxima, vodovody, aquadukty (navazují na Etruské znalosti)
- architektura: Forum Romanum, náměstí – shromaždiště lidí – svátky, státní pohřby, obřady, Basilika Julia Caesara, Vestin Chrámek, Konstantinova Basilika, Tabularium (archiv)
- římské chrámy – hlavní cela pro hlavní božstvo, vedlejší pro vedlejší, Vestin chrámek (tholos – kulatý), Marcelovo divadlo,, sedadla nad sebou vyvýšeny oblouky, uzavírá scéna, nad sebou řazeny řády – dórský, jónský, korintský
- republikánská architektura konzervována výbuchy Vesuvu – zasypaná města: Pompeje a Herkuláneum
- pravoúhlé domy, atriové (s nádržkou na dešťovou vodu a se studniční vodou) a peristylové, na zdech volební nápisy, římské styly maleb – inkrustační, iluzionostický, ptáčkový, baziliky, soudní i tržní, chrámky, zdivo pestré struktury – šrafury, dochovány též lázně a Vila mystérií, kult Bakcha – boha plodnosti
- lázně – závazné prvky –odděleny mužské a ženské, lázně s vodou studenou, teplou a horkou, dle vody speciální klenba, která vyhovovala udržování teploty vody
- amfiteátr – schodiště – vstup, zahloubená aréna, zápasy

Římské císařství

- Augustus, Tiberius, Caligula, Klaudius, Julsko-klaudijská dynastie: 27 př. n. l. – 54 n. l., Nero: 54–68 n. l., Vespasián, Titus, Domecián,  Flaviova dynastie: 69–96, Traján 98–117, největší územní rozmach, Hadrián: 117–138
- Augustus z Primaporty – panovník slunce, portrétní dokonalost, postoj připomíná Doryfora, u nohou mini amorek na delfínu
- Augustus v tóze – Togátus, portrét + drapérie, zahalená figura,
- oltář Míru – Ara Pávie – dva pásy reliéfu – vrchní – členové Augustovy rodiny se jdou poklonit oltáři, dolní – florální ornamenty
- Augustovo mauzoleum – mohyla – původně přesypaná hlínou, dnes však odhalena
- Mauzoleum císaře Hadriána – dnes papežův andělský hrad
- Foru Iulium – v čele – pódiový chrám zasvěcený Venuši, matce Augustova rodu,  navázal Augustu Fórum Augusti, Forum Trajani
- Trajánův sloup – výjevy z jeho života, mýticky vykládají historii jeho rodu, uplatnění – rytmus a gradace
- vítězné oblouky:
- Triumfální – zdobnost
- Titův oblouk – jednoduchý, reliéf – Titovo tažení do Jeruzaléma
- Triumfální oblouk Septimia Severa – 3. stol n. l. – jako brána, hlavní a dvě na straně menší
- Konstantinův oblouk – zde reliéfy i dovezené odjinud, hlavně rychle oslavit
- Koloseum – veliký amfiteátr, před kterým stála obrovská socha Nerona – kolos, tedy zváno koloseum, opět více řádů
- Domus Flavia – složitý, 3 hlavní osy, representativní, soukromá, a závodiště
- celkově u Římanů velké znalosti kleneb – valené, křížové, konstruované, melounové,…
- Hadrián – Pantheon – průměr 45m, kaple všech náboženství říše, duchovní celek, horem vniká světlo, snaha o sloučení protikladů všech kultů
- Hadriánova vila v Tivoli – na úpatí hor, ostrovní vila, četné další vodní plochy
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod