2 – Umění starověkých kultur

- historické civilizace od dob vzniku písma – kolem 3000 př. n. l. u Sumerů v oblasti Mezopotámie, kde se kultura začala rozvíjet až po poslední době ledové, vznik nové krajiny, četné naplaveniny, bohatá, úrodná půda
- její osídlení však vyžadovalo již dobře organizovanou společnost, vybudování zavlažovacích systémů, které vodu odvedou v době záplav a umožní ji využít později v době sucha
- sem expandovala kultura na monoxilonech ze Středomoří
- kultura chassúnská
- od ní se později odštěpila sámarrská
- později vystřídána chaláfskou 5 500 až 4 000 let př. n. l. – vyspělá, bohatě zdobená keramika – kombinace florálních vzorů a geometrie, schématické figury, pohlavní znaky

2A – Umění Mezopotámie v době sumerské, akkadské a babylonské

- Mezopotámie – mezi řekami Eufrat a Tigris, dnešní Irák, Turecko, Sýrie, Írán, tehdy řeky vtékaly do moře samostatně, dnes se stékají
- aluviální plošina – plošina naplavenin, přísunem vláhy závislí na tocích

Kultura obejdská

- výraznější, organizovaná kultura (el-Obejd), obydleli Mezopotámii 5 000 až 3 500 let př. n. l.
- zkulturnili ji, udělali z bažin úrodnou půdu (systémy odvodňovacích a zavlažovacích kanálů)
- též vytvořen systém, kdy do chrámu byly odváděny naturální daně ze zemědělství (půda patřila chrámu) = chrámové hospodářství, ty se pak přerozdělily i mezi ty, kteří se na zemědělství nepodíleli, zajištění potravy, správce = én či éngi – pán, kněz, pověřený
- formálním vlastnictvím všeho byl bůh, palácové vlastnictví – král, občinové hospodářství – vesnice, osobní vlastnictví – je tu!
- sošky – schematické, někdy polychromované
- města, městské státy, Ur a Uruk měly dominantní postavení (mnohem dříve některá sídliště mimo Mezopotámii – Jericho, Çatal Hüyük)
- další města Lagaš, Sippar, Nippur, Kiš (Sumerové se tradičně zvali vládci Kiše, ač tam nesídlili), Eridu

Uruk

- dnes al-Warká
- ve 4. tisíciletí nejdůležitější město Mezopotámie
- nejstarší chrám boha nebes Ana a chrám Eanna, kde lidé uctívali Innanu, později známou pod jménem Ištar
- nejhlavnější trojice bohů: An = bůh nebe a otec dalších božstev, jeho syn Enlil = bůh ovzduší, Enki (Ea) = bůh a pán země
- bohové sídlili na vrcholku zikuratu
- sloupy, omítnuto, barevně (červená, černá a bílá) vyzdobeno – pozdější Sumerské chrámy tuto barevnost zachovávají, přejali část kultury
- nejstarší ženská maska z Uruku, též Dáma z Varky – z alabastru, má nasazenou dřevěnou paruku, oči vykládané drahokamy, hlava v životní velikosti
- kamenné nádoby, vykládané jinými materiály, sošky – polychromované, mužské – rituální vous – umělý, jen na slavnosti
- alabastrová váza z Uruku – král předává dary bohyni Innaně (Ištar)
- další božská trojice: Innana (Ištar) = plodivá síla, láska, válka; Šamaš = slunce; Sín = měsíc

Ur

- nejstarší; sídliště tel, více vrstev, zikkurat
- architektura – pálené i nepálené cihly, omítka, barevná dekorace – pestré geometrické dekory
- soška ženy s ptačí hlavou 4000 př. n. l.
- vykopávky v Uru: 10 sídlištních vrstev, starší vrstvy: obejdská – zikkurat – věže nebe, monumentální chrám na plošině 35m, předpoklad organizace, urbanismu, mladší vrstvy – sumerská a další

Sumerové

- znalost obejdské kultury máme zprostředkovanou až Sumery, kteří je vystřídali, vytlačili či asimilovali (?) (info ze Starého zákona)
- Sumerové přišli neznámo odkud a přesně kdy, ale 3 500-3 000 jsou Sumerové již dominantní, jejich jazyk má některé vazby jako jazyky ugro-finské, ale i semitské
- snad byli původně pastevci, kteří přešli k trvalému způsobu života
- písmo, jeho počátky zde u Sumerů – 3 200 př. n. l.
- začínalo ve formě piktogramů, které vyjadřovaly celá slova; záhy se proměnily v regulérní písmo – vzala se z nich první souhláska = slabikové písmo – až do fénické abecedy (písmenková)
- nejdříve se psalo shora dolů, pak zleva doprava – tím se otočily ty znaky
- písmo vzniklo z důvodů hospodářství – účty, vést dobře úřad
- nejdostupnější materiál = bahno – psalo se do hliněných destiček – nejpraktičtější bylo rozložit znaky na klíny – klínové písmo
- materiál – hliněné destičky, rákosové rydlo na otisky, desky vypálené i nevypálené, dle důležitosti a charakteru záznamu
- reformy písma organizovány chrámem – jednota!
- též hliněné obálky – sloužili také jako pečetě
- s vývojem písma se mění dějinné období ze starého archeologického na nové – literární viz McLuhan, Flusser

Protodynastické období

- 3 000 – 2 750 př. n. l. přechodné období

Raně dynastické období

- 2 750 – 2 350 př. n. l.
- zlatý věk sumerské kultury, nikdy však nevytvořili jednotný stát, vždy žili na základě měst – Uruk, Ur, Lagaš, Larsai, nejjižnější Nippur
- jednotící = jazyk, náboženství, způsob života
- hliněný model ovčích jater – věštění; magie
- textilie – známi lněné i bavlněné látky
- vyspělá zemědělská kultura
- v chrámu Tell Chaláf – figurky prosebníků asi 50cm, věnovány božstvu, po určité době pohřbeny, keramické + asfalt, či textilní materiál
- vázy z jednoho kusu kamene, bohatě figurálně zdobené – lvi loví divoké býky – symbol královské moci, vysoká plasticita reliéfu
- chrám na vyvýšeném chrámovém okrsku ztrácí původní charakter veřejného prostoru – ústředí chrámu vyhrazeno bohu – kněžím, vnější prostor – dvůr je vyhrazen lidem
- dualita moci: bůh En – kněžstvo a král Lugal – palác
- palác – sloupy pro podpěru, pilastry pro estetické členění, královský palác, zdobený barevnými freskami – místo správy, shromaždiště armády
- panovník – rituální vous, vousy = znak moci
- četné ploché kamenné reliéfy – popis hmotné kultury, znalost sumerského válečného vozu, kolo
- královské pohřebiště v Uru, panovník + další lid, který byl obětován – jed, byla to čest provázet panovníka i na onom světě, nálezy vojenské zbroje – zlacená přilba, náhrdelníky, záušnice, dýky, hudební nástroje – lyry; zde pohřbena královna Šubad – čelenka ze zlatých listů; plastika Kozel v křoví: na soklu kozel na dvou nohách drží strom života
- Urská standarta
  • mírová strana, válečná strana – „kreslený film“
  • ozvučná deska hudebního nástroje (neví se jakého)
  • dva pásy vykládaných postav – výjev ze života, nahoře panovník, zajatí nepřátelé, průvod
  • intarzie – dovoz a užívání jantaru, jako pojivo používán asfalt, mozaika ze slonoviny
- sumerské loďkovité náušnice se dostaly až do pravěkého prostředí Evropy
- vykládaná hrací deska, hry
- Gilgameš – bájný král Uruku – přemohl dva býky u Uruku, mezopotamský epos – věčná otázka nesmrtelnosti
- pokles Sumerů, vystřídali je Akkadové, kteří vytvořili říši severněji – severní Irák

Období akkadské říše

- 200 let po Sumerech, asi 2 300–2 100
- vládce Sargon I. Akkadský (odhozené dítě vychované v král paláci)
- schopný panovník, vládl 60 let, sjednotil Sumer a okolní země
- umění – stély: Stély Sargonovy, Náramsínova stéla, Náram Sín se prohlásil za boha, král Sumeru i Akkadu: vládce čtyř světových stran
- říše se oslabila a nakonec ji dobyli nájezdníci, draci z hor – Gutejci vyplenili říši a hlavní město – to se dodneška nenašlo – Akkad
- některá města získala autonomii – Lagaš – jeho král Gudea, říkal se ensi = správce, zakladatel chrámů, obnovovatel měst, zobrazen jako architekt; přes 30 jeho portrétů

Třetí dynastie urská

- přišla po ústupu Lagaše
- 2120–2000
= sumerská renesance
- sjednotila celý Sumer a téměř obnovila Sargonovu říši, budují se chrámy
- panovník Ur-Nammu – obnovitel; Ur-Nammova stéla – přebírá zákoník od boha měsíce

Babylonské období

- 1900–1600 př. n. l., pak novoasyrské, pak novobabylonské  kolem 600 př. n. l.
- Chammurabi – vládce Babylonu, 1792–1750 př. n. l.; člověk trpělivý, ctižádostivý, opatrný, rozhodný – zákoník
- stéla Chammurabiho zákoníku – sbírka vzorových rozsudků, podle pravidla oko za oko

Babylon

- hradby – odkryl Koldway – německý archeolog
1) zikkurat; zikkuraty = jedny z nejtypičtějších staveb, skládaly se z řady navršených plošin, na jejichž vrcholku se nacházel chrám; obdélníkový půdorys a tři schodiště, uspořádaná do pravého úhlu, která vedla k nejvyššímu chrámu
- Babylonská věž – 30m, dům základů nebes a země – zikkurat; pojící materiál – asfalt
2) městská třída – procesní cesta
Ištařina brána - do města se vstupovalo devíti branami; vstup do paláce – Ištařina brána 6.–7. století př. n. l. (Ištar – bohyně lásky a plodnosti)
3) palác
- babylónské visuté zahrady, které Řekové považovali za jeden ze sedmi divů světa – součástí paláce

2B – Umění Egypta (Stará, Střední a Nová říše)

Přehled

- předdynastická doba 4000–3000
- archaická doba 2920–2575 (1. – 2. dynastie)
- stará říše 2649–2152 (3. – 6. dynastie)
- první přechodná doba
- střední říše 2065–1781 (11. – 12. dynastie)
- druhá doba přechodná
- nová říše 1550–1075 př. n. l. (18. – 20. dynastie)

Archaické období

- počátky monumentální kamenné architektury v Egyptě, konec pravěku až kolem 4 000 let př. n. l.
- v tomto období dvě koncepce pohřbívání
  • jižní (horní) Egypt – zemědělci, nedostatek půdy, kterou byli ochotni osazovat hrobkami – tedy pohřbívání na okraji obce, později pod podlahu
  • dolní (severní) Egypt – představa o hrobě jako – mohyla, kupa kamení, ochranný val
- po sjednocení země – fúze těchto dvou představ = příbytek i mohyla
- nejstarší pohřebiště kol 4. tisíciletí př. n. l. u sídelního města Memfis (původně Mem-Nefer – Bílé zdi)

Stará říše

- 4000–3000 př. n. l.
- Džoserův pyramidální komplex v Sakkaře, 2 800 let př. n. l.
- počátek 3. dynastie, panovník Džoser
- pohřebiště na západním břehu Nilu, duše odchází na západ
- Džoserova pyramida – původně nevznikla jako pyramida, na počátku mastaba – v průběhu stavby došlo k nečekanému obratu – bylo navršeno dalších pět mastab = celkem šestistupňová stavba (snad byla málo vidět?)
- stavitel Imhotep – syn Džosera
- náboženská představa o původním pahorku, který se při stvoření světa vynořil z chaosu, sluneční bůh se dotkl tohoto místa a dal vzniknout životu - místo pohřbu, ale i transformace, zmrtvýchvstání, západ – východ slunce
- Džoserův komplex – obehnán plotem a valy, pyramida, jižní a severní dům (pozemské správní budovy – centra), sýpky, kamenné kopie všeho pozemského, detaily struktur, kámen dokonale kopíruje, popisuje a napodobuje původní materiály: rohož, rákosí přepásané provazy, svazek stvolů a poupat lotosu pod hlavicí omotán provazem
- typy sloupů – různé rostliny: lotosový, papyrusový, palmový…
- svátek Set, původně slavený 1x za 30 let: starý panovník rituálně odstraněn a nahrazen novým, postupem času – dožil-li se starý panovník tohoto, tak si vyprosil a načerpal sílu
- faraón i po smrti stále vládl Egyptu své doby, proto kolem jeho hrobky je též kopie jeho okolí, je po své smrti hvězdou Polárkou
- Vlčí bůh – otvírač cest: faraónova standarta
- bůh Usíres – vládce podsvětí, západní říše
- postupem času – demokratizace zádušního kultu, i další lidé si nárokují posmrtný život
- čeští egyptologové: Jan Kamínek Sedlo, Fr. Lexa, Jaroslav Černý, prof. Zbyněk Žák, Prof. J. Verner
- Tašepsevova mastaba – velmož Tašepses, polovina 5. dynastie, manžel princezny – jmenován faraónem
- vrchol umění – obočí, oko, slzní kanálky, plastická linka na okraji úst
- množství dochovaných svitků – ekonomické záznamy, nádoby, ve svatyních nože – ploché z pazourku, Fajánská keramika
- 1. dynastie faraónů měly hrobky v podzemí, protože uctívali kult boha Usíra – Pána mrtvých
- změna nastala s novým kultem boha Réa – slunečního boha, proto se začaly stavět pyramidy, směr vzhůru blíže ke slunci
- 2 typy hrobek: mastaby a pyramidy
- Džoserova pyramida v Sakkáře, pyramidové pohřebiště v Abusíru
- pyramidy v Ghíze: Chufuova, Raachefova, Menkauréova, v sousedství Sfinga
- sochy: socha krále Raachefa – sedící postava, jedna ruka v pěst, druhá natažena, záhadný poloúsměv, na hlavě klaft – šátek, symbol faraónů, u nohou mu sedí dva lvi
- Menkauré s manželkou – příklad tehdejšího umění – zidealizovaná realistická forma, dvě stojící postavy, král s klaftem a nepravým vousem, ruce v pěst, manželka oděna v tunice, jemně objímá manžela
- Sedící písař – zřejmě vysoký úředník, sedící skrčené nohy
- Saltova hlava – „červená hlava“, pokřivená ústa, nestejně velké oči dodává na osobitém výrazu
- Dvojportrét knížete Rahotepa s manželkou, vznešený výraz, sedí na trůně, křišťálové oči dodávají pocit živosti, odlišné zbarvení pleti, muž – opálený bojovník, žena – bledá, uzavřená v domě

Střední říše

- 3000–2000 př. n. l.
- Veset – hlavní centrum Horního Egypta, objevuje se opět kult boha Usíra, sochy faraónů dostávají lidštější méně „vladařský“ výraz, potíže s volnými sochami, sochaři se soustřeďují na reliéfní stély, reliéf je na rozdíl od Staré říše (jemné rytí) ryt hluboko – dokonalé obrysy dávají pocit, že jde spíše o malbu
- Tutanchámonova zlatá pohřební maska – nalezena v hrobě v Údolí králů
- Sfinga z růžové žuly – zasněný melancholický výraz, na prsou nese pečeť uchvatitele, který si ji chtěl přisvojit

Nová říše

- 1500–700 př. n. l.
- vznikla potlačením barbarského národa, který zdánlivě ponechal faraónům jejich moc a vymáhal na nich prostředky
- vznikají rozsáhlé stavby větších rozměrů než pyramidy, spojení boha Réa a Amóna (místní wesetský bůh)
- Údolí králů – chrám královny Hatšepsowet vybudován na úpatí skalnatého pohoří, do kterého navazuje na sloupech
- Karnak – hl. náboženské a polit. centrum Nové Říše
- Luxor – nádvoří Ramesse II. a nádvoří Amenhotepa II. propojeno sloupořadím „papyrusových sloupů“, hlavice ve tvaru lotosového květu

sochy

hlava královny Nefertiiti - socha královny Hatšepsowety – z bílého mramoru, sedící postava s klaftem na hlavě
- socha Tutmóse III., mladistvý vzhled, lidštější než strnulost z předešlých období
- Amenhotepova hlava – z křemene, abstrahující pojetí
- socha Ramesse II. – z černé žuly s přilbou na hlavě
- hlava královny Nefertiiti – polychromovaný vápenec, zdůrazněn její ženský půvab
  Literatura, zdroje  | Kniha návštěv  | Kontakt  | Webmaster  | Severovýchod